Po sedmém pivu začnu škytat a kluci mi počítají, jestli překonám svůj rekord, říká Pavel Fořt

Určitě ne. Samozřejmě pro mě je to v této soutěži trošku jednodušší. Hlavně jsem dal 3 góly z rohu, což taky vždycky záleží na tom, kdo to kope, jak to kope a tím že Dvořka, musím říct že to kope výborně a už jsem takhle dával góla v Malesicích, tak on ví, kam mi to má kopnout. Nějaké zkušenosti tam očividně ještě zůstaly, tak toho využívám. Myslím si teda, že jeden gól asi platit neměl, protože tam byla podle mě vysoká noha, ale těžko říct. Ty rohy… já vždycky říkám: “Tím jsem se živil (směje se).” Takže pokud mě nehlídají třeba ve více hráčích, tak je to pro ty obránce složitější.

Po zápase jsme jeli za Brkem do nemocnice a když jsem viděl, jak to má nateklé a vždycky vidím, jak to těm boxerům říznou, tak jsem si z něj dělal srandu, že to řízneme a byla to sranda. Trochu jsme to chtěli odlehčit, protože to zranění bylo velké, nebylo to nic příjemného, trávili jsme v nemocnici docela dost času a jsem rád, že je v pořádku a že je zase v pohodě.

Vždycky si po tréninku sedneme a dáme si jedno, dvě pivka… Pak tam zůstáváme útočníci, říkáme si “Top Gun” (směje se), a připravujeme se tam na sobotu. Prostě probereme u pivečka taktiku… taková předzápasová příprava.

Tak teď vůbec nevím, na co kluci naráží (směje se). Já mám spoustu oblíbených filmů, ale teď si fakt nevzpomenu. Momentálně možná ten Top Gun (směje se).

Měl jsem docela velkou nehodu, při níž jsem si přeřezal nervy, takže jsou určitá místa na noze, kam mi můžete kopat a já to necítím. Je to teda možná i trochu výhoda, že mi kolikrát nějaký kopanec nebolí a kolikrát se i divím, že něco rozhodčí pískne, protože já to vlastně necítím. Ale je to teda z toho, že jsem měl velkou nehodu a měl jsem přeřezané nějaké nervy… Jsem rád, že chodím a že můžu ještě hrát fotbal.

Kluci si z toho dělají srandu, protože vždycky když jdu na hřiště a dám nějakého góla, tak říkám “na tuhle soutěž trénovat nemusím”, takže si tak vždycky nějak dělám srandu, ale samozřejmě je to o spoluhráčích, když vám dobře přihrajou nebo dobře nacentrujou a pro mě už to pak není tolik složité. Vždycky si ale dělám srandu, když vystřídám do hry, poprvé se dotknu míče a hned dám gól. Samozřejmě občas se taky hejbnu, snažím se nějakým způsobem udržovat, ale zatím to není nic moc. Asi se teď budu muset začít udržovat víc a začít trošku trénovat.

(Směje se) Po sedmém vypitém pivu vždycky začnu škytat. Kluci se mi vždycky všichni smějou, že to není normální a já jim říkám, že jsem alergický na chmel. Rekord mám 27 škytnutí, takže mi to kluci občas začnou počítat, jestli ten rekord překonám nebo ne (směje se).

Ne! Tak to ne, to nemůžu říct (směje se). Tohle určitě říkat nebudu, to je docela ostrý (směje se).

Asi tak všechno. Kvalitní pitný režim by se měl dodržovat, samozřejmě vždycky záleží jakou soutěž hrajete… a pohoda, klídek, tabáček… Nedělat si z toho velkou hlavu. Samozřejmě já už mám spoustu věcí, co se týká fotbalu, za sebou a teď si to spíš užívám, že může ještě kopat, bavit i spoluhráče, takže za to jsem rád. Mladí kluci jsou trošičku víc ve stresu, záleží jim hodně na výkonu… mně samozřejmě taky, ale já těch zkušeností mám spousty. Spíš bych řekl, že je důležité hlavně dobře trénovat, což si myslím, že trénujeme dobře a také je důležité být v pohodě a užívat si ten fotbal. To je základ všeho.