Rozhovor s Mikulášem Navrátilem: "V práci kopu, ve fotbale taky." - 25.kolo Jihomoravský | 1.B třída sk. B, 2025-2026

Hodnotím negativně, relativně brzo jsme prohrávali 3:0 a absolutně jsme nechytili začátek. Druhou půlku jsme tlačili, ale nedokázali jsme se dostat k více než k jednomu gólu. Na svůj výkon hledím pozitivně, ale ve fotbale jde o kolektiv a nám chyběli hráči, doplnili jsme tým dorostenci. Beru si pro příště ponaučení, že na ně nesmíme dávat a spoléhat tolik jak na áčkové týmy. Chudáci hrají dvakrát za víkend, za nás a v neděli za sebe a do toho přesto někteří z nás na ně nepěkně hulákali.

Nic bych neměnil, se vším, co dělal a dělá souhlasím. Máme skvělého trenéra. Možná bych jedině zasáhl po tom třetím gólu teď, ale neměli jsme podmínky pro nějaká kouzla na hřišti.

Už ve čtyřech letech jsem šel poprvé na trénink. První kop do míče a už to jelo. Bratr a táta se mnou kopali, brácha teda trochu víc. Ale táta toho také dělal hodně, jezdil na každý zápas a sám dost hrál. Myslím, že jsem po něm to sportovní nadání zdědil.

Při fotbale zapomenete na všechen stres, jen si užíváte hru. Navíc mám skvělou partu a na tu se těším každý zápas, každou hru. Co se týká jiných sportů, tak ve vesnici máme tým se kterým hraji rekreačně šipky.

Určitě. Všichni kolem, hlavně táta.

Teď to beru jako koníček. Měl jsme nějaké nabídky z Rakouska za pěkné peníze, ale radši hraju pro zábavu, než abych se trápil. Profesně dělám výkopové práce se svým bráchou ve firmě našich známých K-Krupjak. Kopu tam a na hřišti taky. Jen jednou rukama, podruhé nohama.

Jsem teď o 17 let starší a stále mě to baví. Ať si to užívají, makají na sobě ve smyslu, dělat věci navíc. Zaběhat si po tréninku nebo zakopat. Třeba to jednou někam dotáhnout.