Filip Jirásek: „Jsem emotivní hráč“

Útočník Filip Jirásek se stal hráčem posledního podzimního kola I.B třídy skupiny A. V rozhovoru jsme se ho zeptali na to, jak proběhla rozlučka v Načešicích, za co dostává žluté karty nebo jestli mu manželka nezakazuje fotbal.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
V posledním kole jste se pěkně trefil. Popište, jak gól padl.
Utkání se odehrálo na velmi těžkém povrchu a občas bylo složité udržet se nahou. Vzal jsem si balon ve středu hřiště a namířil jsem si to k bráně. Obrana si mě moc nevšímala, tak jsem si balon navedl skoro až k vápnu a vystřelil k levé tyči.
Jste rozený střelec? Loni jste svými góly táhnul Načešice k postupu do 1.B třídy.
Rozený střelec určitě ne, ale tím že hraji v útoku tak se ode mě góly očekávají.
Letos ale zatím jenom 2 branky. Čím myslíte, že to je? Dávají si na vás soupeři větší pozor, je to rozdílem soutěže nebo se prostě jenom tolik nedaří?
Samozřejmě, že je 1.B třída kvalitnější než okres a je složitější se prosadit. Dva góly na útočníka je málo, ale pár zápasů jsem chyběl z důvodu cestování a taky se tolik nedařilo. Vím, že jsem mohl některé šance vyřešit lépe a přidat o pár gólů více. Na druhou stranu nejde o to, který hráč dá nejvíce branek, důležité jsou výsledky celého týmu.
Na druhou stranu už jste posbíral 5 žlutých karet. Šlo o fauly nebo je tam i nějaká za řeči? Jste emotivní hráč?
Je pravda, že 5 žlutých je poměrně dost. Většina z nich byla za fauly a myslím, že některá i za nesportovní chování. Zase si ale musíme říct, že emoce k fotbalu neodlučitelně patří. Takže ano, jsem emotivní hráč.
Máte po posledním kole. Jak jste si užili rozlučku, jak probíhala?
Myslím, že se rozlučka vydařila skvěle. Dobré jídlo, pití a samozřejmě dobrá zábava. V jedné místnosti hudba pro mladší část týmu a v druhé místní harmonikář Fanda Málek. Zpívala celá hospoda včetně trenéra.
Můžete prozradit, kdo z kluků vydržel nejvíc a nejdéle?
Hospodu jsme opouštěli po půlnoci a poté někteří pokračovali do různých barů za písničkou. Celé jméno prozrazovat nechci, ale byl to určitě jeden z Jirásků.
Před dvěma týdny jste ještě neměli jasno v tom, jak bude vypadat zimní příprava. Posunulo se to někam a už od trenéra víte, kdy začínáte? Jak bude příprava probíhat?
Přípravu budeme začínat v půlce ledna. Poté v únoru pojedeme na soustředění.
Kde všude jste vlastně hrál?
Začínal jsem doma v Načešicích, když můj táta založil přípravky. Část dorostu jsem prožil v Pardubicích, kde začaly první problémy s kolenem. Poté jsem se vrátil do Heřmanova Městce, kde jsme měli spojený dorost. Většinu zápasů v mužské kategorii jsem odehrál v Načešicích. Předminulou sezonu jsem byl v Heřmanově Městci, neboť se v Načešicích zrušil jeden tým a hodně kluků šlo jinam. Naštěstí se po roční pauze opět druhý tým založil a já se vrátil zpět do Načešic.
Kdo ze spoluhráčů byl nejlepší fotbalista?
Nemám tušení, koho bych označil jako nejlepšího hráče, se kterým jsem kdy hrál. Každý byl něčím specifický.
Vím, že jste měl letos svatbu. Změnilo se po ní něco, nezakazuje vám paní fotbal?
Určitě ne, manželka chodí často na naše zápasy a zapojuje se i do činností klubu. Ono to taky jinak nejde, když je teď Jirásková.

Autor: Milan Rázek

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.