Jsem rád za to, co mi život dává, říká rakovnický DJ a zavidovský brankář Maty Štiller

Senomaty mají velkou hráčskou kvalitu a věděli jsme, že nás bude čekat velice těžké utkání. Průběh zápasu nám to i potvrdil a do karet nám nehrálo ani vyloučení na konci první půle. Před všemi, co jsme byli v Senomatech, musím smeknout. I když jsme prohrávali, tak jsme šli furt za vyrovnáním a bojovali. Velké uznání patřil i klukům ze Senomat, že to byl zápas "v klidu" a bez nervů. Každý, kdo se přišel podívat, zažil pěknou podívanou. Co se tyče mého výkonu, jsem rád, že se mi zápas povedl a mohl jsem tak pomoci klukům.

Za hráče kola v kabině nemáme žádný poplatek, tak doufám, že to tak i zůstane (smích).

Ano, v Řevničově jsem se zranil, ale zranění vypadalo hůře než ve skutečnosti bylo. Měl jsem jen vykloubený malíček, který mi ale v nemocnici nasadili zpět. Měl jsem mít dva týdny odpočinek a dlahu, která mi furt ale padala, tak hned jak jsem vyšel z nemocnice, letěla dolů (smích). Proti Městečku jsem šel s menší bolestí, ale ne s takovou, aby se to nedalo vydržet. Mnohem více mě bolel konečný výsledek a hlavně výkon, jaký jsme předvedli.

Už před začátkem zimní přípravy jsem byl v Zavidově dohodnutý, že kvůli mým dalším koníčkům nebudu mít moc času a energie, abych zvládal i fotbalové zápasy a zároveň i mé akce. O příchodu Radka Zacha jsem věděl, těšil se na něho, ale abych byl upřímný, něco ve mě hlodalo, že by přestup nemusel dopadnout. S Danem Deverou jsme se tedy dohodli, že během zimní přípravy budu spíše trenér brankářů a chytání přenechám mladším. Začátek přípravy byl parádní a na mé tréninky chodil Zachýno, Ála i Láďa a makali na sto procent. Bohužel Láďovi pak začala přípravná utkání a tím i povinnosti s pískáním. Když už se blížil začátek soutěže, dohodnul jsem se s Danem, že pokud přestoupí Zachýno k nám, rád bych se přesunul do jiného týmu, abych úplně nevyšel ze cviku. Bohužel, přestup nedopadl, a tak jsem v Zavidově zbyl jen já a Aleš. S Alešem jsme se dohodli, že za mě vezme zápasy béčka, když budu na nějaké akci. Bohužel, Aleš se zranil, a tak jsem zbyl v Zavidově nakonec sám. Naštěstí se Jardovi Kuklovi po fotbale a chytání neustále stýská (smích). Teď v neděli, když jsem byl chytat za áčko proti Tuchoměřicím, přišlo opět svalové zranění, se kterým už dlouho bojuji. Jarda se přijel podívat jako divák a nakonec za mě musel zaskočit do druhé půle do branky, za což mu patří velké poděkování a uznání! Sice neměl věci, ale s tím jsme si dokázali také poradit. Jen doufám, že mu vrátili vstupné, když nakonec byl hrát (smích). Takže jako za starých času se teď budeme s Jardou dělit o zápasy. Jestli za áčko nebo béčko, to je mi vlastně úplně jedno. Hlavně abychom na tom nebyli bití všichni, co se starají o zavidovský fotbal!

Marťas je legendou rakovnickeho fotbalu a má bohaté zkušenosti. Ale nutno říci, že béčko vede společně s Ríšou Štillerem a myslím, že jejich spolupráce svědčí všem v týmu. S Marťasem se znám už řadu let a hráli jsme i spolu. Ale jako každého svého trenéra, kterého jsem zažil, ho plně respektuji a snažím se poslechnout jeho příkazy. Přínos má určitě strašně velký, protože jak jsem říkal, má bohaté zkušenosti a přehled. To je ve fotbale strašně důležitý faktor.

To je těžká otázka… Ten nejlepší brankář, mám na mysli Petra Čecha, bohužel před několika lety skončil a zatím mi nikdo jiný nepadl do oka (smích). Za mě je asi nejlepší Jan Oblak z Atlética Madrid. S takovým klidem, jakým zvládá zápasy, je až neuvěřitelný. Ale na Big Peteho samozřejmě nemá (smích).

Víš, ono to přišlo tak nějak samo od sebe. Kolem hraní jsem se začal pohybovat asi už v šestnácti letech díky svému bratrovi Davidovi, jemuž neřekne nikdo jinak než Máchal. Brácha byl hrozně fascinovaný něco opravovat, připravovat, ladit… No a mě bavilo být vždycky středem pozornosti a bavit lidi. To, že budu mít tolik akcí, by mě nikdy nenapadlo a jsem za to strašně rád. Protože jsem si také vyzkoušel, jaké to je spadnout na dno a cesta nazpět byla hodně trnitá a těžká! Ale díky patří všem, co si mě pozvali na svou akci nebo mě přijdou podpořit na nějakou párty, kterou pořádám. Bez těchto lidí bych nebyl tam, kde jsem teď a nemohl žít životem, kterým žiju!

