Šéfredaktor Zlínského kraje Fotis Maniatis hraje se svým synem Tomášem v Lovčicích

Ano, mám řecké jméno. Jsem po předcích Řekem, i když jsem se narodil v České republice. V Ostravě. Do pěti let jsem mluvil pouze řecky. V období, ve kterém jsem začal chodit do školky, jsem byl přinucen se naučit česky a musím zdůraznit, že český jazyk miluji. Je úžasně kouzelný a tvárný.

K fotbalu jsem se dostal tak, že na základní škole v Ostravě – Porubě, kde jsme i bydleli, prostě byla pozvánka na výběry do sportovních tříd v Baníku Ostrava. Zúčastnil jsem se talentových zkoušek, na kterých jsem byl přijat a přestoupil jsem na základní školu, která spolupracovala s Baníkem Ostrava. Tak začali mé první krůčky v oddíle, který měl tehdy obrovské renomé.

Do 18-ti nebo 19-ti let jsem působil v Baníku Ostrava, ale nebyl jsem dostatečně trpělivý na to, abych vydržel a porval se o šanci právě v Baníku. Přestoupil jsem do Sigmy Olomouc a začalo mé „cestování“ po druholigových oddílech jako byl Frýdek Místek, NH Ostrava, Třinec, Karviná a myslím, že znovu Frýdek – Místek. Do ligového týmu jsem se znovu dostal až v Drnovicích, kam jsem přestoupil. Zde jsem zažil úžasný čas. Byla to éra, ve které byly Drnovice skvělé po všech stránkách. Ale nejvíce jsem si to uvědomoval, když jsme měli výbornou partu. Manželky a děti chodily na zápasy, potkávali jsme se mezi sebou… Z Drnovic jsem přestoupil do Hradce, kde jsem byl rok, poté jsem byl v Poštorné, odešel jsem do Rakouska, odkud jsem se po dvou letech vrátil zpět. No a svůj fotbalový čas trávím teď tím, že jezdím již sedmým rokem na Hodonínsko. První dva roky jsem byl v Kyjově a odtud jsem přestoupil do Lovčic, se kterými jsme hráli jak Okresní přebor, tak momentálně krajskou soutěž 1.B třídu skupinu C, kterou vedeme. V Lovčicích začínám pátou sezónu. Mám to sice z Uherského Hradiště asi 50 kilometrů, ale fotbal v Lovčicích mě naplňuje. Skvělá parta, úžasní lidé kolem fotbalu. A vlastně nejen kolem fotbalu. No a když k tomu připočtu, že tam jezdí i můj syn Tomáš, se kterým hrajeme vedle sebe, tak mi pomalu docházejí slova. A vlastně je tam spokojena i má manželka Iva, která si tam vozí našeho pejska a tráví tam svůj čas procházkami. Takže se vlastně Lovčice staly takovým naším rodinným podnikem.

Největších úspěchů se mi dopřávalo v žákovském a hlavně dorosteneckém věku v Baníku Ostrava, se kterým jsme sklízeli úspěch jak v Česku, tak i po Evropě. Sbírali jsme klubové úspěchy a mně se několikrát povedl triumf v ocenění individuálním. Trofeje bych měl mít někde schované. Snad. V mužích jsem na žádný mimořádný úspěch nedosáhl. Ale když to vidím teď, kdy je fotbal pro mě zábavou a radostí, tak možná tyto okamžiky jsou pro mě největším úspěchem v mé kariéře. Být v Lovčicích, bavit se a radovat se.

Jak jsem psal, hrajeme 1.B třídu skupinu C, kterou momentálně vedeme. Hrajeme totální ofenzivní fotbal, který mě naplňuje. Jsem se svou rolí spokojen. Mou pozicí je střední záloha, kde si fotbal užívám co se týká ofenzivních choutek. A jak se mi daří? Na tohle už moc nehledím. Beru nás jako celek, jako tým. A to je pro mě nejdůležitější. Jako soukolí, ve kterém jsou hráči, trenéři, funkcionáři i diváci, prostě všichni.

