Po poslední sezóně bych rád znovu dostal chuť do fotbalu, jako tomu bylo dříve. A kde jinde než v klubu, kde jsem vyrůstal, říká navrátilec Jiří Motl

Ahoj všem fanouškům fotbalu a čtenářům Fotbalunas. Poslední sezóna v Katovicích nebyla vůbec povedená. Výměna trenéra, zranění a úzký kádr. Ke konci sezóny už bylo jasné, že situace se nijak nevyřeší, a tak to dopadlo, jak to dopadlo. Většina kluků odešla do Strakonic, já a Tomáš Hnídek do Horažďovic a zbytek se vrátil do Písku z hostování. I tak jsem si první dva roky v Katovicích moc užil a budu na to rád vzpomínat. Přeji si, ať se jim daří a rád se tam budu jezdit koukat.

Na každý klub, ve kterém jsem byl vzpomínám rád. Ve Slavii jsem si splnil sen, hrát za klub, který miluji. Hrát v Edenu bylo to nejlepší. V Plzni to bylo také fajn, jelikož jsem tam studoval, ale bohužel jsem si přetrhl přední zkřížený vaz a musel čekat na operaci. Na sencu jsem byl 2x, jednou ve druhé lize dorostu se rozehřát po zranění a poté v Áčku v divizi. A co se týče Petřína, tam jsme vyhráli kraj a postoupili do divize. Tenkrát jsem byl ještě dorostenec, takže jsem moc rad, že mi dali šanci a bylo to super. Ještě jsem byl během covidu v Žichovicích, kde jsme měli skvělý tým a trenéra, ale nedopadlo to, jelikož to bylo v téhle době složité.

Ano, v Žichovicích jsem si zahrál asi 5 zápasu s Pavlem Horváthem, který za nás nastoupil a jednou se krásné trefil doma z přímého kopu proti Starému Plzenci. V té době jsem hrál levého beka a každý míč za obranu od něj byl parádní. Jeho pokyny a rady jsou samozřejmě cenné, takže pro nás i pro trenéry to bylo určitě přínosem. Byl to zážitek a posezóní dokopná, kde zpíval, hrál na kytaru a vyprávěl historky a vtípky z fotbalového života bylo skvělý. Pivo mu chutnalo a občerstvení taky, tak snad si to u nás užil i on a lidi, kteří ho měli možnost vidět hrát na teto úrovni.

Rozhodlo více věcí. Ať už je to neustálé dojíždění, volný čas, rodina, přítelkyně a nebo prostá radost z fotbalu jako takového. Po poslední sezóně bych rád znovu dostal chuť do fotbalu, jako tomu bylo dříve. A kde jinde než v klubu, kde jsem vyrůstal a můj taťka zde tráví každé odpoledne údržbou areálů. Takže jsem teď doma a uvidíme, co bude dál. Ještě před přestupem jsme trávili plno času s klukama z Horažďovic, dokonce jsme jim dělali hlasatele na fotbale a založili facebookové (FK Horažďovice) a instagramové (fk.horazdovice) stránky pro propagaci klubu, kam pravidelně přidáváme videa a příspěvky o celém klubu. A v poslední řádě se všichni těšíme na nový areál a hřiště, které nás čeká v další sezóně.

Provozujeme a ano, zpíval jsem U Stánků a hrál k tomu na kytaru (směje se).

Hrál jsem ho na začátku sezóny v dorostu na Doubravce, jinak na to nemám výškové a hmotnostní předpoklady (smích). Radši bych hrál vepředu a dával góly, ale nejsem prý gólový hráč, tak asi proto hraju vzadu. Ale jsem rád, že můžu vůbec hrát a hraju pro tým, ať jsem kdekoliv na hřišti.

Tak už vím, odkud převážně otázky vznikaly. Díky moc Tome (smích). Jelikož jsem voják z povolání, tak box je v armádě hodně populární. Věnuji se mu rekreačně už nějaký rok a tak, když se naskytla možnost armádního turnaje, tak jsem se přihlásil. Dostal jsem staršího soupeře, který závodně dělá taekwondo a prohrál jsem na body. Ale zážitek a adrenalin super. V zaměstnání máme každý týden tréninky a v listopadu další turnaj, tak snad to nebude během sezóny (směje se).

Slavii fandím už od mala, na prvním výjezdě jsem byl v Plzni sám v sektoru hostů, když mi bylo asi 12 a rodiče museli sedět vedle v sektoru, aby mě tam vůbec pustili (směje se). Na zápasy v Evropě padne většinou celá moje dovolená, kdy cestujeme s kamarády a máme to rovnou jako dovolenou, kde fotbal je jen záminka. Minulý rok jsem kromě Tiraspolu absolvoval vše, takže jsem rád.

K této otázce se vyjadřovat nechci a ani nemůžu (směje se), ale jak říkám, většina výjezdu je s partou kamarádů a občas i s partnerkami, takže ve vší počestnosti. Ale jsou země, kde se toho nebojí a bylo by co vyprávět, ale o tom třeba příště (směje se).

Neřekl bych, že nerad utrácím, spíš utrácím za věci, které nejsou na první pohled vidět jako jsou například investice a většina dnešní mladé generace se o to nezajímá, tak asi proto. A veškeré peníze padnou na výjezdy a hlavně cestování, které s přítelkyní opravdu milujeme. Ano, už jsem se pro jistotu koukal, aby mi to pokladník nedal dražší, než to má být (smích), ale příště jim to vrátím a budu hlasovat 24/7.

Děkuji za rozhovor, děkuji všem, kdo to dočetl až sem, asi je to trošku delší, ale snad to nevadí.