Začneme od podlahy. V úplně posledním kole sezony si to v přímém souboji o první místo rozdají Markvartovice s Petřkovicemi. Na rovinu. Dojdou si Markvartovice pro titul?
Tady asi nejde jinak odpovědět, že si pro ten titul/postup jdeme. Musíme v to věřit, ale jak sám asi víte je to kulaté (smích) každopádně do toho dáme v neděli všechno i když soupeř bude, co se týče kvality, na naší úrovni.
Co máte od klubu slíbeno za postup do vyšší soutěže?
To ani sám nevím, ale párek a pivo bude jako vždy. (smích)
Je už v kabině nebo na trénincích cítit nervozita? Už se to dá krájet? Nebo myslíš, že to teprve přijde a teď je emoční klid před nedělní bouří?
Všichni se na ten zápas těší, ať už to jsou hráči nebo diváci. Dlouho se tady takový zápas nehrál a čeká se vysoká návštěva. Myslím, že to ani není nervozita, spíše taková nedočkavost.
Vzpomněl by sis, kde se ve fotbalové soutěžní hierarchii Markvartovice nacházely historicky nejvýše?
Myslím, že to byl Krajský přebor. V tu dobu jsem zrovna působil v Bohumíně. Markvartovice měli skvěle poskládaný mančaft a troufnu si říct, že tenkrát měli i na Divizi.
Ty jsi někdy slavil primát v nějaké fotbalové soutěži?
Popravdě řečeno, tak snad ještě v dorostu Baníku. Jinak mě to celkem míjelo, smích. Jeden titul mám ještě z futsalové třetí ligy s FC Parlament Ostrava.
Jak dlouho hraješ v Markvartovicích?
Jestli počítám dobře, tak třetí sezónu.
Byly předsezonní ambice vašeho klubu takhle vysoko?
Ambice tady být vysoko musí, tenhle mančaft nepatří do okresního přeboru, co se týče kvality. Dvakrát zhatil postup covid, pak nám jej uzmulo béčko hlubiny no a teď to máme ve svých rukách.
Připouštíte si vůbec, že se už v neděli můžete stát nesmrtelnými přinejmenším ve vašem městě?
Nesmrtelnými, zní to dobře. (smích) Spíše chceme udělat lidem z Markvartovic radost a konečně tady po letech hrát vyšší soutěž.
Už vám trenér naordinoval nějakou taktiku na neděli, nebo jste v očekávání jako prvorodičky, s jakými pokyny vás vyšle na možný mistrovský pažit?
Taktický plán je jasný, dát o gól více než soupeř. (smích)
Bude to v neděli velké. Vzpomeneš si, kdy naposledy hrály Markvartovice tak mimořádný zápas, kde šlo o všechno?
V tu dobu jsem tady nebyl, ale znám historku, kdy se vykopal postup v posledním zápase gólem z 90. minuty. Tenkrát ten gól dal tuším Petr Veselý a byl u toho i náš současný trenér.
Teď nebuď skromný a řekni nám, proč jsi zrovna ty kapitánem mužstva? Je to za zásluhy, nebo jsi zkrátka nejlepší z nejlepších?
No, já byl kapitánem snad jen v Polance, protože nám chyběl Vlastík Horák, který je tu již kapitánem dlouho. Takže jsem mu s radostí po té prohře v Polance tu pásku honem vrátil. (smích)
Kdyby Markvartovice nepostoupily, protože vzhledem k tomu, co se ve vaší soutěži na jaře děje, nikdo neví, jak to na konci přesně bude, zůstal bys přesto v týmu, nebo bys uvažoval o konci kariéry či například přestupu?
Za sebe můžu říct, že tohle je prostě fotbalový život. Na kdyby se nehraje, buď to vyjde nebo ne. Určitě bych zůstal. V mém věku se nemám potřebu někde hnát, jsem rád za každou minutu na hřišti. Končit ještě nehodlám, když skončím, tak přiberu 20 kilo a to nechci. (velký smích)
Co mezi nebem a zemí dvě kola nazpátek se stalo, že jste venku „rupli“ s béčkem Polanky?
