Co říkáš tomu, že si se díky hlasování fanoušků stal hráčem 27. kola přeboru Vysočiny?
Tak určitě jsem za to rád, neberu to ale moc jako osobní úspěch, spíš je to zásluha celého týmu. Každopádně děkuju všem, kteří mi posílali hlasy.
Sleduješ pravidelně portál fotbaluans.cz? Co mu říkáš?
Vaše stránky sleduji teď už celkem pravidelně a líbí se mi. Upozornili mě na ně kluci na tréninku, když jsme řešili právě anketu borce kola a dotlačili jsme našeho kapitána k zaslouženému vítězství. (smích) Jsou zde také zajímavé reportáže z nižších soutěží, které si rád přečtu.
Do sestavy kola si byl nominován za dva góly v Přibyslavi, kde jste vyhráli 4:2. Jak zápas vypadal a jak se urodily tvoje trefy?
Zápas v Přibyslavi byl velmi náročný a to nejen díky tropickým teplotám, ale i kvůli důrazu a některým tvrdým soubojům. Pomohl nám brzký gól, kdy jsem využil zaváhání gólmana a odražený míč od tyče jsem dopravil do sítě. Mému druhému gólu předcházela krásná kombinace, kdy mě stačilo pouze tečovat střelu do protipohybu brankáře. Na jaře to byl můj pátý gól. Škoda jen, že mě to začalo lepit až ke konci sezony.
Můžeš čtenářům webu představit svůj fotbalový životopis?
K fotbalu mě přivedl můj táta s nejstarším bratrem a začínal jsem s ním doma v Miřeticích na Chrudimsku. Už v přípravce si mě vyhlédl trenér mládeže Dejnožka v Hlinsku, kde jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Ve starším dorostu jsem absolvoval přípravu s MFK Chrudim, ale bylo to časově náročné, tak jsem zůstal v Hlinsku, kde jsem chodil i na školu. Po dorostu mě oslovil trenér Skála, který si mě vytáhl do Herálce, kde zatím kroutím druhou sezonu a jsem zde spokojen.
Na jaké fotbalové období nejraději vzpomínáš?
Tak jelikož jsem ještě docela mladej a moc jsem toho nezažil, tak se mi zatím nejvíce líbí právě v Herálci. Na každý domácí zápas chodí přes 200 diváků, kteří vytváří skvělou atmosféru. A co mě nejvíce překvapilo, když jsem přišel, že i ven jezdí početná skupinka fanoušků.
Dlouho si fotbal hrál ve východních Čechách. Jak hodnotíš úroveň přeboru na Vysočině?
Myslím si, že v krajském přeboru může porazit každý každého. Je to velmi vyrovnaná soutěž a myslím, že hodně srovnatelná s Pardubickým krajem, jelikož jsme s Herálcem odehráli pár připravných zapasů s týmy ze špice Pardubicka.
Kdo podle tebe nakonec postoupí do divize?
Situace na čele je velmi vyrovnaná, postoupit mohou před posledním kolem všechny čtyři týmy. Ždírec to má ve svých rukou, ale v Jemnicku to nebude mít vůbec lehký. Chotěboř si to doma nejspíš pohlídá, ale musí se spoléhat na ostatní. Sám jsem zvědavý, jak to dopadne. Škoda jen, že náš tým zbytečně poztrácel několik bodů ať už kvůli chybným rozhodnutím rozhodčích či neproměňováním našich šancí. Mohli jsme být klidně taky ve hře.
Ale i tak asi první přeborovou sezonu hodnotí v Herálci kladně, ne?
Kdyby nám někdo před sezonou řekl, že budeme mít 50 bodů, tak bychom to určitě brali. Myslím, že na nováčka uhrajeme skvělé umístění, ať už skončíme pátí nebo sedmí. V sobotu nás čeká Žirovnice, které se na jaře celkem daří. Pevně ale věřím, že tři body zůstanou doma a potom s klukama úspěšnou sezonu spláchneme (smích).
Hodně hráčů do Herálce přivedl trenér Skála, který vás v mládeži vedl v Hlinsku. Řekni nám něco pěkného o něm…
Když jsem hrál v Hlinsku, tak trenér Skála nevedl přímo moji věkovou kategorii, ale koučoval mého bratra, který o něm mluvil jen v superlativech a i proto jsem se rozhodl jít hrát do Herálce. Po téměř dvou letech musím s bráchou souhlasit. Je to trenér, který z týmu vytáhne maximum a hrajeme hlavně fotbal na který se dá koukat a který nás baví.
Jaké máš další fotbalové plány a cíle?
Plán po sezoně nemám zatím žádný, končí mi hostování a ještě nevím, kde budu hrát příští sezonu. Určitě bych si chtěl zahrát někde výš než jen krajský přebor. Přeci jen mi bude v srpnu teprve jednadvacet, tak snad to příjde.
Necháš čtenáře nahlédnout do svého soukromí? Svobodný, zadaný, nebo už dokonce rodina?
Tak samozřejmě svobodný, nikam se neženu. Mám ale přítelkyni, která se na nás jezdí koukat a se kterou jsem šťastný už skoro rok.
Máš nějaký mimofotbalový koníček?
Jelikož ještě studuji, tak mám volného času dostatek. Většinu věnuji především sportu, velmi rád hraju tenis a jezdím na kole. Rád si také vsadím na sportovní utkání a sleduji výsledky. Oblíbený tým samozřejmě AC Sparta Praha, celá rodina jsme a budeme Sparťani.
A můžeš se pochlubit nějakou zajímavou výhrou? Případně oblíbenými kluby či soutěžemi na sázení, kromě Sparty?
Tak v sázení se mi daří. Nejvíce sleduji a sázím tenis a futsal, kde mám dobrou úspěšnost. Takže akce jako Wimbledon nebo UEFA Futsal Cup, to mám rád. A co se týče výhry, tak nejvíce jsem trefil tiket v řádech desetitisíců.
Jakou máte v Herálci partu? Scházíte se nějak mimo kabinu, děláte nějaké akce?
Parta je tady opravdu skvělá. Po každém domácím zápasu si sedneme s klukama a rozebereme zápas. Jelikož jezdíme jedním autem z Hlinska, je někdy těžké se dohodnout na tom, kdo bude řídit. Jinak nějaké větší akce neděláme, o to víc si to vynahrazujeme na rozlučce.
Dokázal by sis vzpomenout na nějakou veselou příhodu z kabiny?
Líbí se mi, že si dokážeme udělat srandu ze všeho. Někdy je to spíš k breku, například po zápase se Ždírcem, kdy jsem nedal tři vyložené šance, mi Žďáňa (brankář Milan Žďánský – pozn. red.) schoval kopačky a říkal, že už ty duhovky na mě nechce nikdy vidět.