V Benešově vystřelil tři body, v pivní výzvě tři kusy! David Pozníček se totiž překážek nebojí.

Tak tím, že už se nám to povedlo vyhrát třikrát, tak máme nějakou fanouškovskou základnu a je to tak nějak i v týmu rozšířené. Povedlo se to tedy znovu.

My si v šatně hlasujeme tak nějak všichni navzájem a rodina se taky zapojila (s úsměvem)

Já si myslím, že máme momentálně tak vyrovnaný tým, že se v té sestavě kola může objevit opravdu kdokoli, kdo se blýskne nějakým mimořádným výkonem. Že dá nějaký pěkný gól, důležitý, nebo jich dá prostě hodně. Opravdu si myslím, že to záleží zápas od zápasu a ocitnout se v hlasování může z nás kdokoli.

Původně jsme čekali, že za Benešov nastoupí hráči z Dukly, jíž jsou farmou. Takže jsme počítali, že to nic lehkého nebude. Nicméně nás domácí překvapili tím, že nám byli po celý zápas rovnocenným soupeřem a že s námi dokázali držet krok i tempo. Pak vlastně i s troškou štěstí jsem dal ten gól a povedlo se nám zvítězit. Čekali jsme to o něco lehčí.

S fotbalem jsem začal někdy v pěti až šesti letech na Slávii, kam mě táta přivedl na nábor. Tam jsem vlastně byl až do dorostu, kdy jsem po nějakých menších komplikacích s kolenem, s nímž jsem měl růstové problémy, šel hrát za Duklu. V té jsem byl rok, po kterém si mě vytáhnul trenér Pleticha do Bohemky, kde jsem zůstal další dva roky, po nichž jsem se vrátil už do chlapů zase zpátky do Slávie, kde jsem byl pořád kmenovým hráčem. Nějak jsme se ale nepohodli a já odešel do Vltavínu, kde jsem si zahrál právě i proti béčku Slávie a byli jsme na tom lépe než oni. Po roce pak chtěli, abych se k nim vrátil, viděli, že na tu soutěž mám. Já už ale z důvodu toho, že studuji a snažím se studium dokončit, jsem zůstal na Vltavínu. Ve Slávii mají totiž tréninky dopoledne, proto jsem tu šanci odmítl. Na lokádě trénujeme odpoledne a to mi vyhovuje.

Je to tak (s úsměvem)

Teď si nejsem jistý, jestli ty čísla na internetu úplně sedí. Je pravda, že před rokem a půl jsem byl na operaci s kolenem. Poté jsme postoupili s lokádou do druhé ligy, jenže já zůstal ve třetí a hrál půl roku za Králův Dvůr. Na druhý půlrok už jsem se na Vltavín do druhé ligy vrátil, takže opravdu nevím, jestli ty statistiky odpovídají skutečnosti. To by Vám řekl asi nejlépe můj táta, který si to počítá a zapisuje (s úsměvem).

No jo, je to takový můj kouč (s úsměvem)

Projekt creativeblog je internetová stránka mého kamaráda, který se snaží vézt takovýto kulturní portál a nějakým způsobem informovat převážně mladé lidi o současném dění hlavně v Praze. Já jsem jednou na ty stránky napsal článek, ale tím, že můj obor je zaměřený na podnikovou ekonomiku a management, a on potřeboval pomoct hlavně s vedením lidí a se směřováním toho projektu, tak jsem mu nabídl svou pomoc. Lehce spolu tedy spolupracujeme.

(směje se) No já jsem takový, že se snažím být originální. Ta výzva mi přišla už taková prosáklá, tak jsem se snažil udělat něco originálního, co ještě nikdo neudělal. A snad se mi to i povedlo. Nikoho jiného to takhle udělat jsem neviděl. Tak jsem s tím docela spokojen (opět se směje).

Jak už jsem říkal, na lokádě je to známá stránka, takže to sleduji. Překvapujeme mě, jak široký má záběr. Obsahuje vlastně všechny soutěže po celé republice, tedy ty nižší. Koncept mě tedy zaujal a fandím mu, protože o těch nižších soutěžích se člověk málokde dočte a máloco dozví. Líbí se mi to a doufám, že to bude pokračovat.

Také děkuji, nashle.