Zápas s Pavlíkovem se ti povedl, spoluhráče jsi podržel a především díky tobě Berani neprohráli. Byla nominace do sestavy kola očekávaná?
Ani moc ne, i když někde v koutku duše jsem doufal, že by to mohlo vyjit a mohl bych získat nominaci do sestavy kola.
Co tě bude stát ocenění hráče kola do kabiny?
To ještě nevím, uvidím na dokopné.
V případě nouze jsi připraven oprášit rukavice a svému týmu pomoci. Jak dlouho budeš na okresních pažitech v brance rozdávat ještě radost?
Dokud to zdraví a manželka dovolí (smích).
Jak se cítí druhý den ráno po zápase brankář ve tvém věku?
Na umření. Tři až čtyři dny trvá, než přestane alespoň něco bolet.
Senomaty mají kvalitní tým, ale nachází se jen ve středu tabulky. Kam dle tebe mužstvo Beranů patří, mělo by šanci rvát se o postup do I.B třídy?
Berani by měli patřit do pátého místa, na postup do I.B třídy to není, muselo by se posílit, ale do budoucna by to mohlo vyjít. V senomatském dorostu je řada kvalitních hráčů, kteří se již teď zapojují ať do A-týmu nebo do béčka.
Jak se slaví v Senomatech vítězství? A nemůžu se tě jako velkého pivaře nezeptat... Kolik piv za večer umíš položit?
Tak to nebudu komentovat, ale v Senomatech se sedí jak po vítězném, tak i prohraném zápase kolikrát do brzkých ranních hodin.
Jaké máš ty sám plány do příští sezóny? Zůstaneš v kádru Senomat, popereš se o místo jedničky nebo budeš připraven jako takový voják v záloze?
Moje ambice prát se o místo jedničky v mém věku už nejsou. Jsem rád, že mohu být součástí kolektivu. Když je potřeba a zdraví dovolí, tak vždy rád pomohu.
Kdo je největším tahounem na hřišti?
Určitě starší kluci Jarda Kodeš, Luboš Mácha a Marek Komín.
Kde jsi udělal první fotbalové krůčky a v kolika letech to bylo?
S fotbalem jsem začal až ve čtrnácti letech na Tatranu, kde jsem zažil nejvíce fotbalových úspěchů. Poté následoval přestup do Kněževsi, pak do Sparty Lužná, kde jsem strávil nejlepší fotbalová léta. Z Lužné jsem pak hostoval v Mutějovicích a v Městečku. Na konci kariéry jsem přestoupil do Senomat.
Na jakou část kariéry vzpomínáš nejraději a jsou chvilky, na které bys nejraději zapomněl?
Asi na Tatran, kde jsem začínal a zažil jsem tam skvělou partu, postupy i sestup a hlavně můj největší úspěch, kterým je vítězství ve Středočeském poháru. V této sezóně jsem nedostal moc šancí, ale odchytal jsem celý pohàr. A okamžiků, na které bych zapomněl, by se pár našlo, ale i to k fotbalu patří.
Kdybys měl označit svůj životní zápas, jaký to byl?
Určitě zápasy ve vítězném tažení za Tatran ve Středočeském poháru. A možná zápas za Kněževes proti Oráčovu, kde jsem dokázal dát gól přímo z výkopu.
Vím o tobě, že jsi fanoušek pražské Slavie. Naopak tvůj táta fandí týmu z druhého břehu Vltavy. Dával ti to zejména ke konci sezóny hodně sežrat?
Trochu ano, ale ať si to po devíti letech užijí. Doufám, že na dlouhou dobu naposledy.
Na fotbal do Edenu bereš i svého syna. Už umí nějaké chorály a vidíš v něm výhledově velkého Slávistu?
Určitě, kluk hodně prožívá zápasy SKS a jsem za to rád. Ať už na stadionu nebo u televize. Hlavně jsem rád, ze začal hrát fotbal. Chorály máme nacvičené, slyším je od něj každý den doma.
Jaké jsou tvé volnočasové aktivity?
Sport a geocaching.