V sestavě kola jsi už jednou byl. Co podle Tebe rozhodlo o tom, že jsi tentokrát zvítězil a čím sis zasloužil nominaci svého trenéra?
Myslím, že jsem zvítězil hlavně proto, že nebyl nominován nikdo ze Staříče (směje se). Ale teď vážněji. Myslím, že to bylo hlavně díky podpory mého týmu a fanouškovské základny tady na Hukvaldech. Kamarádi mě podporují a za to jsem rád. Byl jsem celkem překvapen nominací od trenéra, protože tohle zrovna nebyl můj ideální zápas. V poslední době jsem laboroval s kolenními vazy a to mě stále trochu limitovalo. Nakonec jsem si ale odběhal své a myslím, že to týmu pomohlo.
Hukvaldy na jaře těší fanoušky nejen svými výsledky, ale i svoji hrou. Soupeři zmiňují váš tým jako velmi těžkého protivníka. Jaké je tajemství jarní hukvaldské jízdy?
Když už zmiňuješ fanoušky. Je to něco úžasného jak podporují náš tým. Je tady parta štamgastů, kteří chodí na fotbal už dlouhé roky, a jezdí i na venkovní zápasy. A taky nás sponzorují. Vedle toho se tým fanoušků rozrůstá. Tímto bych chtěl poděkovat i svojí ženě, která mě donutila koupit buben na fandění a spolu s dalšími kamarády chodí na veškeré zápasy a je to slyšet.
Co se týká hry. Myslím, že jsme se jako tým v průběhu sezóny dobře sehráli. Udělali jsme dobrou partu a dokážeme bojovat v zápasech do poslední minuty. Dříve jsme měli problém, že jsme hráli dobře hlavně v prvním poločase, ale pak jsme fyzicky odcházeli a přestali jsme se soustředit. V poslední době se to hodně zlepšilo. No a taky nám to tam začalo padat. Zápasy kde dáme 3 a více gólů už nejsou výjimkou. Střelba je jedna z věcí, které bez tréninku opravdu nejdou. A další faktory úspěchu? No určitě vypsané prémie za vyhrané zápasy (smích).
Máš na svém kontě v letošním ročníku sedm branek. V čem spočívá Tvá fotbalová síla, jakou hru od Tebe žádá váš trenér Matula?
Vlastně jich je 9 (směje se). Dva góly rozhodčí připsali Lukáši Smolíkovi čímž ho zdravím. Řekl bych, že moje fotbalová síla je hlavně v tom, že se dostanu do mnoha útočných akcí tím, že hodně běhám. Až si někdy říkám, že bych to s tím běháním neměl přehánět a víc se šetřit. Ale nějak na to zapomínám.
Trenér žádá hlavně hru po zemi, s neustálým výběrem místa, hlavně klid v rozehrávce. Občas mi klid chybí, defacto hraju za muže teprve třetí sezónu. Předchozích 16 jsem vynechal.
Jak vypadá Tvá tréninková příprava? Jsi na každém tréninku, nebo nastupuješ pouze do utkání?
Během zimy a z kraje jara jsem se snažil chodit na všechny tréninky. Ale jak se tato sezóna blíží ke konci, tak už je únava znát a taky nějaká menší zranění. Takže už sem tam vynechám. Jsem dost pracovně vytížen a zbytek volného času věnuji dětem. Na nějaké extra trénování navíc jako běhání atd. už nezbývá čas.
Vzpomeneš si ještě na své fotbalové začátky?
Začal jsem hrát fotbal dost pozdě, až v 11 letech, a to ve Frýdlantu na Ostravicí. K fotbalu mě přivedli kamarádi ze třídy. Po prvním tréninku jsem to chtěl vzdát, jelikož se trénovalo na škváře a součástí bylo i šťavnaté sprintování do srázu někde v lese. Nakonec jsem ale pokračoval. Jako žáci jsme myslím hráli krajskou soutěž, kde tehdy hrál i F-M, ValMez nebo Brušperk. Nejdříve jsem hrál obranu, ale postupně jsem se posouval víc dopředu v poli, nicméně jsem nakonec zakotvil v záloze. Prošel jsem pak i dorostem a jednu sezónu jsem hrál za muže ve Frýdlantu. Nějak mě to ale přestalo bavit a po sléze jsem odjel studovat do Brna.
Jak se přihodilo, že ses po dlouhé pauze k fotbalu vrátil?
