Rozhovor s hráčem kola 6. kola - Stanislav Jakubínský: " Výhra se Strašnovem pro mě překvapením nebylo."

Myslím, že není co představovat. V podstatě jsem nikdy nehrál vyšší soutěž než na úrovni okresu. Celý fotbalový život trávím v Nemyslovicích, s nějakými malými vyjímkami. V žácích a dorostu se mi vždycky dařilo střílet dost gólů a prát se o první příčky v tabulce střelců, ale zhruba ve dvaceti letech mě začalo zlobit tříslo a výkonnost šla dolů. S tímto zraněním jsem se pral skoro 3 roky a pak jsem zjistil, že mám utrženou svalouvou úponu v třísle i s kouskem kosti a že se s tím v podstatě nedá nic dělat. Další rok jsem se to snažil nějakým stylem léčit, ale výkonnost šla pořád dolů, frustrace přibývala, tak jsem měl i celkem dlouhý herní výpadek. Poslední dva roky už je vše v pořádku, nabírám kondici a zase střílím góly... Nenazval bych to kariérou, ale spíš věnování se koníčku.

K hostování mě vedla v podstatě jen touha po tom zkusit si něco jiného. Jak jsem řekl, skoro celý fotbalový život jsem byl v Nemyslovicích a tak jsem prostě toužil po nahlédnutí někam jinam. Nicméně návrat z Kněžmosta byl pro mne nutností. Nesedl jsem si tam úplně s kolektivem a neměl jsem sílu se s tím prát. Pohled na tabulku III. třídy mě ještě utvrdil v tom se vrátit a pomoct.

Kolektiv je teď v Nemyslovicích doplněn o několik nových tváří. I když se tolik nedaří, atmosféra v kabině a na tréninku je dobrá. Touha odpoutat se ode dna byla ale velká od všech.

Abych byl naprosto upřímný, tak to pro mě zas takové překvapení nebylo. Já osobně považuji Strašnov za nejlepší tým minulé sezóny, herně nás vždy přehráli, na rozdíl od jiných celků, kteří už hrajou teď v přeboru, ale když jsem viděl, jakou jsme dali dohromady sestavu na tento zápas, věřil jsem, že uhrajeme nějaké body. Ono je to velký rozdíl, když jsou v sestavě dvě slabá místa, nebo když hrajou hráči na které se můžete spolehnout a další tři takoví sedí ještě na lavičce.

Ty branky byly docela i hezké :-)... V podstatě hned na začátku, tuším že v zápise je 3. minuta, Milan Machovec táhnul balón po pravé straně, zakřičel jsem na něj, ať to dá za obranu, on mi přihrál mezi stopera a pravého beka, ale bylo to kousek blíž k lajně, než abych mohl hned běžet na bránu, ale jak jsem řekl, stoper se asi nesoustředil, vrazil jsem do něj ramenem a najednou jsem byl sám na velkém vápně. Udělal jsem dva kroky k bráně a trefil jsem balón přesně nártem a balón letě přímo do "šibenice"... Druhý gól byl pro změnu chvilku před koncem poločasu. Strašnov kopal rohový kop, balón naši stopeři odhlavičkovali ke mně, já čekal na kruhu na "brejk." Cítil jsem na zádech obránce, ale stáhnul jsem si balón k lajně a periferně jsem viděl Milana, jak sprintuje směrem kupředu, zasekl jsem balón a přeloboval jsem pravého obránce. Naštěstí to Milanovi vyšlo přímo do kroku, tak mohl běžet až skoro na velké vápno. Křižoval ho stoper a tak jsem a něj zakřičel, ať mi to dá proti noze, no a on mi to dal úplně ideálně. Zase ta samá šibenice. :-)

S Krnskem hrajeme pravidelně přátelské utkání jako přípravu před sezonou, skoro každý půlrok. Známe se s nima dobře. Co takhle vzpomínám, tak nás jednou jednoznačně přehráli, jinak to bývá celkem vyrovnané. Uvidíme, jak bude vypadat naše sestava. Může se stát cokoliv.

Rozdíl poznat je. Je to právě v tom, že ve III. třídě lze narazit na týmy, kde v té sestavě je vyloženě slabý článek. Těm týmům pak vázna souhra, fotbal není tak rychlý, důrazný, přesný. Nějaký extra velký skok tam není, ale rozdíl to je určitě.

Portál neznám. Myslím si, že jste začali až letos, takže jsem v podstatě neměl moc příležitost, na to narazit. No ale teď jste si mě asi získali. :-)