Za svůj výkon proti Zavidovu si získal nominaci do sestavy kola, kterou jsi následně ovládl. Byla nominace očekávaná?
To jsem popravdě vůbec nečekal. Myslím, že tam byli hráči, kteří by si ji určitě zasloužili více než já.
V zápase proti svému bývalému týmu si předvedl výborný výkon, navíc jste vyhráli. Jak se ti proti bývalým spoluhráčům hrálo, byla motivace zvítězit o to větší?
Pro mě to byl speciální zápas, protože jsem v Zavidově prožil hezké období. Nervozita byla už od rána co jsem vstal a o to větší, když jsme se ještě s klukama zdravili. Ani jako větší motivace vyhrát to nebyla, chtěl jsem, ať vyhraje ten lepší, který si to zaslouží. Se třemi body do tabulky určitě počítáme a doufám, že ve výkonech budeme pokračovat i nadále. Doufám, že i kluci ze Zavidova se výsledkově zvednou.
Blízko si měl i ke vstřelené brance, ale tvůj projektil po otočce zastavilo břevno. Předpokládám, že gólová oslava by nebyla na místě...
Už v týdnu jsem nad tím přemýšlel a hned jsem věděl, že kdyby to tam padlo, tak určitě slavit nebudu. Ale kdyby to tam padlo, tak Ála (brankář Zavidova Aleš Kraus, pozn. red.) by mi to neodpustil (smích).
Po kolika letech si Zavidov opustil a co stálo za tvým přesunem do Jesenice?
Zavidov jsem opustil po pěti a půl letech. Za mým přesunem stálo to, že v Jesenici bydlím, mám tu rodinu a přispěli i současní spoluhráči, kteří mě sem tahali (smích).
Proběhlo v novém klubu zápisné nebo si to necháváte až na dokopnou?
Ještě neproběhlo. Tyto věci má na starosti pokladník Karel Pros a já mu do toho radši nekoukám. Ale sedí u toho každý trénink i zápas a něco tam píše, takže se nechám radši překvapit na dokopný (smích).
Plánuješ v Jesenici dohrát svou kariéru nebo jsi otevřen ještě nějaké další změně?
V plánu to mám, tedy pokud mě manželka nevyhodí z bytu (smích). O žádné změně jsem neuvažoval a ani neuvažuji.
V kolika letech jsi udělal první fotbalové krůčky, kde to bylo a kdo tě ke kopané přivedl?
První krůčky jsem udělal až ve třinácti letech, když byl nábor v Chrášťanech, kde trénoval pan Roll. Vydržel jsem tam až do žákovského věku.
Jak se nadále vyvíjela tvá fotbalová kariéra?
Po žákovském věku v Chrášťanech jsem přestoupil do Kněževsi, odkud jsem po patnácti letech odešel do Zavidova, poté do Jesenice.
Na jakou část nebo na jaký moment své kariéry vzpomínáš nejraději a naopak, je něco, na co bys nejraději zapomněl?
Vzpomínek je více. Ta nejlepší je asi z Kněževsi, když jsme dokázali třikrát za sebou vyhrát pohár a jednu sezonu až do posledního kola bojovali o vítězství okresního přeboru. Za zmínku stojí vítězství I.B třídy se Zavidovem a v neposlední řadě vítězství nejlepšího střelce v okresním přeboru. Zapomněl bych nejraději na zranění zad, které mě na jaře vůbec nepustilo na hřiště.
Kdo je tvůj největší fotbalový parťák?
Největšího parťáka asi nemám.
Pohárová Evropa je za rohem, jak se těšíš na nový formát evropských soutěží?
Jsem z nového formátu docela překvapen. Doufám, že bude padat hodně branek a hlavně ať je na co koukat.
Jaké šance dáváš naším zástupcům v evropských pohárech? Kdo myslíš, že zvládne ze své skupiny postoupit alespoň do play-off?
Těžko říct, kdo se dostane nejdále. Každý zápas začíná od nuly a pokud se k naším týmům přikloní štěstí, tak bychom mohli někoho vidět ve vyřazovací části na jaře.
OTÁZKA Z KABINY: Po příchodu do Jesenice sis vzal legendární desítku, kapitánskou pásku, pozici trenéra mládeže a navíc máš za ženu sestru dvou spoluhráčů. Co dalšího si máš v plánu ještě vzít?
Legendární desítku mi zapůjčil Koňas (spoluhráč David Jeníček, pozn. red.) a doufám, že navždy. Samozřejmě jsme to spolu museli vyjednat u piva (smích). Kapitánskou pásku jsem měl nejspíš jen teď se Zavidovem vypůjčenou (smích). Nic dalšího nemám v plánu, vlastně jsem ještě dostal klíče od "Plecháče", kde jsou věci na lajnování, takže už zbývá jen ta sekačka (smích).