René Suchánek - I v příští sezóně budou pokračovat v Malých Hošticích

Děkuji, je to příjemné zakončení sezóny. Co se týče mého výkonu, tak je samozřejmě vždycky co zlepšovat. S ofenzivní fází můžu být spokojen, protože se mi konečně podařilo nějaké své šance proměnit, ale směrem dozadu by mě určitě trenér jako defenzivnímu záložníkovi něco vytknul, protože já sám jsem si vědom několika věcí, které nebyly optimální. Naštěstí z toho nic nebylo.

Mohl bych jich zmínit spoustu, ale nechci tady na ně veřejně upozorňovat. Trenér o nich ví. (úsměv)

Já myslím, že co jsme si v šatně řekli, tak se nám i celkem dařilo plnit na hřišti. Roztáhnout hřiště, hrát po zemi a nezbavovat se zbytečně balónu. Trenér byl spokojený. Teď v posledních kolech se prodíráme tabulkou nahoru. Rádi bychom skončili na konečném sedmém místě.

Abych pravdu řekl, tak si myslím, že je to spíše o nás, než o soupeřích. Pokud se sejdeme a plníme, co máme, tak se můžeme měřit se všemi.

Klíčový moment bylo vedení 2:0, kdy na to soupeř i přes své šance nedokázal reagovat. Definitivní tečkou bylo zvýšení na 3:0 do šaten.

Prvních 20 minut bylo vyrovnaných. Rozhodlo, že mi jsme góly dali, oni svoje šance neproměnili.

Vždycky se snažím z pozice šestky tlačit do zakončení, zvlášť když jde balón po křídle, tak si jdu do šestnáctky na hlavu. Tentokrát jsem dostal krásný centr na zadní tyč. Podařilo se mi přeskočit obránce soupeře a zakončit hlavou. Myslím, že za krásnou přihrávku můžu poděkovat Patrikovi Stříbnému, který sice gól v zápase z pozice útočníka nedal, ale byl u obou akcí, kdy jsem skóroval já. Druhý gól mohl být zase hlavou, ale tentokráte na první tyč a jak jsem zmínil, opět centroval Patrik Stříbný. Na centr jsem těsně nedosáhl. Nicméně balón nikdo nezahrál pryč ze šestnáctky, vznikla skrumáž, ze které jsem se dostal k míči a z hranice malého vápna jsem zakončil na zadní tyč.

Je mi 42 let, 20 let jsem hrál na Olomoucku středního obránce, ale tady jsem dostal od trenéra důvěru být o lajnu výše a tak mám více příležitostí k zakončení. Kdybyste viděl, kolik jsem toho spálil, tak byste věděl, že spokojený být nemůžu. Co já dokážu nedat, hrůza. (úsměv)

Těžká otázka. Možná na někoho z týmu, protože člověk pokud se nevidí hrát, tak může mít o sobě zkreslené představy. Ale vzhledem k tomu, že jsem celoživotně defenzivní hráč, tak tam se asi cítím nejjistěji.

Léto ještě v hlavě nemám. Čeká nás ještě poslední zápas,, který chceme zvládnout a mne osobně čeká 14.6. Mistrovství ČR ve fotbale veteránů nad 40 let v Praze, kde budu reprezentovat okres Přerov, kde jsem ještě před dvěma lety působil. Poté, co jsme se v rámci olomouckého kraje potřetí za sebou kvalifikovali, tak bych zase rád pozvedl pohár pro nejlepší tým. Už se nám to v roce 2022 jednou podařilo. Jak se budu udržovat? Ve svých letech je nejhorší, když se člověk přestane hýbat. Takže tým vyměním za manželku, která je výživová poradkyně a fanatik do cvičení a budeme chodit běhat a cvičit společně. Něco ještě potrénuji s prostřední dcerou, které je 6 let a ke gymnastice si teď oblíbila i fotbal. Minulý týden se zúčastnila turnaje školek na hlavním stadionu v Opavě a přišla domů s pozvánkou na trénink do SFC. Tímto bych chtěl poděkovat trenérkám přípravky v Malých Hošticích za skvělé vedení a zapálení dcerky do fotbalu. Jmenovitě trenérkám Franekové a Pivodové.

Já myslím, že ano. Kluby nestřídám jak ponožky. Za celou svou mužskou kariéru jsem teprve ve třetím klubu a to jen proto, že jsme si na prajzke postavil dům, protože manželka odtud pochází. Jinak bych se v Malých Hošticích neobjevil. Fandím Slavii a když jsem se rozhodoval, kde si ještě prodloužím fotbalový podzim, volba byla jasná. (úsměv) Takže spíše než že bych odešel, budou mě muset vyhodit. (úsměv)