„První místo je pro nás příjemné překvapení a věříme, že to není náhoda,“ říká Jakub Martínek.

Jakub Martínek prožil parádní podzim. Zásmuky nejen že jako nováček soutěže přezimují na prvním místě, ale sám zkušený obránce si navíc odnesl i ocenění Hráč kola, které ho příjemně zaskočilo. V rozhovoru popisuje náročný duel s Velimí, vyzdvihuje soudržnost zásmucké kabiny a vzpomíná na fotbalové momenty, které si nejvíc váží. Prozradil také, jak se vlastně do Zásmuk dostal, proč nachodí i 30 kilometrů denně a jak vnímá rivalitu s Libodřicemi.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Gratuluji k titulu Hráč kola! Bylo to pro tebe překvapení?
Ahoj. No popravdě bylo, vůbec jsem takové ocenění nečekal, a když jsi mi napsala, myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu někdo z naší kabiny *smích* O to víc si takového titulu cením, je to odměna za předváděné výkony.
Zápas s Velimí byl náročný. Terén vám to vůbec neulehčil a navíc jste museli narychlo hledat místo, kde by se mohlo hrát. Jak bys zápas zhodnotil ty?
Tak určitě pro mě osobně zápas nebyl jednoduchý. Nejen díky kvalitám soupeře, ale také proto, že člověk už má nějak naplánovaný hrací den. Takže změna času, místa, terénu na poslední chvíli a jako bonus umělé osvětlení, to nebylo nic snadného. Ale vzhledem k naší aktuální formě jsme si s tím nakonec poradili. *smích*
Nováček soutěže a první místo v tabulce, které vám zůstane minimálně do jara. Zažívají Zásmuky sezónu snů, nebo věříš, že i další sezóny můžou být taková jízda?
Tak já osobně takové postavení v tabulce po podzimní části nečekal. Věřil jsem, že budeme hrát v horní části tabulky, ale první místo je pro nás všechny příjemné překvapení a věříme, že to není náhoda.
V kabině je prý nálada výborná. Je to tak pouze, když se vyhrává, nebo táhnete za jeden provaz stále?
Máme výbornou partu lidí kolem „A“ i „B“ týmu, takže v tomhle směru na atmosféru v kabině nemají tolik vliv výsledky, ale samozřejmě, že když se vyhrává, tak je to lepší. Máme v týmu pár vtipálků, kteří se starají o pozitivní vibe. I nové tváře v kabině ihned zapadnou. Ale samozřejmě se mi to povídá, když z dvanácti zápasů máme deset výher.
V Zásmukách hraješ třetí sezónu. Jak jsi se k hraní fotbalu v Zásmukách dostal a jak vidíš své další fotbalové roky?
Tak začátek mého působení v Zásmukách byla taková shoda náhod. V té době jsem se už chtěl věnovat hraní jen za „staré pány“, neboli starou gardu u nás v Bohušovicích n. O., kde se může hrát od 35 let. A zároveň jsem chtěl opustit mateřský klub, jelikož když mě občas požádali o výpomoc a já neumím říct ne, tak jsem se vždy zranil. V té době jsem po 16 letech skončil u Policie ČR a začal pracovat ve společnosti VPK Suchý, kde mě do hraní fotbalu v Zásmukách ukecal boss David Sobolík. A co bude dál? Vždy jsem si chtěl zahrát ligu, to už se mi splnilo, takže dokud bude sloužit zdraví, budu hrát dál, a je mi jedno, jaká liga to bude. *smích*
Tvůj spoluhráč Miloslav Kraus v nedávném rozhovoru řekl, že jeho nejhezčí moment kariéry byl postup do 7. ligy se Zásmuky a zároveň tedy poslední zápas sezóny proti Libodřicím. Platí to i u tebe?
Tak každý postup je moc hezký životní moment, sám jsem jich pár zažil. Ať už postup z pralesa do lesa nebo z kraje do divize, ale samozřejmě čím výše se dostaneš, tak ti hrozí brzký pád zase dolů. Proto je pro mě nejhezčí moment naše aktuální postavení v tabulce a těší nás, že už bychom neměli sestoupit *smích* Člověk si musí umět užívat ty hezké momenty.
A když už jsme u těch Libodřic – loňskou sezónu to byl váš největší rival. Trvá rivalita stále, nebo se uklidnila po vašem postupu z okresu?
Rivalita je dobrá věc, člověka motivuje k lepším výkonům, sám o tom vím své. Ale zdravá rivalita má začínat i končit na hřišti, takže za mě osobně se postupem situace uklidnila a jarní domácí zápas s Libodřicemi byl nezapomenutelný zážitek. A pokud by se Libodřicím mělo podařit tuto sezónu postoupit, tak my budeme muset také *smích* Rivalita je prostě motivující…
Sezóna se blíží ke konci, těšíš se na zasloužený odpočinek?
Odpočinek bude určitě potřeba, ale bude mi to chybět. Zima bude dlouhá, ale věřím, že dlouho nebudeme zahálet a odpočívat, abychom se připravili kvalitně na jarní část soutěže.
Když nejsi na hřišti, tak co rád děláš?
Popravdě hlavně chodím. *smích* Chození se pro mě stalo takovou drogou, že denně ujdu klidně 20 až 30 km. Takže se díky tomu udržuji v kondici, abych aspoň trochu stíhal těm mladším klukům na hřišti. Jinak si zajdu do fitka nebo jezdím podporovat svého syna, který se také věnuje fotbalu. Během sezóny jsem na hřišti skoro každý den.
A nakonec – co bys vzkázal fanouškům a čtenářům?
Našim fantastickým fanouškům nemohu jinak než jim vyseknout velkou poklonu za jejich podporu v domácích i venkovních utkáních. My vlastně hrajeme pořád doma díky nim. Čtenářům bych vzkázal, ať i nadále zůstanou věrní serveru Fotbal u nás a fotbalu jako takovému. A tobě děkuji za příjemný rozhovor.

Autor: Eva Bergerová

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.