Brankář, trenér a hráč kola 9.kola Vlastimil Pikulík: Zápas s Kozlovicemi byl specifický, spousta lidí pořádně nespala

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 9. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Vítězem se stal Vlastimil Pikulík z Tiché. Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Gratuluji k vítězství v anketě o hráče kola. Co na něj říkáte?
Děkuji za gratulaci. Vážím si jakéhokoliv ocenění, takže i z tohoto mám pochopitelně radost.
Hráčem kola jste byl zvolen za svůj výkon v televizním utkání s Kozlovicemi. Jak zápas hodnotíte?
Specifický zápas. Člověk to fakt musí zažít, aby pochopil. Spousta lidí pořádně nespala, někteří se celou noc budili. Od rána cítíte, že je všechno jinak. Podle toho to pak vypadalo i na hřišti. Úplně nesouhlasím s názory, že to bylo na úrovni nižších soutěží. Samozřejmě, všichni dobře víme, že na oko to pohledný zápas nebyl, byl plný zbrklostí, ale v určitých věcech měl svou kvalitu a hlavně tempo. Hráči se rychle dostupovali, často byli v souboji, ve skluzu… Řada z nich přiznala, že při a po zápase cítili úplně jinou únavu než jindy.
Utkání nakonec rozhodla sporná penalta. Pouštěl jste si ten zákrok ještě po utkání?
Penaltu jsem samozřejmě několikrát viděl. Komentátoři mi ji ukazovali hned po příchodu do pozápasového studia a spousta lidí mi ji posílala na sociálních sítích. Na rozhodčí jsem naštvaný nebyl, protože v té rychlosti se museli nějak rozhodnout a většinou brankáři v těchto situacích opravdu faulují. Kdybych ji chytil, nemuselo se to tolik řešit. Bohužel jsem tu ránu čekal do spodní části branky a pak mi nahoře těch pár centimetrů chybělo, abych míč vyrazil.
Atmosféru televizního utkání jste už jednou z lavičky zažil. Bylo to lepší v Řepišti nebo v Kozlovicích?
Ve futsalové lize jsem v minulosti pár televizních zápasů zažil, takže oproti klukům jsem měl výhodu. Člověk už věděl, co všechno jej čeká. Jinak to bylo podobné, i divizní kluci v MOL Cupu byli hodně nervózní. Přesto jsem si jistý, že si to na obou stadionech všichni přítomní užili a budou na to vzpomínat. Televizní zápasy jsou po všech stránkách fajn.
Momentálně se s Tichou nacházíte na osmém místě tabulky. Čekal jste před sezónou hladší průběh soutěže?
Říká se, že pro nováčky je druhá sezona nejtěžší, takže nic jednoduchého jsem nečekal. Naopak, vážím si každého vítězství. Loni jsme jako nováček skončili čtvrtí a v podstatě jediná branka nás dělila od třetího místa, takže nás i soupeři začali brát vážně. Už nás nikdo nepodcení. Také vedení klubu je rozumné a ví, že v první řadě musíme myslet na záchranu. Čím výše skončíme, o to šťastnější pak samozřejmě budeme.
Máte ještě v průběhu podzimu nějaký zápas, na který se speciálně těšíte? Jestli ano, tak proč?
Asi už nemám žádný zápas, na který bych se konkrétně těšil. Utkání v Kozlovicích sledovalo oficiálně 1 551 diváků a přibližně dalších 123 000 lidí u televizních obrazovek. Tohle už prostě nemůže nic překonat.
Kde jste začínal s fotbalem a kdo Vás k němu přivedl?
S fotbalem jsem začínal v rodném Novém Jičíně. Přivedli mě k němu spíše spolužáci. A rozhodně nelituji, že to udělali. Byli jsme silný ročník. Společně jsme si zahráli například i celostátní finále dnešního McDonald's Cupu, kde jsme obsadili druhou příčku. Máme spolu spoustu krásných zážitků.
V průběhu kariéry jste prošel Hodslavice, Nový Jičín, Příbor, Jeseník nad Odrou, Tichou nebo Vítkovice. Na které z těch angažmá nejraději vzpomínáte?
Když pominu Tichou, tak v těch menších klubech jsem působil vždy jen krátce, abych nabral herní praxi. Nejraději proto vzpomínám na Vítkovice, kde jsem chytal 3. ligu za B-tým. Ten byl po pár letech bohužel zrušen a na posun do druholigového Áčka to nebylo, protože tam byli zvyklí na úplně jinou kvalitu. Tou dobou prošli Vítkovicemi Tomáš Grigar, po něm Marián Kello a z dorostu už se přesouval k mužům Tomáš Vaclík, takže tam jsem byl naprosto bez šance se prosadit.
Mimo jiné děláte taky trenéra brankářů v Novém Jičíně. Jak se Vám s tímto daří?
Od roku 2017 mám pod sebou všechny brankáře v klubu a člověk se pořád učí. Za mě si každý trenér, který se dětem věnuje, zaslouží respekt. Důležité je, že nás to spolu baví. To je základ. O naše gólmany je zájem, tak jim budu přát, ať udělají nějakou hezkou kariéru. A když ne, tak ať jsou na tom hřišti aspoň šťastní. Pokud člověk není profesionál, tak ve finále stejně nevzpomíná na výsledky, ale hlavně na to, co všechno s fotbalem a spoluhráči zažil.
Zeptal jsem se Vašich spoluhráčů, zeptám se i Vás. Kdybyste si mohl vybrat jednu z bývalých nebo současných fotbalových hvězd a přivést ji k vám do Tiché, kdo by to byl?
Nikdo konkrétní mě teď bohužel nenapadá.
Děkuji za rozhovor.
Také děkuji.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.