Po poslední sezóně bych rád znovu dostal chuť do fotbalu, jako tomu bylo dříve. A kde jinde než v klubu, kde jsem vyrůstal, říká navrátilec Jiří Motl

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 2. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Vítězem je Jiří Motl z Horažďovic. Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Vraťme se pár měsíců dozadu. Fotbalovou veřejnost, která sleduje divizní fotbal, nemohla neminout zpráva, že Katovice v další sezóně přihlásí až jihočeskou 1.A třídu. Co se stalo?
Ahoj všem fanouškům fotbalu a čtenářům Fotbalunas. Poslední sezóna v Katovicích nebyla vůbec povedená. Výměna trenéra, zranění a úzký kádr. Ke konci sezóny už bylo jasné, že situace se nijak nevyřeší, a tak to dopadlo, jak to dopadlo. Většina kluků odešla do Strakonic, já a Tomáš Hnídek do Horažďovic a zbytek se vrátil do Písku z hostování. I tak jsem si první dva roky v Katovicích moc užil a budu na to rád vzpomínat. Přeji si, ať se jim daří a rád se tam budu jezdit koukat.
Je ti 26 let, už máš za sebou ale štace ve Slavii Praha, Viktorii Plzeň, na Petříně nebo třeba doubraveckém Sencu. Kde na to vzpomínáš v nejlepším?
Na každý klub, ve kterém jsem byl vzpomínám rád. Ve Slavii jsem si splnil sen, hrát za klub, který miluji. Hrát v Edenu bylo to nejlepší. V Plzni to bylo také fajn, jelikož jsem tam studoval, ale bohužel jsem si přetrhl přední zkřížený vaz a musel čekat na operaci. Na sencu jsem byl 2x, jednou ve druhé lize dorostu se rozehřát po zranění a poté v Áčku v divizi. A co se týče Petřína, tam jsme vyhráli kraj a postoupili do divize. Tenkrát jsem byl ještě dorostenec, takže jsem moc rad, že mi dali šanci a bylo to super. Ještě jsem byl během covidu v Žichovicích, kde jsme měli skvělý tým a trenéra, ale nedopadlo to, jelikož to bylo v téhle době složité.
U Žichovic se zastavím. Tam jsi si totiž zahrál i s Pavlem Horváthem. Jaké je to hrát s takovým hráčem a jak se chová v kabině?
Ano, v Žichovicích jsem si zahrál asi 5 zápasu s Pavlem Horváthem, který za nás nastoupil a jednou se krásné trefil doma z přímého kopu proti Starému Plzenci. V té době jsem hrál levého beka a každý míč za obranu od něj byl parádní. Jeho pokyny a rady jsou samozřejmě cenné, takže pro nás i pro trenéry to bylo určitě přínosem. Byl to zážitek a posezóní dokopná, kde zpíval, hrál na kytaru a vyprávěl historky a vtípky z fotbalového života bylo skvělý. Pivo mu chutnalo a občerstvení taky, tak snad si to u nás užil i on a lidi, kteří ho měli možnost vidět hrát na teto úrovni.
Co rozhodlo pro návrat domů do Horažďovic?
Rozhodlo více věcí. Ať už je to neustálé dojíždění, volný čas, rodina, přítelkyně a nebo prostá radost z fotbalu jako takového. Po poslední sezóně bych rád znovu dostal chuť do fotbalu, jako tomu bylo dříve. A kde jinde než v klubu, kde jsem vyrůstal a můj taťka zde tráví každé odpoledne údržbou areálů. Takže jsem teď doma a uvidíme, co bude dál. Ještě před přestupem jsme trávili plno času s klukama z Horažďovic, dokonce jsme jim dělali hlasatele na fotbale a založili facebookové (FK Horažďovice) a instagramové (fk.horazdovice) stránky pro propagaci klubu, kam pravidelně přidáváme videa a příspěvky o celém klubu. A v poslední řádě se všichni těšíme na nový areál a hřiště, které nás čeká v další sezóně.
Nováčci dost často na zápisném zpívají. Zpíval jsi, nebo to v Horažďovicích neprovozujete?
Provozujeme a ano, zpíval jsem U Stánků a hrál k tomu na kytaru (směje se).
Nikdy předtím jsi stopera nehrál, teď v Horaždovicích poprvé. Jak se s novou rolí sžíváš a vyhovuje ti?
Hrál jsem ho na začátku sezóny v dorostu na Doubravce, jinak na to nemám výškové a hmotnostní předpoklady (smích). Radši bych hrál vepředu a dával góly, ale nejsem prý gólový hráč, tak asi proto hraju vzadu. Ale jsem rád, že můžu vůbec hrát a hraju pro tým, ať jsem kdekoliv na hřišti.
Prý jsi si letošní jaro stihl střihnout boxerský zápas. Jaké to bylo a jak to dopadlo?
Tak už vím, odkud převážně otázky vznikaly. Díky moc Tome (smích). Jelikož jsem voják z povolání, tak box je v armádě hodně populární. Věnuji se mu rekreačně už nějaký rok a tak, když se naskytla možnost armádního turnaje, tak jsem se přihlásil. Dostal jsem staršího soupeře, který závodně dělá taekwondo a prohrál jsem na body. Ale zážitek a adrenalin super. V zaměstnání máme každý týden tréninky a v listopadu další turnaj, tak snad to nebude během sezóny (směje se).
Nevynecháš prý jediný výjezd se slávistickou Tribunou sever. Kdy se v tobě probudila vášeň ve fandění?
Slavii fandím už od mala, na prvním výjezdě jsem byl v Plzni sám v sektoru hostů, když mi bylo asi 12 a rodiče museli sedět vedle v sektoru, aby mě tam vůbec pustili (směje se). Na zápasy v Evropě padne většinou celá moje dovolená, kdy cestujeme s kamarády a máme to rovnou jako dovolenou, kde fotbal je jen záminka. Minulý rok jsem kromě Tiraspolu absolvoval vše, takže jsem rád.
Už jsi někdy zužitkoval boxerské zkušenosti na výjezdě?
K této otázce se vyjadřovat nechci a ani nemůžu (směje se), ale jak říkám, většina výjezdu je s partou kamarádů a občas i s partnerkami, takže ve vší počestnosti. Ale jsou země, kde se toho nebojí a bylo by co vyprávět, ale o tom třeba příště (směje se).
Slyšel jsem, že nerad utrácíš. Máte ale v týmu prý pokutu za nominaci, za vítězství v sestavě kola a ještě za rozhovor. Už jsi se dozvěděl, kolik tě tato sranda bude stát?
Neřekl bych, že nerad utrácím, spíš utrácím za věci, které nejsou na první pohled vidět jako jsou například investice a většina dnešní mladé generace se o to nezajímá, tak asi proto. A veškeré peníze padnou na výjezdy a hlavně cestování, které s přítelkyní opravdu milujeme. Ano, už jsem se pro jistotu koukal, aby mi to pokladník nedal dražší, než to má být (smích), ale příště jim to vrátím a budu hlasovat 24/7.
Děkuji za rozhovor, děkuji všem, kdo to dočetl až sem, asi je to trošku delší, ale snad to nevadí.

Autor: Michal Kořenek

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.