Tom byl ve Slovácku, kde ho trenéři přeměřovali metrem a váhou. No a protože nenaplňoval podmínky, které měly na papíře, tak byl vyřazen. Nabídl jsem mu, že může jít do Lovčic a ani chvíli neváhal. Takže se podílel na postupu z Okresního přeboru. Teď hraje s námi i krajskou soutěž a je paradox, že o něj projevují kluby zájem v této fázi. Nerozumím, proč je tomu tak, že to odchovanci mají těžší, ale když si trenéři vodí vysoké, rychlé a silné hráče do žákovské kategorie a chtějí vyhrávat, tak tito kluci, kteří umí pracovat s míčem, to mají velmi složité. Nechápu, jak takoví trenéři vůbec můžou působit v žákovských kategoriích, ve kterých měří somatickou vyspělost hráče v sedmé třídě.

Drnovice se staly mou srdeční záležitostí. Prožili jsme tam jako hráči úžasné okamžiky. Má žena Iva si rovněž Drnovice zamilovala. Navštěvovali jsme se s rodinami, potkávali jsme se s lidmi kolem fotbalu, prostě krásné roky. Je škoda, že éra Drnovic nemohla pokračovat.

Utkání, které se hrálo v Drnovicích jako vzpomínka na 90-tá léta, bylo naprosto skvělé. Výborná organizace, sjelo se hodně hráčů, mělo se o čem vyprávět, na co vzpomínat. Skvělá atmosféra, plné prostory stadiónu, které byly otevřeny. Fandilo se, tleskalo se, vzpomínalo se. Věřím, že jak organizátoři, hráči, tak i diváci se ve vzpomínkách vrátili v čase.

Na takové věci není potřeba vzpomínat. Beru to tak, že každý okamžik byl přesně takový, jaký být měl. Nakonec jsou důležité okamžiky pro život a ne pro fotbal.

Dostal jsem se k tomu jednoduchým způsobem. Objevila se mi stránka fotbalunas.cz na internetu a okamžitě jsem se díval, co je to za fotbalové informace. Všiml jsem si, že Zlínský kraj má volno na pozici šéfredaktora, tak jsem kontaktoval pana Příhodu a bylo vymalováno. Práce mě baví. Miluji projekty, u kterých se začíná od nuly a lidi se na tebe dívají jako na blázna, ale nakonec z toho vznikne skvělý projekt. A portál fotbalunas.cz má ambice stát se tím projektem, který může být ve svém oboru TOP. Věřím tomu. Když se věci řeší, tak nikde neslyším slova jako nejde, nemůžeme, neděláme… Všude se potkávám s chutí zdolat každý schod. Což je pro mě velice důležité.

Práce mě naplňuje. Ještě bych potřeboval najít některé redaktory pro soutěže. Věřím ale, že se to povede. A přínos takového portálu vidím v tom, že se zviditelňují kluby a hráči z nižších soutěží. Je to jiné než v klubech profesionálních. Všechny ankety jsou vedeny takovým volným způsobem. To stejné je u rozhovorů. Nikdo a nic vás netlačí, hráči mají prostor odpovídat. Hlasují mezi sebou, soutěží. Myslím, že kluby a hráče tato myšlenka, velmi chytla. A to ještě mezi kluby nejsou všechny informace o portále fotbalunas.cz, který se chystá na průlomové věci od nového soutěžního ročníku. Sám jsem zvědavý, jaký ohlas budou mít tyto revoluční novinky na českém trhu.

Švanci je typický srdcař. Dokáže lidi svou lidovostí strhnout, na nic si nehraje. Je přesně takový otevřený a to dokáže lidi přilákat. Věřím, že dokáže prosadit a poté i zrealizovat projekt, výsledkem kterého bude nový stadion Za Lužánkami. Svou dravostí na to má. Myslím si, že on je ten, který to zvládne. A pak si v „nové“ Zbrojovce splní svůj manažerský sen.

Fandím technickému fotbalu a má kritéria splňují kluby jako Barcelona, Bayern Mnichov, částečně Arsenal. I Real Madrid se řadí mezi takové kluby. Fotbal mě už tolik neláká, že bych letěl někam přes půl světa, ale určitě bych jel na utkání mezi Barcelonou a Realem Madrid. To bych ještě zvládl.

Budu hrát tak dlouho, jak to fotbalově zvládnu. Už toho tolik nenaběhám (já jsem vlastně nikdy tolik neběhal), ale baví mě balón u nohy a k tomu hlava. No akorát potřebuji běhavé hráče, abych to mohl komu dávat. Takže vlastně to nezáleží na mně, ale na kvalitě a rychlosti mých spoluhráčů.