Nemůžu začít jinou otázkou a to jako u Jirky Motla. Jak ty vnímáš konec divize v Katovicích a co pro tebe konkrétně tohle angažmá znamenalo, jelikož jsi tam působil bezmála 3 roky?
Pro mě obrovská zkušenost být 3 roky v takovém týmu. Poznal jsem tam spoustu skvělých fotbalistů od kterých jsem se mohl učit a hlavně kamarádů se kterými jsem v kontaktu dodnes. Ať už to dopadlo, jak dopadlo, tak to, že se v Katovicích dokázala hrát několik let divize je skvělá vizitka. Jedna éra tam sice skončila, ale klobouk dolů, jak na to vedení Katovic dokázalo zareagovat a s úplně novým týmem dnes hrajou I.A třídu a dle informacích, které mám, tam všem opět fotbal dělá radost, což je to nejdůležitější a snad se jim bude dařit!
Z Horažďovic jsi odešel už v dorosteneckém věku. V jakých klubech jsi působil?
Z Horažďovic jsem odešel v 16 letech do Písku, kde jsem prošel všemi kategoriemi až do U19. Zahrál jsem si 3 roky 2. dorosteneckou ligu, což bylo období, které mě ve fotbale neskutečně posunulo. Na konci přišlo zranění a po něm mě přetáhnul již zmiňovaný Jirka Motl do Žichovic. Tým, který se tam vytvořil z velmi zkušených hráčů a kvalitního trenéra si troufám říct, že by dokázal konkurovat krajskému přeboru či divizi, ale bohužel v té době byl covid a dvakrát nám znemožnil postup z I.A třídy. Poté už jsem společně s Motlíkem (Jirka Motl) odešel do Katovic.
A co tě přilákalo zpět domů do Horažďovic?
Horažďovický fotbal zažil před několika lety docela velký pád a dostal se až do B. třídy, což se mi neposlouchalo dobře, i když jsem hrál jinde. Za poslední dva roky se tu utvořil velmi mladý, ale za to ambiciózní tým, který táhne za jeden provaz. Doufám tedy, že budu jednou z postav, která do toho bude zapadat a pomůže tomu, abychom předváděli lepší výkony a fotbal se zde jen zvedal.
Se změnou týmu nastala i změna pozice. Kde jsi hrál v Katovicích, kde hraješ teď a jak se tam cítíš?
Už od přípravky jsem začal hrát uprostřed hřiště, vlastně se moje pozice neměnila až v Písku jsem začal naskakovat i na levém kraji zálohy. Pak v Katovicích mě trenér asi na střed neviděl a nebo tam byli lepší hráči než jsem já. Tak jsem začal hrávat beka a občas kraj zálohy. Teď v FKHD jsem znovu uprostřed zálohy, můžu tvořit hru a tam se cítím nejlépe.
Často vzpomínáš na dorostenecké časy v Písku a svoji penaltu proti brankáři z A-týmu Slavie Sirotníkovi, kterou jsi proměnil. Můžeš nám popsat, jak probíhal tento souboj?
Ano, byly to skvělé časy. Vždy, když jsme hráli proti týmům jako Slavia Praha, Viktorka Plzeň či Dynamo České Budějovice, tak jsme se dokázali vyhecovat více a snažili se je potrápit. Zrovna tenhle konkrétní zápas jsme se Slavii dokázali uhrát remízu a tím, že jsem proměnil penaltu proti brankáři, který to dotáhl daleko si to pamatuji, jakoby to bylo včera (směje se)
Bohužel ke sportu patří i zranění a ty se bohužel ani tobě nevyhnula. Nestala se ti přímo na hřišti v zápase ale při futsale a turnaji v malé kopané. Jak jsi na tom a jak vypadá tvůj aktuální stav hojení?
Bohužel zranění ke mně patří snad celý život. Nicméně aktuálně mohu sportovat naplno a teď v zimě mě čeká ještě operace, kdy mi musí vyndat šrouby a destičky z ruky a pak už budu na 100% připravený.
Kdo je tvůj fotbalový vzor? Ke komu jsi jako malý vzhlížel?
Mám dva, jeden už je po kariéře a druhý už je také pomalu u konce kariéry, ale jeho kroky vedly ještě do Ameriky. Jsou to Xavi z Barcelony a také Marco Reus.
Tvůj oblíbený klub je pražská Slavia. Jaký byl tvůj nejlepší zážitek spojený se Slavií? Můžeš pak prozradit něco o tom, jak jsi tenkrát jel se svými kamarády na fotbal, když Slavia slavila titul a kupovali se šampaňské na benzíně?
Skvělých zážitků se Slavii mám spoustu, takže ani nevím, jaký vybrat. Mám totiž husina pokaždé, když jsem na stadionu a hráči vybíhají na hřiště. Ale z poslední doby mě napadá zápas v Itálii na San Siru proti AC Milan, kde byla neskutečná atmosféra. Tak v oslavách jsem silnej, takže šampaňských bylo ten večer opravdu dost, akorát více se jich vystříkalo než vypilo.
Fotbal bereš vážně, což je dobře, je to tvoje vášeň a v Horažďovicích jsi dostal za úkol také trošku jinou pozici než jen hráče. Můžeš nám trochu přiblížit v čem tvá netradiční role spočívá? Kde jsi se inspiroval při vymýšlení rozcvičení a tvorby individuálních tréninku pro spoluhráče?
Dalo by se říct, že fotbal je životní styl. Jsem taková spojka mezi týmem a trenérem či vedením. Vzal jsem si na starost i pár organizačních věcí, jelikož mám rád, když věci fungují tak, jak mají, tak se snažím je dělat poctivě. Sleduju dost individuálních trenérů na internetu a samozřejmě čerpám ze všech trenérů, kteří mě trénovali.
Máte teď šňůru 4 zápasů bez porážky, poslední 3 byly navíc vítězné. Jaká je teď atmosféra v kabině? A bude vítězná šňůra ještě delší i po zápase s Dobřany?
Když se vyhrává je atmosféra vždy lepší, trochu nás mrzí vstup do sezóny, ale nikdo z nás nevěděl, jakou úroveň od soutěže čekat. Teď už jsme se s tím srovnali a když budeme pokračovat ve výkonech jako poslední zápasy, tak můžeme uhrát body s každým. Já osobně neumím prohrávat, takže jdu do každého zápasu pro 3 body a tohle se snažím tlouct do hlavy každému v týmu! Doufám tedy, že nás v sobotu dopoledne dorazí podpořit spoustu fanoušků a my podáme dobrý výkon.