ROZHOVOR S HRÁČEM 6.KOLA - Lukáš Holický "Jsem rád, že jsem zůstal ve Včelnici a neodešel na hostování."

Určitě to potěší a asi se to nepovede každý den. Můžu za to poděkovat fanouškům a přítelkyni, která zbláznila celou rodinu, našemu předsedovi, který zase zbláznil všechny spoluhráče a kamarády aby mi pomohly vyhrát.

Prvních pětadvacet možná třicet minut byl Chlum z mého pohledu lepší. My jsme měli problém s prvním kontaktem s balonem, který nám odskakoval. Soupeř nás přehrával svou bojovností. Pak po naší standartce přišla penalta z brejku hostů a zaplať pánbůh jsem chytil. Potom přišla jedna šance kdy Hájek s Vaníčkem na mě běželi dva na nikoho, ale Hájek to vzal na sebe to jsem také vychytal. Pak po chybném odkopu hostujícího stopera přišla naše branka a Petráš s Nebeským to bohudík pro nás vyřešili gólem. Ke konci poločasu jsme dali na 2:0 zásluhou Petráše. Začátek druhého poločasu mě nechali zahrát vepředu aby si mladík Barva zachytal a sžil se s naším herním systémem. Po chvilce jsem dával na 3:0. Poté nastala plejáda neproměněných šancí. To co jsme nedali se také jen tak nevidí přestřelit z malého vápna skoro prázdnou bránu... I já jsem dvě šance zahodil. Můžu říct, že výsledek odpovídá zápasu od 30.minuty. Do teď hráli především kluci a já jsem za ty zápasy nic moc navíc nechytil. Mohl jsem jim to teď nějakým způsobem vrátit a ukázat, že se o mě mohou opřít.

V pátek to na tréninku vymysleli trenér s asistentem a předsedou. Rozhodli se, že když máme mladíka do brány mohli by mě zkusit do útoku, protože minulý rok jsem byl nejlepším střelcem v okrese za béčko. I letos jsem si byl zahrát a dal jsem nějaký ten gól. Tak se to zkusilo a povedlo se to. Pak jsem mohl být vystřídán a dát si pivko ( smích ).

Teď tam bude asi peněz dost, protože v podstatě pořád vyhráváme hráče kola. Ale nebude to zase takový ranec je to asi padesátikoruna do kasy. Je to alespoň důvod něco oslavit a pošle se nějaké kolečko, pivo v hospodě.

Abych řekl pravdu jsem takový na rozpacích. Je to tým proti kterému se nám dlouhodobě daří. Nepamatuji si kdy jsme s nimi naposledy prohráli. Myslím, že je to už to pěkná série čtyř nebo pěti vítězství řadě. Každá série sice jednou končí, ale doufám, že teď to ještě nebude. Určitě to bude těžký zápas. Mají totiž také mladé a běhavé kluky a my musíme jít do zápasu s pokorou a hrát od první minuty ne jako teď až od třicáté.

Propadl ke mně míč na vápno. Já jsem si ho jednou postrčil a takovou nemůžu říct ani střelou spíš to byla taková šmudla, která prošla obránci mezi nohama a šla zaplať pánbůh křížem k tyči. Měl jsem potom daleko větší dvě šance kdy jsem byl sám před brankářem, ale první kontakt s balonem mě zradil a ukopli mi to na roh.

Já jsem kovaný sparťan! A jako dítě jsem koukal na Jardu Blažka co vlastně dělá za rituál před zápasem a zůstalo mi to. Kopnu špunty o tyčku udělám na nich křížek a plácnu si o břevno.

Jako dítě jsem hrál chvilku v brance a chvilku v útoku. Když jsem začal vnímat fotbal koukal jsem na kanonýra Horsta Siegla. Takže v tuzemsku jasná jednička Sparta. A ve světě Real Madrid a ikony Iker Casillas a Cristiano Ronaldo.

S fotbalem jsem začal v 10ti letech, když jsme se do Včelnice přistěhovali. Abych neměl čas dělat kraviny po škole přihlásila mě mamka snad na všechny sporty ve Včelnici. A fotbal je už od dětství moje největší sportovní láska. Před sezónou jsem si pohrával s myšlenkou, že bych na půl roku nebo rok odešel hostovat do sousední Kamenice nad Lipou. Když teď vidím jak nám to v týmu klape jsem velmi rád, že jsem ve Včelnici zůstal.

Buď je to brankář nebo útočník. V brance toho moc nenaběhám, ale každá chyba je tam hodně vidět a znamená gól. Útočník toho také moc nenaběhá, ale může dát gól a pěkně se zviditelnit.

Aby na naše domácí zápasy chodili a aby jich co nejvíc jezdilo i na naše venkovní zápasy. Je hezké, že vyhráváme jako tým, ale kdybychom fanoušky neměli nebylo by ani s kým slavit. Ať je to doma nebo venku vždycky fanouškům poděkujeme, i když jsou venku třeba jenom dva nebo tři. Bylo by hezké a byli bychom rádi kdyby se jich venku sešlo více.