Pro mě je každá akce, na kterou jdu, velká! Protože si každé příležitosti nesmírně vážím! Ale jelikož mi začínají svatby a tak dále, tak moc prostoru na uspořádání velké akce není. Největší návštěvnost jsem měl asi minulý rok na Halloween párty v rakovnickém kulturním centru, kde bylo do posledního místa vyprodáno (650 lidí). Za poslední dobu chodí hodně lidí k nám na diskotéku do Slabec, kde jsme měli rekord v návštěvnosti (430 návštěvníků), aniž by tam byl pozván nějaký známy umělec. Rekord drží stále diskotéka, kde byl jako hlavní host večera pozván Raego. V ten večer byla návštěvnost cca 450 lidí.

Jak jsem řekl, s hraním jsem začal v šestnácti letech. S bráchou jsme jezdili hrát po zábavách, karnevalech a tak dále. V roce 2009 se nám však naskytla možnost pořádat diskotéky ve Slabcích, kde se nám asi tři roky velice dařilo. Poté však nastal úpadek a i já jsem přestal hrát. Oživení přišlo myslím v roce 2019, kdy jsem byl pozván na maturitní ples a od té doby vše nabralo nečekaný spád! Začal jsem chodit na narozeninové oslavy, svatby, maturitní plesy a tak dále. No a podobný trend se mě drží až do dnešní doby!

Nějak to nepociťuji (smích). Je milé, když někoho potkám a slyším pochvalu za akci. Ale abych měl nějaké fanynky, to si nemyslím…

Když někomu řeknu svůj víkendový program, tak první otázka zní; kdy vlastně spíš (smích)? Je pravda, že v poslední době mám velice nabitý program. Když mám v pátek akci, tak se domů vracím kolem čtvrté hodiny ráno. V odpoledních hodinách mám pak zápas, ze kterého pak rovnou jedu na další akci. V neděli mám buď zápas od deseti dopoledne nebo od pěti odpoledne. Takže toho času na spánek moc není, ale i tak se to nechá vydržet! Mohu dělat, co mě baví a naplňuje. Mnozí by chtěli dělat stejné věci a nemohou ze zdravotních důvodů a tak dále, ale bohužel takové štěstí neměli. Takže jsem rád za to, co mi život dává!

Nemyslím si, že bych měl být populární, ani se tak necítím. Co se tyče nějaké přítelkyně, má odpověď je stále stejná. Žádná o mě nemá stále zájem, takže jsem pořád "sólo kapr" (smích).

Ty víš, jak mi zvednout tep (smích). Ani si nedokážeš představit, jaké deprese a zklamání prožívám. O Chelsea a její špatné formě slýchávám pořad a všude. V práci, na fotbale i doma (smích). Umístění a forma Chelsea v této sezóně je určitě zklamáním pro každého fanouška. Modlím se, že příští rok bude Chelsea tam, kde má být - na vrcholu tabulky!

Hlavní problém? Podle mě špatná politika nových majitelů. Vydali se směrem, který moc nechápu. Ať už to byly nesmyslné sumy za hráče nebo povolání nezkušeného trenéra, který toto špatné období nastartoval. Měli jsme špičkového trenéra Tuchela a dáme na lavičku, v porovnání s ním, amatéra. Více už bych to nerozváděl, došly mi totiž prášky na tlak (smích).

Za mě anglickou ligu ovládne Manchester City, protože hraje fotbal z jiné galaxie. Naši fotbalovou ligu upřímně moc nesleduji, protože po všech skandálech, co tu byly, jsem ztratil důvěru v regulérní fotbal. I když tě to možná trochu naštve, tak si myslím, že letos získá titul Sparta. Sice se mi líbí více fotbal Slavie, ale Sparta je hladová po úspěchu.

Já jsem byl vždy odpůrce VARu v České republice. Přijde mi, že naši rozhodčí neumějí s touto technologií pracovat tak jako například v Anglii nebo Španělsku. Nejsmutnější je, když v pondělí otevřu sociální sítě a tam vyskočí titulek, že VAR udělal další chybu. K čemu to pak celé slouží, když ani na moderní technologii není spoleh.

Abych byl upřímný, když už nějaký volný čas mám, tak si rád odpočinu v pohodlí svého domova nebo vyrazím s přáteli nebo bratrem někam na výlet nebo na kolo. Toho volného času ale doopravdy moc není...

Určitě bych chtěl. Děkuji moc, že jsem dostal tuto možnost. Děkuji všem, co jste si našli čas a poslali svůj hlas právě mně. Zároveň děkuji Tome taky tobě, že sis našel čas na tento rozhovor se mnou, moc si toho vážím. Přeji všem pevné zdraví a mnoho úspěchů!