HISENSE Hráč kola František Furch: Chtěl jsem si po čtyřicítce ještě dát aspoň jeden gól v krajském přeboru

Moc děkuji a stejně jako minule mám z vítězství velkou radost. I když v tomto případě je potřeba si přiznat, že spíše než na základě nějakého excelentním výkonu tato nominace vznikla kombinací jednoho šťastného odrazu míče a mého věku (úsměv).

No rozhodně bych si na to nevsadil, ale to ani před tím rokem a půl. Když jsem si šel po několikaleté pauze v 39-ti letech do Rajhradic jen tak zatrénovat, jako totální sci-fi vypadalo i to, že do nějakého zápasu vůbec nastoupím. A já v té době hlavně ani nechtěl. Ale už tehdy byla radost potkávat se na hřišti se super fotbalisty (navíc ještě mé generace) a musím přiznat, že mě zase fotbal začal strašně bavit. No a dopadlo to takhle (úsměv). Do jarní části jsem šel osobně jen s dvěma hráčskými cíli. Chtěl jsem dát po čtyřicítce ještě aspoň jeden gól v krajském přeboru a také týmu vrátit zahozenou neskutečnou šanci ze zápasu proti Lednici, která nás tehdy bohužel stála body. Tím že se v Kohoutkách povedlo oboje najednou vnímám hlavně jako velkou úlevu... . No a teď je ale potřeba vymyslet nějaký další cíl... . Že by borci teda ještě ta divize???

S odstupem času je spíš ještě výrazně tolerantnější. V Rajhradicích jsem si víceméně jednou týdně odtrénoval a o víkendu šel na jeden zápas. V Cézavě se snažím být na tréninku 3x týdně, k tomu o víkendu zápas buď s Béčkem nebo Áčkem, někdy oběma. Cézava je "projekt", na kterém jsme s Robinem Hájkem a Lukášem Bartlem pracovali už 2 roky před jejím oficiálním spuštěním a i prvních 10 měsíců, které máme nyní za sebou bylo časově dost náročných. Vrátím se ale ještě k předchozí odpovědi. Fotbal v roli hráče si poslední dva roky užívám nejvíc v životě. V Rajhradicích to bylo díky klukům podobně starým, dnes v Cézavě naopak díky mlaďochům, kterých máme plnou kabinu a jsou fantastičtí. V roli řekněme "spolušéfa" celé Cézavy je naopak největší radostí skvěle fungující mládež, která bude od nové sezóny i díky super práci Urbeca s Dolíkem a novému dorosteneckému týmu kompletní. Rád bych touto cestou poděkoval i všem ostatním trenérům mládeže. To že jsme celé sloučení zvládli je především jejich zásluha!!! No abych se ještě vrátil k původnímu dotazu. Manželka na mě určitě vidí, jak moc mě celá práce okolo Cézavy naplňuje a díky tomu to asi také snáší výrazně lépe.

Myslím, že víc než fanoušci se na hlasování podílela hlavně celá kabina. Pár hlasování za sebou se nám totiž nepovedlo a chtěli jsme konečně i na tomto poli další výhru pro Cézavu urvat. Tak jsme opět otravovali manželky, kolegy v práci a každého, kdo nám přišel pod ruku. Nicméně více hlasů asi i tak přišlo z Rajhradic, kde jsem před spojením s Blučinou působil.

Sazebník stále zůstává, ale v kabině máme velkou demokracii a tentokrát si kluci vybrali pizzu a trhané maso. Takže se v pátek hodím do kuchařského všechny moc rád pohostím

Musím říct, že jsme v tomto zápase předvedli určitě nejméně fotbalové kvality v celé jarní části. Kohoutovice jsou jednak velmi nepříjemný soupeř, poté ani terén nebyl přítelem nějaké velké fotbalové krásy a určitě nás také brzdí zranění několika klíčových hráčů. Nicméně co chybělo v kvalitě jsme kompenzovali obrovskou vůlí neprohrát. Při troše štěstí jsme nakonec mohli bodovat naplno. Osobně si ale bodu hrozně vážím hlavně proto, že ukázal, jak jsme na tom jako tým morálně.

Určitě souhlasím s tím, že i v kontextu minulých zápasů, kdy jsme těsně prohrávali je tento bod super. A ne až tak kvůli postavení v tabulce, jako hlavně pro naše nastavení do dalších zápasů.

Až díky Tvé otázce jsem si uvědomil, že vlastně vůbec a musím se kluků zeptat, proč tomu tak je. Z věku si spíš dělám srandu sám a občas si rýpne Davča Šural a Urbec s Dolíkem, ale od mladých se nic takového vůbec neděje. Možná to bude tím, že i když kromě snad tří, čtyř spoluhráčů by všichni ostatní mohly být úplně v pohodě moje děti, já sám ten rozdíl vlastně vůbec nevnímám (kromě toho, že trénink s nimi většinou dost bolí). Myslím, že máme s mlaďochama skvělý vztahy, i když na ně občas v zápasech Béčka lehce zvýším hlas (úsměv). A nebo je to mou rolí v celé Cézavě. Třeba mají kluci strach, že kdyby nějak moc drzačili, nedostanou "cesťák".

Věřím, že nás čeká zápas, ze kterého budeme konečně brát 3 body a bude opět na co koukat. Osobně jsou pro mě hrozně důležité nejen výsledky, ale hlavně to, jak se na hřišti jako jednotlivci a tým prezentujeme. Po každém zápase jsem v kontaktu se spoustou lidí, kteří náš klub jako partneři podporují. A zatím se vesměs všem líbí, co na hřišti vidí. Věřím, že nám toto nastavení ještě hodně dlouho vydrží.

Rozhodně náš pan král, Daniel Zajíček.

Zde je to opět jednoduché, Honza Štreit je na toto génius.

Tomík Kouřil, opět úplně jednoznačně. Třeba teď naposledy v Kohoutovicích jsem musel být na lavicče bez štulpen, protože si Kouřa před zápasem musel naleštit střevíčky (úsměv).

100% trio Broskvič, Filda Rauš a Lukyn Sedláček, tzn. celé auto z Velkých Němčič..., jediné jejich štěstí je, že v Němčicích mají jiné časové pásmo a proto jim to neustále tolerujeme.

Vzhledem k věkovému průměru v kabině se jedná spíše o maminky (úsměv). Volím Renču Křížovou. I když vlastně nevím, jestli chodí více podporovat Fildu na hřišti, nebo Davida na lavičce.

Tady opět jednoznačně - Monča Hájková (úsměv).