Osobně jsem z toho byl hodně zklamaný a těžko jsem to skousával, říká o nepřihlášení I.B třídy Ohnivec Jirka Jůna

Nominace byla jednoznačně neočekávaná, jelikož já osobně nemám pocit z výjimečného individuálního výkonu. Celý tým šlapal výborně, osobně se mě líbil výkon Hegyho a Kůči. Tímto bych rád poděkoval za nominaci a klukům z týmu za vítězství v anketě, udělali pro moje vítězství opravdu hodně, makali, dřeli, až je prsty svěděly (smích). Palec nahoru.

Nebezpečný jsem byl, s tím lze souhlasit, ale penaltu jsem nezařídil, centrem jí zařídil pan Zelí. V utkání se mi hrálo solidně, za mě to byl spíše týmový výkon. Osobně jsem měl tři nebezpečné akce, které jste již uváděli v článku o zápase. Nejprve dvě hlavičky po dlouhých autech Šnitlíka a taktéž ve druhém poločase střelu z vápna, která šla cca metr vedle, vyřešil jsem ji zbrkle a střelu jsem uspěchal.

Do naší luxfery přibude Franta Palacký.

Jedná se samozřejmě o dobré hráče, kteří jsou základními stavebními kameny a bez nich je to velmi obtížné. Naštěstí kluci téměř nechybí, vyřadí je jen výjimečně zranění, občas zaměstnání. Jedná se o poctivé chlapce, kteří pro účast na zápasech dělají maximum, Baggio (Otcovský) nás k tomu ještě trénuje. Hra bez nich je samozřejmě mnohem těžší, ale jsme kolektiv cca dvaceti postaviček, je mezi námi několik dalších kvalitních fotbalistů, ale také dříčů a dělníků, bez kterých by to také nešlo.

Náš nový spoluhráč, velmi dlouhého jména, pracuje ve Valeo (dvouletá stáž z Francie) a je kolegou manželky Urbyse. Následně se cca před měsícem objevil na tréninku, zařídil se rychlý přestup a je naším hráčem. Jeho přezdívka, či chcete-li fotbalové jméno, je GABI. Jeho předností je jednoznačně rychlost a vynikající tvrdá a zároveň umístěná střela. Zapracovat musí zejména na fyzičce, dva roky nehrál fotbal.

Povím Vám jeden dlouhý příběh z konce loňského ročníku. Vše začalo ve středu 14.6. na posledním tréninku před závěrečným utkáním doma s Lužnou. Po tréninku nám Standa Jansa oznámil, že volali z kraje, zda bychom neměli zájem o postup. Po dlouhém rokování, včetně telefonátů s nepřítomnými hráči, se rozhodlo, že do toho půjdeme. Ve čtvrtek se potvrdilo na kraj, že ano, přišla přihláška, která se měla do pátku odeslat, k tomu však nedošlo. Dohodli jsme se, že vše ještě prodiskutujeme po posledním zápase všichni mezi sebou osobně. Po 1,5 hodinovém sezení se potvrdilo, že ten postup vezmeme a v pondělí odešleme přihlášku. Vše tedy vypadalo nadějně, bohužel v pondělí 19.6. se od ranních hodil rozjel kolotoč zpráv a telefonátů, kde se část hráčů přiklonila na stranu NE, tedy s postupu sešlo. Já osobně jsem byl od začátku mezi hlavními podporovateli postupu, ale kluci měli strach z velkého množství porážek a rozladění nálady v jinak vynikající kabině, dalším faktorem bylo samozřejmě věkové složení kádru. Osobně jsem z toho byl hodně zklamaný a těžko jsem to skousával do konce prázdnin. Za mě nebylo co ztratit, maximálně bychom sestoupili zpět do okresního přeboru, což by bylo velmi pravděpodobné vzhledem k množství sestupujících. Pro obec naopak v kraji dobrá vizitka a možná bychom zlákali nějaké nové hráče. Budu se tedy opět opakovat, za mě velká škoda!!!

