Stal jste se hráčem kola. Jak jste se o své nominaci a následném vítězství v anketě dozvěděl?
O nominaci jsem se dozvěděl, když trenér poslal odkaz do skupiny. Informaci o vítězství pak zaslala moje sestra.
V posledním zápasu proti Březové jste se blýskl dvěma góly. Můžete nám popsat, jak se obě situace zrodily?
První gól pramenil z defenzivního odkopu našeho obránce. Balón letěl mým směrem, dokázal jsem ho na těle udržet a rychlou kličkou obejít protihráče. Jakmile jsem se dostal k hranici vápna, zkusil jsem vystřelit a naštěstí to tam přesně zapadlo. Druhá branka padla z penalty těsně před koncem zápasu. Tímto gólem se nám podařilo definitivně zlomit závěrečný tlak a odpor Březové.
Ukázal tento zápas i to, jak moc se tým oproti minulosti posunul? Přece jenom, dokázali jste nepříznivý vývoj otočit...
Dříve by se stal přesný opak. Do zápasu už bychom se nevrátili. I to ukazuje, jak se ten tým posouvá. Je silnější a odolnější hlavně psychicky. Na druhou stranu víme, že se tohle nesmí stávat, protože ne vždy se to musí podařit otočit.
První gól byl parádní individuální kousek. Byla to z vaší strany cílená, naučená akce, nebo jste do toho takříkajíc „plácl“, zavřel oči a ono to tam zapadlo? A jak to bylo u penalty – věřil jste si v tu chvíli sám, nebo na vás prostě ukázal prstem realizační tým?
U toho prvního gólu zafungovalo klasické fotbalové pravidlo: Když nevíš co s míčem, tak vystřel. V té rychlosti už jsem kolem sebe neviděl žádnou volnou možnost na přihrávku, byl jsem kousek od vápna, tak jsem za to prostě vzal. Co se týče penalty, platí obojí. Patřím mezi hráče, které trenér na pokutové kopy určuje, a v ten daný moment jsem si stoprocentně věřil, že zápas rozhodnu
Proti bývalým klubům se vždy hraje specificky. Bylo to tak i tentokrát?
Ke každému utkání se snažím přistupovat naprosto stejně a profesionálně. Ale ať chcete nebo ne, zápasy proti klubům, kde jsem dříve působil, v sobě vždycky mají speciální náboj. Navíc pro mě bylo toto utkání výjimečné tím, že mě v hledišti podporovala téměř celá rodina. O to větší radost mám z toho, že jsem k zisku tří bodů pomohl zrovna takovým výkonem.
Na podzim jste si odskočil do německého Weidenu, ale dění v klubu jste dál sledoval. Jak hodnotíte uplynulé období a současný projev týmu?
Základem všeho je, že máme v kabině skvělou partu, která drží spolu. Když jsem hrál v Německu, výsledky kluků jsem samozřejmě na dálku poctivě sledoval. Začátek sezony se nám bohužel vůbec nepodařil chytit, ale po příchodu nového realizačního týmu šly naše výkony rapidně nahoru. Jediné, co mě na jarní části mrzí, je naše kolísavá forma. Nedokážeme si udržet stabilní výkonnost, což nás sráží. Nebýt některých zbytečných ztrát, mohli jsme v tabulce pomýšlet na mnohem vyšší příčky.
Kromě fotbalu zvládáte i hokej. Jak náročné je to kombinovat a kdo je vaším největším fanouškem?
Dá se říct, že můj život definuje sport jako celek. Skloubit fotbal s hokejem je sice časově nesmírně náročné, ale bez pohybu bych zkrátka nemohl být, sport ke mně neodmyslitelně patří. Mými nejvěrnějšími fanoušky jsou jednoznačně členové mé rodiny. Snaží se mě podporovat na každém zápase, ať už běžím po trávníku, nebo bruslím na ledě. Na tribunách jsou vždycky pořádně slyšet, takže celá hala nebo stadion hned ví, že tam jsou se mnou. (úsměv)
Teď mě ale opravdu zajímá jedna věc - na jaké úrovni ten hokej vlastně hrajete? A kdy proboha spíte?
Hraju krajskou úroveň neregistrovaných hráčů. Časově je to sice extrémně složité a občas je to solidní divočina – většinou to mám tak, že odehraju náš fotbalový zápas a hned z něj jedu rovnou na zápas v hokeji.
A k tomu spaní? Jak se říká: spát nepotřebujeme, vyspíme se v hrobě! Ale ne, dělám si srandu. Obrovské štěstí je, že mám vedle sebe skvělou přítelkyni a rodinu. Všichni mě v tom stoprocentně podporují a mají pro můj nabitý čas velké pochopení. Bez nich by to nešlo.
V pátek Vás čeká pikantní domácí derby proti Karlovým Varům. Co od tohoto šlágru očekáváte, jak moc bude těžké ho urvat a co byste vzkázal fanouškům?
Chtěl bych hlavně, aby přišlo co nejvíce lidí. Doufám, že fanoušci obou mužstev dorazí v hojném počtu a vytvoří skvělou kulisu. Před plnými tribunami se ten fotbal hraje hned úplně jinak – a řekněme si na rovinu, přesně kvůli takovým zápasům a atmosféře ten fotbal všichni hrajeme.
My se ten zápas samozřejmě budeme snažit za každou cenu urvat na naši stranu. Nejen kvůli sobě a bodům do tabulky, ale hlavně kvůli Tadeáškovi, za kterého jako tým bojujeme v každém zápase. Myslíme na něj, moc mu všichni držíme palce a věřím, že společně najdeme cestu k vítězství!
Děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně štěstí do dalších zápasů!
Já také děkuji.