Proč v hospodě chybí garnýže? Kolektivní vina, určitě v tom nejsem sám, říká Dominik Titlbach

Hledali jsme se spoluhráči našeho dalšího spoluhráče, který na nás udělal klasickou fintu. Kdy po vyhraném zápase místo toho, aby šel s námi do hospody, tak šel nepochopitelně na Viktorku a řekl, že hned až skončí zápas, tak přijde. Nepřišel samozřejmě. Tak nám přišlo správný mu to jít vysvětlit, že takhle to dělat nebude, to že bylo trochu později nehrálo žádnou roli. Věděli jsme přibližně kde bydlí a tak jsme za ním jeli. Bohužel jsme neměli přesnější info a ukázalo se, že ten Lochotín je docela veliký. Po nějakým tom kilometru, nás přestalo bavit chodit od baráku k baráku a koukat na zvonky, tak jsme to zabalili. Teď už jsme informovaný, tak příště takový štěstí mít nebude.

Jako asi něco o tom vím, ale to je kolektivní chyba, nejsem v tom sám určitě. Vždycky při nějaké týmové akci v hospodě je to první věc, která mě začne později provokovat a tak si jí vypůjčím ze svého obvyklého místa, kam normálně patří. No a pak putuje většinou až do pozdějších hodin po hospodě, kolikrát se vrátí lehce zdeformovaná.

Předchozí dvě sezóny jsem seděl vedle níže zmiňovaného Kuby Marka a to jsem byl nad míru spokojený. Od nové sezóny sedím vedle Honzy Přibáně a to je horší no (o dost) (směje se).

Myslím si, že to má dva důvody. Jeden je, že chodím poměrně rád do soubojů a nebojím se v nich přitvrdit, kolikrát i v tréninku. A další jsem zjistil poměrně nedávno. Je to postava z jednoho filmu: Bláznivá střela.

Popřel jsem to tenkrát a popřu to i dnes, to že moje mířidla nejsou úplně správně seřízená o tom ví snad všichni. Ale ani náhodou tam těch pokut za překopnuté míče nemám ze spoluhráčů nejvíc a ani ty dva roky zpátky jsem neměl (směje se).

Ztráta to pro nás je veliká. Jak po fotbalové tak i po lidské stránce. Byl dobrý do kabiny, byla s ním sranda. Ale nejvíc je to znát asi na hřišti, protože když měl Kuba svůj den, tak byl rozdílový a pro nás klíčový hráč především v ofenzivní fázi. Já mu přeju hodně štěstí a třeba se k nám jednou vrátí.

V kabině se o tom bavíme s klukama, ale nekoukáme takhle hodně dopředu. Soustředíme se vždy na nadcházející zápas a chceme jít krok za krokem. Ale myslím, že by jsme se v kraji neztratili.