Ladislav Zápotočný - Obstojně bych zvládl i pozici stopera

Děkuji, cením si všech hlasů, které mi přišly. Pocit z výkonu je rozpačitý, v zápase jsem se cítil poměrně dobře, bohužel chyběly góly a vítezství, což vždycky mrzí.

Určitě neproměněné šance z mé strany, byly tam situace, které se daly vyhodnotit a provést lépe.

Proměňování šancí, myslím si, že jich v zápase bylo dost na to urvat vítězství pro nás.

V této soutěži neznáme prakticky žádného soupeře, takže bych úplně nemluvil o zaskočení. Soupeř hrál hodně silový a fyzicky náročný fotbal. Bylo vidět, že na jejich malém hřišti jim tato hra vyhovuje. Ve druhé půli začalo poměrně intenzivně pršet, což jejich hře ještě pomohlo a nám to ztěžovalo kombinační hru.

My jsme se snažili od začátku zápasu kombinací dostávat do šancí, soupeř naopak velmi často nakopával míče na vysokého útočníka. Domácí dali branku po autovém vhazování u našeho vápna, kdy střela zpoza šestnáctky byla skryta za několik hráčů, a tudíž velmi obtížně chytatelná. Poté bych řekl, že jsme měli několik 100% šancí, které měli skončit brankou, byla tam standardní situace, která proletěla těsně kolem tyče a poté 2 samostatné úniky na brankáře. Druhou půlku se soupeř zatáhl, ale přesto bych řekl, že jsme si vytvářeli šance. Na soupeři bylo vidět, že jim již dochází síly, bohužel jsme nebyli schopni toho využít. Na konci zápasu nám nebyla uznána branka pro ofsajd.

První situace vznikla při dlouhém křížném centru od našeho kapitána Šmídy, šel jsem do hlavičkového souboje s domácím stoperem i brankářem a souboj vyhrál, poté jsem se otočil směrem k naší lavičce a jen periferně viděl, jak pomezní zvedá praporek. Druhá situace vyplynula z přečíslení, kdy mi Tobiáš Folwarczný dával míč do šestnáctky, kdy přede mnou byl již jen brankář a zase šel praporek nahoru. Tyto rozhodnutí nás v tu chvíli hodně naštvaly, domnívám se, že se muselo jednat o velmi hraniční situace. Nicméně stačilo v celém zápase proměnit nějaké šance, kterých jsme měli dost, a nemusely se nějaké ofsajdy vůbec řešit.

K přestupu mě vedl rozdílný přístup k tréninkům a vidina hrát o postupové příčky. Musím říct, že se mi v Polomi hodně zalíbilo a kluci mě perfektně přijali a sedli jsme si. Třebovice sleduji, co se týká výsledků. V Ostravské městské soutěži týmy neznám, takže si netroufnu tipovat, zda se jim to podaří, každopádně jim ale přeji, aby postup vykopaly.

Fotbal jsem začínal v rodných Hodějicích, následně jsem se přesunul do Rousínova, poté už následovala Ostravská štace v Třebovicích a momentálně jsem ve Velké Polomi.

Studoval jsem v Ostravě na Vysoké škole Báňské a poté jsem se rozhodl zde zůstat a najít si zde i práci, takže momentálně nepřemýšlím nad změnou.

Nejlépe se mi hraje pozice hrotového, případně podhrotového hráče, myslím si, že mám dobré čtení hry a přehled na hřišti, řešení finální fáze v pokutovém území a střelba. Myslím si, že zlepšit lze určitě pohyb bez míče a pohyb při obranné fázi.

Pozice útočníka mě velmi baví, rád se dostávám do hlavičkových soubojů a k řešení situací ve finální třetině hřiště. Zkusil jsem si asi všechny posty na hřišti a myslím, že bych zvládl obstojně pozici stopera.

Moje záliby jsou převážně sporty. Než jsem se začal věnovat fotbalu, hrával jsem tenis, takže občas si zajdu ještě zahrát. Jinak k fotbalu doplňuji ještě futsal a dříve jsem hrál i malý fotbal.