Občas s otevřenou pusou sleduji, o čem se “jen” o deset let mladší kluci baví a říkám si, zda jsme byli stejní, říká s úsměvem Jakub Volák

Stalo se to, co jsem už nějakou dobu odkládal a v Radnicích to věděli. Narodil se mi před rokem a půl syn a dojíždění na tréninky a zápasy znamenalo, že jsem byl v podstatě 3 celé dny v týdnu bez kontaktu s ním. Teď v zimě už nadešel čas, bydlím s rodinou v Dobřanech a ač jsem měl i jiné nabídky, myslím, že jsem se rozhodl dobře. Zejména s ohledem na čas a jsem i rád, když může rodinka dorazit na zápas podporovat, což se s ohledem na režim s malým prckem v Radnicích stávat nemohlo, tam se hraje v neděli v pozdním odpoledni. A jestli jsem spokojený? Spokojenost je tedy největší s ohledem na čas a blízkost rodiny. To ostatní je, a teď kluci z Dobřan snad prominou, až na druhém místě. Parta je zde jinak zdravá, mladá a občas jen s otevřenou pusou sleduji, o čem se "jen" o deset let mladší kluci baví a říkám si, zda jsme byli stejní (směje se). Fotbalově to snad bude jen růst, je zde mladý mančaft a když budou kluci chtít spolu pracovat i nadále a učit se, jistě se příští sezónu nemusíme do posledních zápasů bát o udržení, jako tomu bylo teď.

Bylo nás bohužel vinou některých zranění a dovolených, zejména v útoku, méně než obvykle. Na střídání byli čtyři kluci do pole a já. Jelikož jsme deset minut před koncem prohrávali o jednu branku, ale v zápase jsme na vytváření šancí nebyli horším týmem, jen jsme je neproměňovali, přemýšleli jsme s asistentem trenéra Kripnerem, že to na chvilku zkusím kvůli centrům do vápna, kde jsme výškově strádali. Takže jsem bílou lepenkou přelepil hráčské číslo 17 na 22 a oblékal se. Jenže jsme dostali druhou branku a to už nemělo smysl... Škoda, chtěl jsem si po vstřelení gólu před panem Korandou svléct dres a po vzoru Messiho si jít pro fotku do vitríny (směje se).

Ruka větší než většiny kluků v kabině, kteří mají kolem 170cm výšku, je asi větší, to přiznávám. Ale zas tak velká zase není. Je taková akorát, abych v jedné ruce udržel míč a ve druhé pivo.

Na jednu stranu mi to mrzí, penalty mě bavily a asi se mohu i trochu pochválit, nějaké ty body za mnou díky rozstřelu šly. Na druhou stranu, na hřištích, kde brankoviště nebylo vždy úplně zatravněné, nebo se hrálo na umělce, jsem byl i zbytečně navíc otlučenej, takže z tohoto hlediska mi to tolik nechybí. Navíc to získání druhého bodu mnohdy ani nebylo spravedlivé, ale to bychom se mohli bavit u piva dlouho na toto téma.

Je to tak, pracuji na oddělení analytiky a kybernetické kriminality, to znamená, že se šťourám ve všem protiprávním, co se týká internetu, internetových podvodů, kryptoměn, ale i analyzuji různá data z našich interních systémů, týkajících se i neinternetových věcí, od krádeží aut, vloupaček do baráků, podvodů po třeba i násilné nebo mravnostní činy.

Občas mi "rupne v kouli", to je pravda. Ale většinou se to týká situací, kdy to kluci vypustí nebo jako například s Bolevcem, když dělají žákovské chyby. To mi hodně zvedlo mandle. Nicméně ani já nejsem neomylný a snad jen mládí některým klukům brání mi taky něco říct...

Pravda, když přijedu z práce, tak si vždy mile rád sednu znovu k počítači a datluju do večera... (směje se) Zpočátku to bylo jen psaní, ale postupně se nám vyprázdnila redaktorská křesla v Plzeňském kraji, tak jsem začínal pomáhat s náborem nových zájemců o tento velmi lukrativní přivýdělek. U náboru jsem zůstal do teď a k tomu mi přibylo i vedení těchto lidí. Pod rukama mi za těch pár let prošla už snad více než stovka redaktorů a ti, kteří byli šikovní a baví je to, jako jsi ty, jsou pod mým dohledem do dnes. Jinak s naším vedením řešíme různé novinky na webu, jako je aktuálně třeba hráčský, týmový nebo rozhodcovský archiv. Občas si natočíme video z losování nějaké výhry od sponzorů a nebo uděláme zajímavý rozhovor s nějakou fotbalovou celebritkou. Jo a k tomu správa sociálních sítí... No, je toho pomálu, brnkačka.. Jen najít více času na ty doma.