Stalo se, Polanka na nás vytáhla to nejlepší co měla s posilami z A-týmu, chtěli pomoci Petřkovicím. Zápas byl vyrovnaný a sami jsme si nafackovali dva góly. Nevracel bych se k tomu, máme před sebou neděli a tohle je minulost.
Co se ti jako první vybaví, když se řekne název tohoto města?
Že ho kolikrát někteří lidé neumí ani vyslovit, když jim řeknu kde bydlím. (smích)
Ke kolika zápasům jsi už letos nastoupil a kolik branek jsi vstřelil?
Popravdě, od začátku jsem začal nastupovat až posledních 5 zápasů. Branek tuším 15, což je na mě dost ve svém věku. (smích)
Jaký post hraješ v mužstvu, případně kde se ti hraje nejlépe?
Klasického hroťáka, ale nemám problém se postavit i do branky. Mám ještě starou školu Franty Schmuckera (smích), a ten říkával, že z gólmanů bývají nejlepší útočníci Jinak je mi prakticky jedno kde hraju.
Jakému povolání se věnuješ v civilním životě?
Jsem procesním a marketingovým manažerem v energetice.
Co bys dělal, kdybys nehrál fotbal?
Určitě jiný sport. (smích)
Jaký je tvůj vzor v rámci mužstva a co na něm obdivuješ?
Ani tak ne vzor, na vzory už mám roky, asi bych měl být vzorem já. (smích) Třeba Karel Klos nebo Peťa Kremzer, mít jejich rychlost, tak si pískám.
Kolik gólů jsi nejvíce vstřelil v jednom zápase?
Jednou tuším 4, ještě když jsem hrál v Polsku.
Máš nějakou zaručenou fintu, jak spolehlivě překonat brankáře?
Ani ne, jelikož já nikomu neuteču. (smích)
Stavíš se pokaždé k pokutovým kopům, jsi určeným exekutorem číslo 1?
Nejsem, záleží jak se kdo cítí v zápase. Poslední dobou mi to vycházelo a kluci to nechávali na mě. Kdybych se necítil, tak na penaltu nejdu.
Máš nějaký rituál, kterým slavíš vstřelení branky?
To nemám. (smích)
Jak si vysvětluješ svoji fotbalovou potenci, že pokaždé víš, kudy běží zajíc, jak se říká a do gólových šancí se zkrátka dokážeš dostat? Máš „lafatovský“ čich na výběr vhodného místa, nebo jaký je ten recept?
Bude to ten výběr místa. Techniku a rychlost jsem nikdy neměl. Na hřišti jsem od toho, abych dával góly a jedno jak.
Odpočíváš spíše pasivně, nebo dobíjíš baterky nějakou další sportovní aktivitou, u které můžeš vypnout hlavu?
No poslední dobou na ten odpočinek času moc není. Tři děti vám dají zabrat. Já mám formu relaxu právě fotbal, kde nemyslím na nic jiného.
Jaký máš oblíbený seriál?
Kdysi jsem ujížděl na Prison Break a pak ještě Hra o Trůny.
V jaké světové zemi bys chtěl žít a proč?
Mě se líbí u nás a kor na vesnici, je tu klid a pohoda. Neměnil bych.
Pomáháš s domácími pracemi? Jaká je tvá oblíbená?
Ano, páč musím (velký smích). Hlavně zahrada je moje teritorium. Jinak se vším co je potřeba.
Jméno nejoblíbenějšího fotbalového komentátora? A proč?
Asi Robert Záruba, ale taky pan Bosák. Jejich přirovnání při komentování mě dokážou rozesmát.
Největší mimofotbalový sportovní idol?
Určitě pan Zátopek, všichni víme co dokázal a za jakých podmínek. Pak jsou to pro mě ještě všichni lidé, kteří bobují s nějakou zákeřnou nemocí a nevzdávají se.