Gratuluji k výhře hráče kola. Sledoval jste hlasování?
Po očku jsem sledoval, ale kluci psali jak na tom jsem. Poté se o hlasování dozvěděla žena, která už výhru zařídila (smích).
Takže za výhru děkujete vaší ženě?
Ano a taky spoluhráčům.
Máte v kabině pokutu za hráče kola?
No bohužel ano, ale jsou to příjemné povinnosti.
Jak jste se dostal k fotbalu?
To už je docela dávno. Před fotbalem jsem hrál docela dost sportů, ale fotbal malého kluka vždycky táhne, tak jsem se k tomu nějak dostal. Bohužel v poli mi to nešlo, tak jsem skončil v bráně (smích).
Takže do brány jste se dostal tímhle způsobem?
Né mě bavilo už od malička chytat veškeré balóny, i když jsme hrávali za barákem hokej, tak jsem vždycky lezl do brány. Vzory jsem měl taky vždycky spíše brankaře.
Takže pro vás bylo přirozené jít do brány?
Ano ano a ve fotbale se to ještě skloubilo, že s nohama to úplně dvakrát neovládám (smích).
Říkal jste, že jste měl v dětství hlavně brankařské vzory, kdo přesně to byl?
Když jsem byl úplné dítě, tak Pavel Srníček. Pak Petr Čech, tak nějak jsem sledoval všechny velké brankaře, ale Čech protože je to Čech.
Snažil jste se okoukat jejich styl?
To asi ne. Spíše chytám instinktivně.
Máte zápas, na který rád vzpomínáte?
Určitě. Nevím jaký roka a proti komu, ale poslední zápas, ve kterém jsme s Přerovem postoupili do divize. Myslím, že jsme vyhráli 1:0 nebo 2:0 a bylo to něco speciálního.
Vzpomínáte rád i na něco mimo zápas?
Když jsem byl starší, tak přestup do Beňova. Jsem tam furt, jsem tam rád a chtěl bych tam skončit.
Máte nějaký předzápasový rituál?
Ani ne. Máme v kabině, to prásknu Machyho kapitána (Filip Machač pozn. redakce), tak to si vždy před zápasem pouštíme Vojtaana, ale já osobně nic nemám. Jdu na hřiště se nezranit a klukům pomoct a vyhrát.
Teď jste o víkendu klukům k výhře pomohl, čekal jste nominaci do sestavy kola?
Vzhledem k tomu, že byla nula, tak trošku ano, ale nemyslím si že by to byl nějaký extrémní výkon.