Radek Urban: Chtěl jsem změnu. Ve Staré Vsi jsem doma – a je to znát

Pro mě osobně byl nejcennější druhý gól na 3:1. Byl to uklidňující zásah do kabiny a zároveň z těch tří i nejhezčí, protože padl z přímého kopu. Z podobných pozic zahrávám rád a věřím si na ně, vím, že to umím trefit. Jsem rád, že to vyšlo – fanoušci viděli pěkný gól a my šli do šaten v dobré náladě.

Vítězství je podle mě zasloužené. Oproti minulému víkendu jsme se zlepšili, od začátku jsme byli aktivní a brzy vedli 2:0. Poté jsme měli šance na navýšení skóre, ale bohužel jsme je neproměnili. Jak už to bývá, přišel trest a hosté snížili na 2:1, navíc tam měli i další pološance. Ty se ale neujaly a pak přišel už zmíněný gól na 3:1, který podle mě určil ráz zbytku utkání. Do druhé půle jsme vstoupili lépe než minulý víkend a brzy přidali branku na 4:1. Hrál se otevřený fotbal a mohly padnout i další góly. Posledních 15 minut jsme hráli v deseti kvůli zranění, a protože jsme už měli vystřídáno, museli jsme to dohrát. Proti unavenému soupeři, který přijel v jedenácti lidech, to ale nebylo znát a v poslední minutě přišel gól na 5:1, kterým jsem uzavřel hattrick. Fanouškům, kteří přišli i v takovém počasí, bych chtěl poděkovat. Věřím, že jsme jim to vrátili výhrou a pěti góly.

Vždycky týmu pomůže, když do utkání dobře vstoupíte. A když k dobrému výkonu přidáte i góly, všechno pak funguje, jak se říká. Kromě krátkého výpadku, který se může stát, jsme byli po většinu zápasu aktivnější a kontrolovali hru. Tohle vítězství jsme potřebovali – zvedlo nám sebevědomí do dalších zápasů a zároveň nás uklidnilo při pohledu na tabulku. Díky tomu můžeme hrát fotbal, který po nás trenéři chtějí.

Loučky nepřijely jen bránit, chtěly hrát fotbal. V obraně ale měly hodně okének a udělaly několik chyb, které jsme dokázali potrestat. Myslím si, že někteří hráči ani běžně nehrají na pozici obránců a museli tam nastoupit vzhledem k tomu, v jakém počtu přijeli. My jsme ale byli aktivní a díky pohybu a fotbalovosti jsme si dokázali vytvořit spoustu šancí.

Ta pozápasová forma je u mě stabilní a držím ji bez větších výpadků (smích). Co se týče té zápasové, tam je klíčové zdraví. Na podzim jsem měl zdravotní problémy, ale teď jsem konečně fit, přes zimu jsem trénoval a dostal se do pohody. Můžu hrát téměř bez omezení a cítím se na hřišti dobře. Zatím jsem v obou zápasech buď góly připravoval, nebo – jako teď – tři sám vstřelil. Když to tak bude pokračovat, nikdo se zlobit nebude (smích). Snad mi zdraví i forma vydrží po celé jaro.

Tuhle myšlenku jsme otevřeli po postupu Staré Vsi s trenérem. Se Šubesem (Jan Šuba pozn. redaktor) se známe dlouho, je to vlastně můj vzdálený strejda – rumunské geny (smích), Párkrát jsme si o tom psali a říkal jsem, že si to jednou dovedu představit. Pak přišla nepovedená sezóna ve Slavkově a já cítil, že potřebuji změnu – životní i fotbalovou. Měl jsem nabídky z vyšších soutěží, ale nakonec jsem napsal Honzovi, že nastal čas vrátit se fotbalově domů. Musím poděkovat i své partnerce, která mi to posvětila a vždy mě ve fotbale podporovala. A taky šéfovi, který mě v pátek uvolňuje z práce, abych stíhal tréninky a měl o víkendech čas na zápasy.

