Patrik Sobolík: Jaký je tvůj týmový cíl pro tuto sezónu?
Chtěl bych vyhrát celou soutěž, to je jasné. Vždycky chci vyhrát. Jak říká pan Uličný: „Vždycky chci mít na konci sezóny plný počet bodů, jen my to po*erem už ve druhým kole”
Lukáš Hornych: Už si tvé tělo zvyklo na snížený přísun hamburgerů a donutů?
Jo tělo si zvyklo rychle, bylo toho až moc, kolikrát jsem jen čekal, kdy mi hranolka ucpe pumpu, přece jen pomalu měsíc být 3x denně ve fastfoodu není ideální. Jenže teď s odstupem je to řehole, když jedeš okolo mekáče a víš, že už nemůžeš, jinak se nehneš.
Petr Salva: Dle tvých výkonů to vypadá na celkem kvalitní zámořskou letní přípravu…
Jo připravoval jsem se jak na Tour de France, každý den po dobu prvních dvou měsíců jsem přejížděl na kole přes 20 km mezi pracemi, jenže pak už to bylo jen cestování a cpaní se fastfoodem, což možná vysvětluje, proč můžu dát gól jen ze standardní situace, protože jinak mě každý doběhne.
Petr Snížek: Co pro tebe znamená reprezentovat futsalový tým Absolutu a sálovkový tým nově vznikajících Deviantů? Dle dostupných statistik to vypadá, že hrubě diktuješ tempo. Co nám k tomu povíš?
Je pro mě obrovskou ctí a životní zkušeností hrát právě za dva tak kvalitní celky, které nemají konkurenci jak na place, tak hlavně i mimo něj. Jsme hodně empatický celek, který se nejen nebojí jít s nejmodernějšími trendy, ale co víc, kolikrát ty trendy i určovat (smích). Co se týče statistik, které jsou dostupné na stránkách Absolutu (http://www.absolutb.websnadno.cz/). Jsem za ně rád, ale poslední dobou už si rozmýšlím, do kterého souboje jít a nejít, takže uvidíme, jak nám to půjde dál.
Pavel Janeček: Jsi spokojen se svým fotbalovým životem? Předpokládal jsi v mládí, že to ve fotbale dotáhneš tak daleko?
Měl jsem to štěstí, že jako jedna z mála generací jsem si na Čtyráku zahrál ligu žáků, pak divizi dorostu, kterou už jsem kopal v Prachaticích, takže jsem doufal, že si mě nějaký hledač talentů vyhlídne, Čtyrák přišel s nabídkou, která nešla odmítnout.
Ondřej Marhoun: Jaké mužstvo v naší soutěži máš nejméně v lásce?
Asi byste čekali, že řeknu Slavii, ale není to pravda. Nejde říct přímo nějaký klub. Nemám rád jen hráče, kteří když se jim nedaří, dojíždí každý souboj s úmyslem faulovat, nebo někoho zranit a pod tímhle mi vyskočí v poslední době hlavně Bavorovice. A poslední dva roky také nemám moc v oblibě zápasy na hřišti Dobré Vody, kam zavítáme se Čtyrákem zrovna zítra (úsměv).
Jan Dědina: Jakého hráče z týmu máš nejvíce v lásce?
Myslím, že máme klasicky dobrou partu. Jasně, že každý tým má svého "autistu", ale u nás je takových kluků minimum a i s těmi komunikujeme pomocí speciálních vzorců, jako je zdvižená otevřená dlaň pro pozdrav a podobné (smích). Nejraději mám spoluhráče z Absolutu, se kterými jsem nejčastěji. Uznání patří Nygovi (Tomáš Valta), za to, jak naše útoky ustojí.
Miroslav Havelec: Milánku, kamaráde, myslel sis, že po svém návratu z dlouhé dovolené se dostaneš zpět nejen do sestavy, ale především do dobré formy, která tě zdobila na jaře, a budeš hned přínosem pro celý tým?
Děkuji za slova chvály, Čerte (přezdívka Miroslava Havelce). Abych pravdu řekl, tak ani nevím, co jsem čekal. Jediné co jsem věděl, bylo to, že jsem se na fotbal hrozně těšil. K mojí formě bych řekl asi to, že není stoprocentní, hlavně co se týče fyzičky, ale tu doufám doženu a pak bych chtěl týmu pomáhat více, než do teď. S míčem už se toho moc nepřiučím, protože není kde, na tréninku se kvůli špatnému povrchu všichni snažíme hlavně ten míč trefit.
Jaroslav Příhoda: Milane, jaké jsou ještě tvé fotbalové ambice, a myslíš si, že by náš tým obstál ve vyšší soutěži?
Jak jsem řekl, chtěl bych jednou vyhrát I.A třídu, protože myslím, že tým na to máme, v hlavně mám jednou i Rakousko. Zároveň si myslím, že tým by musel pořádně zamakat, aby nějak obstál v KP, je to velký skok z naší skupiny I.A do KP. Hlavně ze začátku by to bylo dost znát.
Tomáš Valta: Z důvěryhodných zdrojů jsem se doslechl, že jsi prý v mládí provozoval vrcholově ještě jeden sport, a to potápění ve špenátové polévce. Co nám k tomu řekneš?
Je to pravda, odmítl jsem ji jíst, vsadil jsem na klasický psychický souboj já versus máma a máma prohrála, takže jsem odcházel od stolu s pocitem výhry a zeleným obličejem.
Radim Staněk (bratr): Na konci měsíce by ses mohl zapsat do Guinessovy knihy rekordů jako nejdéle úspěšně studující student bakalářského programu, jsou na tebe doma patřičně hrdí?
Je pravda, že doma se mnou mají neskutečnou trpělivost a já doufám, že už to konečně dodělám (úsměv).
Milanovi a jeho spoluhráčům děkujeme za skvělý rozhovor a přejeme mnoho dalších fotbalových i životních úspěchů. A v neposlední řadě také, jak sám říká, ať už tu školu konečně dodělá!