Vážím si působení v Holešově, říká hráč kola Lukáš Marek

Díky za gratulaci, o nominaci jsem věděl. Někteří kluci od nás z týmu se již na vašich stránkách stali hráčem kola, takže naše kabina tuto anketu sleduje.

Tento zápas jsme nezačali dobře a brzy prohrávali po rohovém kopu. Poté jsme víceméně měli míč a zápas pod kontrolou. Bohužel jsme v první půli nedokázali vstřelit z vytvořených šancí branku. O přestávce jsme si řekli, že musíme zjednodušit hru a upravili jsme také rozestavení hráčů. Ve druhém poločase jsme po jediné návštěvě hostů v našem pokutovém území inkasovali nešťastnou druhou branku. Po několika dalších šancích jsme konečně skórovali – Palíkem hlavou po rohovém kopu. Od té chvíle jsme hosty zmáčkli ještě víc, z čehož vyústilo i mé vyrovnání. Škoda, že ten gól nepřišel z naší strany dříve. Věřím, že pokud by se hrálo dalších pět minut, vyhráli bychom. Z mého pohledu jsme spíš než proti Napajedlům bojovali sami se sebou, což se nám stává poslední dobou dost často. Hrajeme zbytečně složitě, snažíme se zavést balón až do kuchyně a než bychom si přihráli, volíme často složitější a individuálnější řešení situace.

Je to ztráta, to bez debat. Na druhou stranu to musíme brát realisticky, byli jsme minutu od prohry a i tento bod může mít v konečné tabulce důležitou váhu.

Do šestnáctky přiletěl již tradičně dobrý centr od Martina Charuzy a v podobném náběhu jako jsem byl já byl i Pepa Křenek. V podstatě jsme hlavičkovali téměř ve stejnou chvíli oba dva, ale já jsem míč nakonec usměrňoval na bránu, proto jsem mu poděkoval za asistenci a slíbil mu, že mu v dohledné době taky na nějaký ten gól nahraju.

Až poslední dva zápasy napoví, jak se bude podzimní část sezóny hodnotit. Teď nás mrzí ztráty z posledních kol, čímž se čelo tabulky hodně vyrovnalo, ale pokud zvládneme naplno bodovat ve zbytku zápasů a tudíž skončíme v tabulce první, spokojenost samozřejmě bude.

Jsem překvapen špatnými výsledky Napajedel, které jsou ale nejspíš vyvolány velkými změnami v kádru a před sezonou jsem určitě nečekal tak vysoko v tabulce týmy z Vigantic a Baťova.

Řeknu spíš, ve kterém momentě zápasu jsem se cítil nejhůře. Bylo to v Boršicích, když jsme zaspali úvod zápasu, rychle prohrávali a valil se na nás jeden útok za druhým. Vzpomněl jsem si totiž na vysokou prohru v Rožnově a to mi nebylo dvakrát do zpěvu. Naštěstí jsme hrozbu odvrátili a nakonec nebyli daleko od bodového zisku.

Začínal jsem v rodných Martinicích, odkud jsem se brzy přesunul do Holešova. Ve starších žácích jsem přestoupil do Hulína, kde se tehdy kopala nejvyšší soutěž této věkové kategorie. V mladším dorostu jsem pak hrál za Bystřici pod Hostýnem, ve starším dorostu v Kroměříži, kde jsem pokračoval v mužském B-týmu. Po krátkém angažmá v Žalkovicích jsem přistál zpátky v Holešově a s výjimkou půlročního nostalgického hostování v Martinicích působím dlouhá léta v Holešově.

Velice rád vzpomínám na partu v kategorii mladšího dorostu v Bystřici pod Hostýnem a trenéra Karla Ondrouška. Také si velmi vážím momentálního působení v Holešově, protože i když se kolem klubu točí jen málo lidí, podmínky pro nás fotbalisty jsou tady výborné. A nemohu opomenout své spoluhráče, kolektiv v Holešově je již dlouhá léta výborný.

Oproti minulé sezóně, kdy jsem v této části byl nejlepším střelcem KP, je to jasný úbytek, ale to je způsobeno mou novou rolí v týmu. Tím se teda alespoň utěšuji. Ale troufám si říct, že branek o mnoho více ani být nemohlo, do mnoha šancí se v této sezóně nedostávám.

Budou to dvě bojovná utkání na těžkých terénech. V Bystřici to bude navíc derby a utkání s tímto týmem bývají dost vyhecované. Baťov má zase dobrou formu, takže nás nečeká nic lehkého. Pokud ale podáme týmový výkon a zlepšíme se v zakončení, přičteme si v tabulce šest bodů.

Ano, rád bych poděkoval za podporu mým rodičům, dědovi a manželce Lucce s dcerou Kačenkou.