Úkol od trenéra zněl jasně, a to dát gól, říká hráč 10. kola Václav Syblík

Děkuji, velmi mě to potěšilo. Řekl bych, že hodně hlasů přišlo právě od spoluhráčů a trenérů, kteří se v tomto hlasování snažili, abychom vyhráli. Myslím si, že se zúčastnily rodiny i většina našich přátel, kteří vědí, jak je pro nás jakákoliv výhra důležitá. A i když je toto ocenění jen pro jednoho hráče, tak moc dobře vím, že ocenění si zaslouží všichni, kteří poslali svůj hlas. Také bych tímto chtěl všem poděkovat nejen za jejich hlas, ale hlavně za podporu celého našeho týmu.

Už před zápasem v kabině nám trenéři říkali, že to bude zápas o jednom gólu. A právě ten jeden gól rozhodl. Když jsem překonal brankáře, tak mi ani nedocházelo, co se vlastně děje, ale jakmile jsem se otočil a viděl jsem spoluhráče, jak ke mně běží, tak to byla euforie. Právě ta radost celého týmu je nezapomenutelná.

Úkol od trenéra zněl jasně, a to dát gól. V tu chvíli, když už jsem se ocitl sám před brankářem, jsem se jen snažil ho netrefit a hlavně vše provést jednoduše.

Tento zápas byl „buď, anebo“. Už jsme zkrátka museli zlomit naše špatné výsledky a porvat se o vítězství, a to se nám povedlo. Výsledek zápasu jsme samozřejmě patřičně oslavili.

Komplikace to určitě byla. Výkopy od gólmanů se strašně špatně odhadovaly. Když už to vypadalo, že jste na tom správném místě, tak fouklo znovu a bylo po všem. Každopádně oba týmy si vyzkoušely, jaké to je hrát proti silnému větru a všichni jsme si ze zápasu odnesli nějakou tu zkušenost.

Samozřejmě. Další výhru potřebujeme na cestě ze spodních pozic tabulky. Budeme hrát doma a chtěli bychom ukázat našim fanouškům, že máme na víc. Věřím, že se o výhru porveme stejně jako v Jinočanech.

Tehdy jsem se s fotbalem rozešel ne úplně v tom nejlepším. Teď se mi naskytla možnost hrát s kluky, se kterými se znám už od základní školy. Prošli jsme spolu jak žáky, tak dorostem. Pro mě je to taková druhá rodina a možnost si s nimi opět zatrénovat a zahrát se prostě nedala odmítnout.

V prvním kole jsme neměli na střídání druhého brankáře. Já jsem jako malý kluk v bráně chytal, takže mi nedělá problém vyběhnout proti útočníkovi s balónem a položit se mu pod nohy. Tato moje výhoda mi v zápase s Kosoří ale bohužel moc nepomohla a dopadlo to pro náš tým smolně. S výsledkem jsme se však od 16. minuty netrápili. Naše myšlenky se ubíraly k Zavimu (Roman Zavadil), aby jeho zranění nebylo moc vážné a hlavně, aby byl brzo zdravý. Po dvouleté pauze od fotbalu na tom nejsem s fyzičkou úplně nejlépe, proto jsem si vysloužil na hřišti jen těch pár minut. Nominaci do základní sestavy jsem vůbec nečekal. Každopádně můj první vstřelený gól za Dynamo byl díky skvělé týmové práci, bojovnosti a touhy vyhrát všech jedenácti hráčů. Poctivá práce, trpělivost a hlavně bojovnost jsou potřeba u každého sportu.

Jedním z hlavních důvodu byla určitě velká absence. V Jinočanech jsme se sešli v pouhých dvanácti lidech, takže trenér neměl moc na výběr. Myslím si ale, že při rozhodování trenér věděl, že na hřišti nechám vše. Tak se snad moc nebál mě dát do základní sestavy.

Toto rozhodnutí záleží jen na trenérovi. Moc dobře vím, že máme v kádru mnohem kvalitnější a zkušenější fotbalisty, než jsem já. Kdybych měl nastoupit v základní sestavě na domácím hřišti, byl by to určitě skvělý pocit. Těším se ale i na každou minutu na hřišti jako střídající hráč.

Na tuto otázku je těžké najít odpověď. Celkově se v kabině cítím skvěle a myslím si, že bychom v naší situaci, kdy se slepily dva kluby dohromady, mohli vybudovat úspěšný tým. Kdybych měl jmenovat spoluhráče, tak to bude Jan Holý a David Valda, se kterými se znám opravdu nejdéle a oba pro mě znamenají hodně.

Můj fotbalový sen je prostý. Být týmovým hráčem, dělat vše pro radost a každý zápas odmakat na sto procent.

Určitě! Už jsem si byl v bance zažádat o úvěr, levné to nebude.