Než jsme spolu stihli udělat rozhovor, odehráli jste už další úspěšné utkání, jak ho hodnotíte?
Tak za mě super, vyhráli jsme 2:1 a dal jsem dva góly, takže určitě hodnotím kladně.
Takže byste se mohl znovu nominovat na kráče kola?
Ne, to ne, tentokrát bych zmínil Sama Zoicase, ten se vrátil po měsíci po zranění a podal skvělý výkon.
A co vy, jste na tom zdravotně dobře?
Teď už jo, ale měl jsem hned po prvním kole potrhané vazy v kotníku, kdy mi protihráč přišlápl nohu. Vyřadilo mě to na celou část sezony. Už mám ale zkušenosti s různými zraněními a vím, že to musím pomalu rozhýbávat.
Jak jste se vyrovnali se změnami v týmu? Nový trenér, hráči…
Myslím si, že už si to sedlo. Přišlo pět nových hráčů a nový trenér z Litomyšle a zároveň nám nějací hráči odešli do vyšších soutěží, ale vycházíme spolu všichni dobře a už jsme sladěnější.
Jaká je Vaše role v týmu?
Asi nemám nějakou speciální roli. Pokud jde o nějakou podporu, tak to mají na starost ti nejzkušenější a nejstarší v týmu. To jsou tak 3-4 hráči a to si myslím, že stačí.
Jak jste se vůbec k fotbalu dostal?
Tak když jsem byl malej tak jediný, co se dalo poblíž hrát byl hokej nebo fotbal. Takže vlastně na tom má podíl hlavně ta vzdálenost a dostupnost. Rodina mě v tom ale vždy podporovala a vozili mě všude, kde to šlo.
Proč jste odešel ze Svitav a později se zase vrátil?
Byly to pracovní důvody. Po čase jsem se ale vrátil zpět i kvůli rodině.
Máte už tedy i svoji vlastní rodinu?
Ano, mám manželku a 2,5 letou dcerku.
Takže budoucí fotbalistka?
Ne, nemyslím si a ani nechci, aby hrála. Kdyby to byl kluk, tak bych ho asi k fotbalu vedl. Stačí, když mě jezdí s manželkou podporovat na utkání.
A nepřekáží to nějakým způsobem Vašemu rodinnému životu?
Vůbec ne, jsme schopni si i naplánovat výlety v okolí, kde hrajeme. Do vyšší soutěže bych ale už nešel, herně to na to ani není a jezdit dál bych nechtěl. Tady je to všude ještě relativně blízko.