ROZHOVOR S HRÁČEM 9. KOLA III. třídy sk. A, okresu Vyškov Jiřím Nohelem

S fotbalem jsem začal v přípravce Přerova, kde jsem tehdy bydlel. Skutečných soutěží jsem se začal účastnit až jako žák oddílu TJ Komořany pod vedením mého dědy Metoděje Stejskala. Ten mě také provázel dlouho dobu moji fotbalovou kariérou jako trenér, od žáků až po muže. Přibližně od 16 let jsem začal hrát III. třídu, v té době za Komořany "A" a tak je tomu až doposud. Většinu této kariéry mě jako trenér vedl děda a jednu sezonu jsem si v mládí odehrál také pod vedením pana Heleporta ve Slavíkovicích v Okresním přeboru. Nyní hraji pod vedením trenéra Pavla Svobody, který svým přístupem pozvedl naše mužstvo, a také jsme se dočkali našeho největšího fotbalového úspěchu, kdy se nám podařilo postoupit do Okresního přeboru. Právě s tímto trenérem a naším mužstvem zažívám mé nejhezčí fotbalové chvíle. Přesto nejraději vzpomínám na mého dědu, který mě k fotbalu vedl a jsem mu vděčný za to co měl naučil nejen ve fotbale.

Jednoznačně se lépe cítím v záloze. Doufám, že si to trenér přečte. Dříve to bylo pro můj fyzický fond a rychlost, dnes už to bude spíš psychického rázu. Když dostaneme branku, jako obránce jsem vždy při tom. Někdy i jako střelec. Nutno uznat, že stačit dnes fyzicky a hlavně rychlostně těm mlaďochům, je docela náročné, někdy nemožné. V obraně je to o to horší.

Byla to střela, proto jsem měl z tohoto gólu takovou radost. Povedlo se. Nevím teda, kdo to naprášil, ale jak uvádíte správně v popisu zápasu na vašem serveru, bylo to po mém špatném zpracování míče, což oklamalo obránce domácích, a já si to mohl pěkně nachystat. Pokud to někoho alespoň trochu pobaví, uvedl bych zde svoji obdobnou střelu do sítě Kučerova, s tím rozdílem, že mé ruce nahoře nejprve signalizovaly omluvu spoluhráčům za špatný centr, a plynule přešly ve vítězné gesto vstřeleného gólu.

Jsem člověk mnoha zájmů. 24 hodin denně je pro mě prostě málo. Téměř žádný sport mi není cízí a baví mě například i psychologie. Určitě bych zde zmínil svůj zájem o studium bojových umění, kterému se věnuji více než 25 let. Nutno říci, že i můj fotbal díky němu strádal. Všude být prostě nemůžeš. Do budoucna bych chtěl ve zdraví dohrát fotbal, dokud to věk dovolí, a dokud budu ještě platným hráčem pro mužstvo. Těch 40 let je přeci jen cítit. Jinak trénuji děti i dospělé v bojových umění, a není vyloučeno, že do budoucna nepodpořím svou činností i mladé fotbalisty. U nás máme velice schopné lidi, kteří se v tomto směru dětem věnují, tak jim třeba pomůžu.

Vaše stránky sleduji. Velice rád sleduji popisy jednotlivých zápasů z naší třídy a také zápasy, kde hrají mí bývalí spoluhráči. Mrknu i do okolních soutěží. Je to skvělý nápad. Přijde mi to jako takové osobní ocenění všech hráčů, kteří hrají. Hlavně z hlediska těch nižších soutěží, kde nic takového dříve neexistovalo. I moji přátelé z běžného života najednou vidí, že jsem součástí mužstva, kde musíme mít k sobě vzájemnou zodpovědnost a respekt, jinak by jsme nedokázali vítězit. Že existují ještě kolektivní hry, kde nejde jen o peníze a individuální úspěch, ale i o něco většího, co mi přijde, že se dnes z naší společnosti vytrácí.

Netuším, ale vím. Moji spoluhráči udělali reklamu na internetu a neopoměli zmínit, že když vyhraju, tak koupím bečku piva. To ocení spousta fanoušků i žíznivých spoluhráčů. Teď vážně. Dle mě je to výsledek dobré party a dobré nálady v mužstvu i mezi našimi věrnými fanoušky. Zápas v Lysovicích pro mě nepatřl k těm nejvydařenějším, ale tohle je důkaz, že je to práce nás všech. Jak týmu, který bojuje společně, tak fanoušků, kteří nás podpoří. Tohle je fotbal, jak má být a jak ho mám rád.

Tak tohle je pro mě hodně ošemetná otázka. Na tom hezkém fotbalovém prostředí se shodneme a využiji zde místa na poděkování za podporu od naší obce. Co se týká postupu, tak mnozí z našeho současného týmu si Okresní přebor už vyzloušeli před dvěma roky. Někteří, ale ne. Naším cílem je momentálně hrát co nejlepší fotbal s kádrem, který máme a dělat tak radost jak nám samotným, tak i fanouškům. Je to sport, musí nás bavit a chceme vítězit.

Děkujeme. Děkujeme za vaši podporu a víru v nás, i když to někdy na hřišti vypadá, že se nám nechce. Dnešní svět je plný povinností, starostí a jiných lákadel. Já jsem rád, za každého spoluhráče, který má tolik zopovědnosti, respektu a usílí, že trénuje a hraje pro náš tým a Vás, naše fanoušky.