Jaroslav Soukup: Jedním z mých nejvýznamnějších vzorů je táta!

03.05.2023 11:59 Radim Souček

Hráčem uplynulého kola byl našimi čtenáři vyhlášen Jaroslav Soukup z Habartic. Zasloužil si to svým výkonem proti Horní Řasnici, proti které dokázal vstřelit také jednu branku. V rozhovoru níže se dozvíte něco z jeho soukromí.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Jsi třetím hráčem Habartic v řadě, který vyhrál hlasování. Vypadá to, že máte soudržnou partu, ve které se podporujete. Budeš muset kvůli rozhovoru přispět něco do klubové kasy?

Je to tak. Poslední dvě sezony se tady vytvořila výborná parta a myslím si, že je to znát i na hřišti. Ještě jsem nepřinesl lahev za poslední narozeniny a k tomu mám druhé nejhorší příchody. Doufám, že mi to pokladník dovolí smáznout všechno najednou.

V kolika letech jsi začínal s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?

Tuším že okolo šesti let, ale do balónu jsem začal kopat daleko dříve. Narodil jsem se do místní fotbalové rodiny a myslím si, že už před narozením jsem měl dané, že budu fotbalistou ve Višňové. Pak jsem kvůli spolužákům přešel do Habartic. Následovaly další přesuny i několik let pauza od fotbalu kvůli škole, až jsem se zase vrátil sem do Habartic.

Jakému klubu fandíš?

Než jsem začal fotbal více sledovat a rozumět mu, tak jsem jako dítě fandil Barceloně. Pak jsem ale viděl ofenzivně hrající Real Madrid a od té doby jsem jejich velkým příznivcem. U nás je to Slovan Liberec.

Máš nějaký sportovní vzor?

Jedním z mých nejvýznamnějších je určitě táta, díky kterému nosím číslo 8 a hraju záložníka, ale také díky němu celkem dobře umím i spoustu dalších sportů. A ze světového fotbalu to jsou Toni Kroos, Frank Lampard a Iker Casillas, díky jejich hernímu stylu a charakteru.

Jaký je tvůj nejsilnější sportovní zážitek?

Ten nejsilnější mě doufám teprve čeká. Už dlouho se chystám na stadion a zápas Realu Madrid. Jinak je pro mě silným zážitkem každý soutěžní zápas. Jsem na hřišti celkem emotivní, a i když mimo něj tak nepůsobím, tak si hodně „povídám“ s rozhodčím.

Kdo je v Habarticích nejrychlejší a naopak nejpomalejším hráčem?

Asi Kýňa (Martin Kyncl), měl nejkvalitnější tréninkový základ ve Slovanu Liberec v mládí, a i dneska je na hřišti jak raketa, přestože se mu někdy nechce zabrat. Za nejpomalejšího bych označil asi sebe. Jsem spíš vytrvalec a vlastně mi všechno dlouho trvá. Poslední dobou jsme se ale všichni výkonnostně srovnali díky tréninkům a předsezónním přípravám.

Kde se nejlépe cítíš na hřišti?

Na pozici středního záložníka. Trenérům delší dobu trvalo, než zjistili, že nemám parametry krajního a naopak. Krásnou dlouho průnikovou přihrávku mám radši, než deset bezpečných dozadu. I přes riziko, že nemusí vyjít.

Řekni nám něco o tvém čase, když nejsi zrovna na hřišti.

Pracuji jako fyzioterapeut v nemocnici a ještě si dálkově dodělávám magisterské vzdělání. Fotbal pak sleduju i ve volném čase a mám ho v prioritách dost vysoko. Nikdy pro mě ale nebyl víc než rodina a přítelkyně, která mi fotbal nadměrně toleruje. Často jezdí koukat na naše zápasy a vždy mě v čemkoli podporovali.

Autor: Radim Souček