Za výkon se Mšeckými Žehrovicemi ve 24. kole jste si řekl o nominaci do sestavy kola, kterou jste následně ovládl. Byla nominace očekávaná?
Už po zápase proběhlo hlasování v kabině, takže nominace očekávaná byla.
Co Vás bude stát zisk ocenění hráče kola do kabiny?
Nekoukal jsem, za kolik to měli kluci přede mnou, ale něco to stát bude.
Jesenice v uplynulém kole schytala nepěkný debakl v Městečku. Co stálo za tak vysokou porážkou a jaká slova padla v kabině po utkání?
Věcí, co to ovlivnilo, bylo hodně. Nejzásadnější bylo, že jsme se nedokázali Městečku vyrovnat pohybově a nasazením. I to mělo své důvody, ale určitě se nechceme vymlouvat. V kabině toho moc nepadlo, nikomu by nepomohlo řešit to v emocích, řekneme si k tomu něco v týdnu a jdeme dál.
V následujícím kole přivítáte doma Hředle, následuje zápas v Pavlíkově a sezonu končíte doma s Janovem. Jaký je bodový cíl na následující a zároveň poslední tři utkání sezony?
Bude to těžké. Bodové cíle si asi dávat nebudeme a půjdeme zápas od zápasu.
Kdo z kádru Jesenice je největší tahoun na hřišti, kdo chodí neustále pozdě, kdo dělá v kabině srandu a kdo tráví nejvíce času u zrcadla?
Máme dobrou partu, každý je důležitý, ale bez Jardy Mutínského a Karla Prose by to bylo složité. Pozdě chodí Michal Pacourek, v tom nemá konkurenci. O srandu se momentálně starají Petr Pošta a Vláďa Bouda. S tím zrcadlem nevím, mohlo by to být podobné obsazení jako u té srandy.
Trenérem Jesenice je Váš táta a já se nemohu nezeptat - jak to vzájemně zvládáte?
Ještě jsme se nepohádali, tak asi dobře.
Kdo Vás ke kopané přivedl, v kolika letech to bylo a kde jste udělal první fotbalové krůčky?
Fotbal hráli skoro všichni kamarádi a tak jsem to chtěl zkusit taky. Začínal jsem ve čtyřech letech v Jesenici.
Jak se následně vyvíjela Vaše fotbalová kariéra? Na jakou část vzpomínáte nejraději a naopak, na co byste nejraději zapomněl?
Tři roky, co v Jesenici nebyla mládež, jsem hrál v Rakovníku za Tatran, jinak jsem věrný mateřskému klubu. Nejraději vzpomínám na dorost, tam jsme se sešli tři ročníky, znali jsme se všichni už od školky, chodili jsme na stejnou základní školu, takže bylo super mít možnost zahrát si i v jednom týmu. Nejraději bych zapomněl na problémy s kolenem.
Kdo je Váš největší fotbalový parťák?
To je těžké, dalo by se říct více lidí. Řeknu dva - Jardu Mutínského a Fandu Moučku, se kterými se znám a i s nimi hraju odmala.
Jak se připravujete na zápasy, máte před utkáním nějaký rituál?
Čím míň toho před zápasem bolí, tím líp, ale na zápasy se nějak zvlášť nepřipravuju a rituál taky nemám.
Jaké jsou Vaše volnočasové aktivity?
Moc volného času nemám. Jsem rád, že mi zbývá čas na fotbal.
Mistrovství světa v hokeji je minulostí a náš národní tým končí bez medaile. Sledoval jste naše zápasy a jak byste výkon nároďáku zhodnotil?
Mistrovství jsem sledoval méně než minulý rok. Škoda posledního zápasu ve skupině, mohlo to být hratelnější.
OTÁZKA Z KABINY: Plánuješ v budoucnu dělat tátovi asistenta nebo po něm dokonce převzít trenérské křeslo?
Zatím si to nedovedu představit, ale třeba k tomu jednou dozraju.