Hattrickem sestřelil Cheb. Hráč kola Petr Holub to bude mít drahé

K fotbalu mě přivedli rodiče a začínal jsem s ním ve čtyřech letech v Mariánských Lázních.

Od přípravky do mladších žáků jsem působil v mém rodném klubu v Mariánských Lázních, poté jsem strávil rok v Baníku Sokolov a po vydařeném turnaji Kouba cup s krajským výběrem jsem se stěhoval do Plzně, kde jsem působil v dorosteneckých kategoriích Viktorie Plzeň U16 až U19. Z mého pohledu nevydařená sezóna v kategorii U19 zapříčinila můj další přesun, tentokrát do plzeňského Senco Doubravka. Od nové sezóny 2015/2016 opět hájím barvy Mariánských Lázní.

S Viktorkou jsem odehrál pouze tři divizní zápasy, jelikož jsem studoval v Plzni a měl před sebou maturitu, rozhodl jsem se v Plzni zůstat a zvolit hostování v již zmiňovaném Sencu. Bohužel po několika odehraných zápasech mě potkalo zranění, které mě vyřadilo ze hry téměř na 8 měsíců. Zklamaný jsem ze sestupu Viktorky samozřejmě byl, protože se tým v jarní části zlepšil a oproti podzimu nasbíral o hodně víc bodů, ale zklamání už je dávno pryč. Nyní se musíme soustředit na nadcházející zápasy v Krajském přeboru.

Věděli jsme že Cheb nastřádal z několika předešlých zápasů hodně bodů, ale žádný přehnaný respekt jsme neměli. Podařilo se nám zápas rozhodnout už v prvním poločase. Důležitým faktorem bylo, že jsme se konečně zklidnili ve finální fázi a jak i výsledek napovídá, dokázali jsme se konečně střelecky prosadit ve větším počtu a trestat soupeřovy chyby. Ve druhém poločase se soupeři nedařilo krotit emoce, což vyznělo v náš prospěch a navíc jsme soupeře potrestali dalšími vstřelenými brankami, na které už nedokázal zareagovat.

Popravdě si ani nevzpomínám kdy se mi naposledy podařilo vstřelit hattrick, zřejmě ještě v dorostu Viktorie Plzeň proti Příbrami a také 5 branek v jednom zápase za B tým Senca Doubravky v 1.A třídě, takže nevím jestli to lze srovnávat. :)

První gól byl po dlouhém odkopu od našeho brankáře a odraženém míči k hostujícímu obránci a jeho chybném pokusu o malou domů, kterou jsem přečetl a zvýšil na 3:0. Druhé brance předcházela standardní situace z pravé strany při které jsem byl zcela nehlídaný a v brankovišti se zorientoval nejrychleji, 6:0. Poslední branka padla po perfektně načasované přihrávce od Tomáše Kabeláka a obhození vybíhajícího gólmana, poté jsem zakončoval do téměř prázdné branky na 7:0.

Jsem šťastný, že jsem třemi góly pomohl týmu k vítězství a zvedl si i trochu sebevědomí, protože se mi poslední dobou střelecky příliš nedařilo, ale je to jen odraz práce celého týmu.

Dozvěděl jsem se o tom před tréninkem, protože několik hráčů z kabiny to hodně sleduje, v čele s naším gólmanem, který je zároveň pokladníkem a samozřejmě že do kasy budu muset přispět.