Zajímavá otázka. Začal jsem hrát v pátek za staré pány. Po čase přišel Petr Žáček, vedoucí mužstva, jestli bych prý nemohl zkusit hrát i s mladšíma v přeboru. Když bude prý málo lidí, tak za někoho zaskočím. Zprvu jsem o tom nechtěl slyšet, ale stačilo půl roku přemlouvání a už jsem naskakoval v prvním týmu. Přišel jsem na první zápas a trenér říká: Martine je nás málo, jdeš hrát od začátku. A tak už to zůstalo (znovu se usmívá).
Věnoval ses, nebo věnuješ se aktivně ještě nějakému jinému sportu?
Hodně mě bavil tenis. V Brně jsem chodil s kolegy z práce každý týden několik let. U nás na Hukvaldech máme taky pěkné kurty, ale vedle fotbalu na to už není prostor. Tenis je hodně speciální sport. Říká se, že nejhorších je prvních deset let. Pak už to jde. Ale bavilo mě to. Kromě toho jsem hrál i stolní tenis nebo jezdil na kole.
Sleduješ aktivně fotbal, nebo jsi fanouškem nějakého klubu, jehož zápasy si nenecháš ujít?
Pokud sleduju fotbal, tak Ligu mistrů, nebo světové šampionáty a sem tam španělskou ligu. Jsem fanouškem Realu Madrid což mi snad moji spoluhráči odpustí (opět smích). Ještě jsem teda neměl možnost podívat se na jejich zápas živě, ale mám to v plánu. Syn mi říká, že by chtěl vidět Paris St Germain. Marně mu vysvětluji, že už tam Messi a Neymar nehrajou.
Máš nějaký fotbalový vzor, nebo oblíbeného hráče?
Už jsem trochu starší ročník takže postupem času se mi líbili různí hráči. V paměti mi utkvěl David Beckham. Jeho přesné pasy na 30 metrů, centry, to bylo něco úžasného. Později se ale na scéně objevil Leo Messi a už nebylo cesty zpět. Asi mám k němu sympatie i díky tomu, že jsme podobného vzrůstu. A je vidět, že nic není nemožné.
Jak vypadá Tvá příprava na utkání, zahrnuje i nějaký rituál?
Příprava vypadá asi tak, že nervózně pochodujii z pokoje do pokoje. Pak si nachystám věci. Nasadím kontaktní čočky, a jdu. Snažím se taky nedělat nic moc fyzicky náročného, aby to pak nebylo znát na hřišti. Už bych asi ve svém věku nemusel být nervózní, ale z nějakého neznámého důvodu se mi to občas stane.
Můžeš pro čtenáře popsat zázemí a podmínky ve vašem klubu? Jaká je atmosféra v kabině “A“ mužstva?
Musím říct, že zázemí je na hodně dobré úrovni. Vedoucí mužstva i trenéři se opravdu snaží a celkově to šlape. Nedávno se dokonce zrenovovalo původní škvárové hřiště, zasadila se tráva a v obdobích kdy hodně prší se tam trénuje. Atmosféra je bezvadná. Dříve to bylo horší, ale s příchodem některých kluků a se zlepšenými výkony je lepší nálada. V úterý byl zase supr trénink, kluci.
Letos už Hukvaldy na postup do vyšší soutěže nedosáhnou. Myslíš, že Vaše družstvo postoupí v příštím roce? Mluví se o tom v klubu?
Je to ještě daleko. Postup není zrovna aktuální téma. Hodně bude záležet na tom, kdo z kluků v klubu zůstane, kdo odejde a přijde. S aktuálním týmem si myslím, že bychom klidně o postupu uvažovat mohli. Někteří klíčoví hráči by ale museli zůstat. Ale jak říkám, není to aktuální téma.
Co Ti učarovalo na Hukvaldech, že jste se se svojí ženou rozhodli usadit se v podhradí?
Hukvaldy jsou krásné místo. Krásná příroda v okolí, hrad. Díky tomu tady jezdí dost turistů. Nám ovšem učaroval dům, který jsme si tady se ženou koupili. Taky jsme mohli bydlet v Janovicích, kde jsme ve stejnou dobu našli jinou nemovitost a už jsme se rozhodovali, že se tam přestěhujeme. Nakonec jsme se ale rozhodli pro Hukvaldy a jsem rád. Nikoho jsme tady neznali. Vše přišlo až postupně, včetně fotbalu.
