Gratuluji k výhře, sledoval jste hlasování?
Ano, sledoval. Byl jsem moc rád, že si lidé všimli mého výkonu. Každý hlas potěší a motivuje.
Čekala na vás v kabině nějaká „odměna“ za výhru hráče kola?
(smích) V kabině si kluci dělali legraci, že to mám za pokutu do banku, ale naštěstí už byly pokuty uzavřené. Spíš jsme si užili společnou radost z povedeného zápasu.
V Dolanech jste urvali důležitou výhru, jak jste viděl zápas vy?
Byl to těžký zápas, ale šli jsme do něj s jasným cílem – vyhrát. Kolektivně jsme to zvládli výborně, každý nechal na hřišti maximum i když druhý poločas nebyl podle našich představ, projevila se tíha okamžiku, že ten zápas musíme zvládnout a naštěstí jsme ho zvládli.
V Mohelnici jste celou kariéru, na co nejraději vzpomínáte?
Je toho hodně. Asi nejvíc na postup do 3. ligy a na atmosféru kolem těch zápasů. A samozřejmě partu v kabině, na tu se nezapomíná.
Jak říkáte zahrál jste si s Mohelnicí i 3. ligu, jaká to byla zkušenost pro vás?
Obrovská. Tempo, kvalita soupeřů, celé prostředí – člověk se musel posunout výkonnostně i mentálně. Skvělá škola.
Nepřemýšlel jste po pádu do kraje, že byste si ještě chtěl někde zahrát 3. ligu nebo divizi?
Chvilku jsem o tom uvažoval, pár nabídek jsem měl, ale Mohelnice je moje srdcovka. Chtěl jsem pomoct klubu, kde jsem doma. Možná i díky tomu, že jsem neutekl jako většina z kádru, mám teď na stadioně byt. Trénuji kategorii ml. Přípravky. Za to všechno vděčím hlavně Romanu Kubovi a vedení.
V době rozhovoru už je sezona u konce a povedlo se vám zachránit, tak jak jste boj o záchranu viděl a prožíval?
Bylo to náročné, hlavně psychicky. Je škoda, že nebylo rozhodnuto už pár zápasů předtím. V některých zápasech jsme byli lepší, měli jsme spoustu šancí. Bohužel jsme je nedokázali proměnit. Tuším ze asi 5 zapasu jsme prohráli o gól, takže na nás byla tak trochu deka. Každý bod byl klíčový. O to víc si ceníme, že jsme to zvládli jako tým a zachránili jsme se. Velká úleva a radost!
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí do další sezóny.
Mockrát děkuji.