Jsem naprosto spokojený. Věděl jsem, do čeho jdu – pocházím odsud. Šel jsem za trenérem i za Kamčou (Kamil Pauler pozn. redaktor), se kterým se známe od dětství a jsme spolu skoro pořád (smích). Poznal jsem tu spoustu skvělých lidí, ať už spoluhráčů nebo lidí ve vedení. Fotbal se tady dělá tak, jak by měl na téhle úrovni – s láskou, radostí a pro zábavu. Jezdím sem rád a vždy se těším na víkend.

Prostředí mi sedlo, cítím se tady přirozeně a jako doma. Patřím do tohoto kraje. Hrál tu i můj děda – škoda, že už nežije, určitě by byl rád, kdyby mě mohl vidět hrát ve Staré Vsi. O to víc si vážím, že může chodit můj táta, který mě vždy podporoval, ale v posledních letech si mě kvůli působení na Opavsku moc neužil. Na hřišti je ještě co ladit, ale jsou to drobnosti. Máme v týmu spoustu šikovných fotbalistů, kluci mi připravují šance a trenéři jim od začátku říkají, jak mě využít. Ale není potřeba z toho dělat vědu – fotbal je pořád fotbal.

Moje osobní ambice jsou každý rok stejné – dát 20 gólů za sezónu. V minulých sezónách jsem tuhle hranici vždy překročil. Letos mám méně zápasů, takže to bude složitější, ale mám 11 gólů, takže reálné to je. Osobně ale stavím tým nad individuální statistiky. V posledních letech jsem několikrát vyhrál tabulku střelců, ale klidně bych to vyměnil za postup do 1.A. Třeba se ho ještě na stará kolena dočkám (smích).

Jako tým bychom se chtěli posunout tabulkou výš. Máme kvalitu na to hrát kolem pátého místa, ale sezóna je složitá. Trápí nás zranění i karty a hodně zápasů jsme neodehráli v plné síle. Proto máme bodů tolik, kolik máme. Na druhou stranu – všechno zlé je k něčemu dobré. Tým ukazuje charakter, drží při sobě a až se dáme zdravotně dohromady a poučíme se z karet, můžeme to do budoucna zúročit.

Ano, sleduji to. Odešel jsem v dobrém, kluci i klub se se mnou hezky rozloučili – při posledním zápase jsem dostal koš. Při odchodu jsem jim přál, aby si splnili sen a postoupili do 1.A, a pořád jim fandím. Škoda poslední prohry v derby, ale věřím, že nakonec skončí první.

Není moc času se vídat. Jednou jsme byli před Vánoci na pivu a v létě plánujeme další setkání, na které se těším. Jinak si občas píšu s kluky nebo lidmi kolem fotbalu, ale nejvíc jsem v kontaktu s Diskem – s tím vždycky všechno rozebereme (smích).

Takhle nad tím vůbec nepřemýšlím. Odešel jsem, protože jsem to tak cítil a mělo to tak být. Kluci se mají dobře, což mě těší, a přeji jim postup. Já jsem teď šťastný ve Vsi, takže všechno je tak, jak má být.

Upřímně, byl to pro mě velký krok a změna. Ve Slavkově jsem byl pět let, zažil tam krásné období, poznal skvělé lidi a získal přátele na celý život. Po fotbalové stránce to bylo taky výborné – dával jsem góly, několikrát vyhrál střelce soutěže a zahrál si 1.A třídu. Poslední dva roky jsem byl kapitánem, což pro mě byla velká pocta. Jako „cizí“ hráč jsem po třech letech dostal pásku, což jsem si hodně vážil. Měl jsem tam svou roli – kopal jsem penalty, standardky, trenoval mládež. To byl můj první tým, na který nikdy nezapomenu. Chtěl jsem ale změnu – životní i fotbalovou. Stará Ves pro mě byla ideální volba: rodina, návrat do rodného kraje, uzavření jedné kapitoly. Cítím, že to byla správná volba. Jsem tady spokojený, jezdím sem rád a užívám si to. Výsledky zatím nejsou ideální, ale to se může změnit. Nepřišel jsem sem na rok – chtěl bych tu něco dokázat. S Kamčou máme plán (smích) a nejen my, ambice mají i trenéři a vedení, což je dobře. Takže ano – udělal bych to znovu.