Myslím si, že jsme opravdu nejstarší tým v OP, po zápasech se bavíme tím, jak máme ve většině zápasů v průměru o 6-13 let starší základní sestavu. Je to samozřejmě dost možná smutné, ale je to odraz celého fotbalu i společnosti v ČR. Kde by okresní a krajský fotbal byl bez hráčů nad 35 let? Polovinu soutěží by mohli zrušit. S mladšími ročníky je to složité, často nechtějí makat, spokojí se podprůměrem, raději si chtějí užít, nemít zodpovědnost apod. V Městečku je to složité i v tom, že mladší hráči nemají, vzhledem ke složení kádru, ke komu přijít. Momentálně se všichni snažíme mladší hráče shánět a pár kousků se za poslední rok povedlo. Do budoucna je jakýsi plán s omlazením. Doufám, že vyjde, ale prozrazovat ho nebudu.

Jednoznačnými pozápasovými tahouny jsou Urbys, Baggio a částečně v poslední době i já. Dříve to býval i Hegy, ale ten má nyní společenský útlum.

Kouzlit určitě ne, u mě se jedná spíše o hroší tanec. Před lety jsem si říkal do 40, teď už to neplatí, je to otevřené. Vše se bude odvíjet i od konce ostatních ohnivcových hráčů, které si dovolím označit za kamarády.

S fotbalem jsem začínal v osmi letech v Baníku ÚDH (Údolí Dutých Hlav či lépe Libušín). Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem začal hrát jednak díky tátovi, ale zejména díky Tondovi Škrábů, což byl můj soused, kamarád a asi největší fotbalový souputník. S ním jsem strávil asi nejvíce fotbalových let.

S fotbalem jsem začínal v osmi letech (1993) v Libušíně, tam jsem setrval až do léta 2013. Od roku 2010 jsem bydlel v Rakovníku a v roce 2013 mě zlákal Lukáš Majba (kódové označení Majbič) do Mutějovic, za ty jsem hrál tři roky. V roce 2016 fotbal mezi chmelnicemi skončil úplně. Následně jsem se s Hagísem (Honza Křikava, můj velmi dobrý kamarád) přesunul do Městečka, tam jsem vydržel dva roky. Díky malému hernímu vytížení následoval návrat do Libušína. Covid na jaře 2020 ukončil mojí fotbalovou kariéru na 1,5 roku, poté jsem se vrátil do Městečka, kde snad jednou svojí fotbalovou dráhu ukončím.

Nejlepší části kariéry mám spojené ne s fotbalovými úspěchy, ale s dobrou partou. Nejprve se jednalo o dorostenecké roky v Baníku Libušín, kde jsme se několik let snažili postoupit do I.A třídy. Následně jsme měli dobrou partu několik let v mužích Libušína, ale s fotbalem to bylo horší, zachraňovali jsme okresní přebor. A samozřejmě vynikající parta je nyní v Městečku, díky Ohnivci jsem získal několik dobrých kamarádů, přátel, známých. S několika Ohnivci taktéž provozujeme cyklo oddíl Ohnivcův.

Fotbalový vzor jsem úplně neměl, nejsem příliš obdivovatelem fotbalových profesionálů. Pokud mám přeci jen někoho zmínit, tak řeknu Karla Poborského, ten se mě asi zamlouval nejvíce.

Mým největším fotbalovým parťákem byl určitě Tonda Škrába, se kterým jsem v roce 1993 v Libušíně začínal a hráli jsme spolu až do roku 2013, kdy jsem odešel do Mutějovic. Poté byl mým parťákem Honza Křikava, který se stal mým velmi dobrým kamarádem. Pokud mám vybrat jednoho, tak je to samozřejmě Tonda, s tím jsem hrál dvacet let a dodnes je to můj kamarád, i když nyní se sportovně potkáváme pouze na kole, fotbal již několik let nehraje.

Moje hlavní sportovní aktivita mimo fotbal je jednoznačně kolo. S několika Ohnivci taktéž provozujeme cyklo oddíl Ohnivcův, který křížem krážem brázdí republiku a během svých cest navštívil již několik restauračních zařízení, měst, lesů, kopců apod. S další cyklo skupinou jezdíme na týdenní cyklo dovolené, již jsme přejeli republiku od západu na východ středem, jižně i severně. Dále jsme jeli celým Polskem k Baltu či z jižní Moravy do Chorvatska. Na kole jezdíme i s rodinou, manželku i obě dcery to taktéž baví. Rádi s manželkou chodíme do lesa, dcery pěšky žbrblají. Manželka miluje moře, takže ho mám rád i já (směje se).