Ty jsi IT specialista. Jsi fanouškem videoher (třeba Playstation)?
Dříve jsem hrál, spíše ještě jako student. Máme doma XBox, na kterém hrajou hlavně děti. Sem tam si zahraju třeba Dirt Rally nebo FIFU se synem. Společně s Xboxem jsme dostali Daying Light 2 Stay Human, ale ještě jsem to po dvou letech stále nehrál. Takže moc velký pařan už nejsem.
Co říkáš na nastupující fenomén e-sport?
Pokud se tím někdo třeba dokáže živit tak to je asi splněný sen – hrát hry, které mě baví a ještě si tím vydělávat. Ale celkově se o to moc nezajímám. Dříve jsme sem tam pořádali tzv. LAN párty kde se pařilo třeba celou noc jen tak pro zábavu. Do e-sportu to mělo ale stále daleko.
Co dělá Martin Genčur nejraději ve svém volném čase?
Kromě hraní fotbalu mě baví moje dvě děti, které se mi postarají o hooodně zábavy. Donedávna jsem se bavil i různými opravami na domě. No a rád si zajdu na pivo, samozřejmě. Máme tady na Hukvaldech kruh přátel a vždy se najde někdo, kdo pozvání na pivo neodmítne.
Za Hukvaldy hrají i Tvoje děti. Máš radost, že se taky věnují fotbalu? Sleduješ jejich utkání?
Mám velkou radost. Často se stane, že dokonce chodíme na hřiště všichni spolu. Máme tréninky ve stejnou dobu. Já si odtrénuju svoje, děti taky a pak vyzvednu já je nebo oni mě a jdeme zpět :-) Někdy mi i utečou a jdou samy, ale bydlím blízko takže to nevadí. Děti mívají turnaje výhradně přes zimu. Jezdím s nimi a samozřejmě je sleduju. Dcera je talent, je hodně rychlá, umí udělat kličku v ten správný moment, a je zapálená pro hru. Syn je mladší a hlavně je herecký talent. Větší fotbalový talent se snad ještě dostaví. Uvidíme.
Máš nějaký fotbalový, nebo i jiný sen?
Chci zajet s dětma na nějaký velký zápas. Třeba do Madridu nebo Liverpoolu. I žena by jela jak jsem nedávno slyšel.
Tvoje žena se věnuje veterinární praxi, jaký je Tvůj vztah ke zvířatům?
Opět dobrá otázka. Budu muset být opatrný co odpovím. Pes je nejlepší přítel člověka a já je mám taky rád. Měli jsme fenku anglického Bulteriéra, ta byla úžasná. Ohromně klidný a sebevědomý pes. Zkoušky základní poslušnosti sice napotřetí, ale měli jsme ji rádi. Teď máme Skye teriéra a to je úplně jiný pes, spíš takový mazlíček. Můj vztah ke zvířatům je asi na úrovni 10% toho co má moje žena. Když se to zprůměruje tak jsme na tom hodně dobře.
Co Ti v životě dělá radost a co Tě naopak dokáže naštvat?
Radost mi dělá jakýkoliv pohyb. Ke sportu mě to holt táhne. Třeba ještě jednou přemluvím ženu ať se mnou začne běhat. Spíš ale ona přemluví mě, abych začal jezdit na elektro-kole s ní.
Naštvat mě dokážou lidé a jejich klasické vlastnosti jako hloupost, sebestřednost, drzost.
Co ještě o Tobě neví Tví spoluhráči?
Asi o mě neví, že jsem dva roky trénoval Taekwon-do a sekal jsem se s mistrem Hwang Ho-yongem, který přijel do Brna. Kromě toho mám rád irskou whiskey.
Chceš někomu za něco poděkovat, nebo vyjádřit uznání?
Chtěl bych poděkovat kamarádům, že nám úžasně fandí. Petru Žáčkovi, že mě na malou chvíli opět dotáhl k fotbalu, před tím než to půjdu zase zkusit za staré pány. Našemu realizačnímu týmu, že máme vždy všechno bezvadně připravené na tréninky a zápasy. A taky Zdeňku Bužkovi za to, že mi nahrál už na 4 góly. Z toho dvě nahrávky byly dokonce chtěné (smích od ucha k uchu).
Děkuji za rozhovor
Děkuji