V Železnici jsem si ještě nezvykl mít pásku na ruce, říká hráč 23. kola Lukáš Haken

Týden po zápase už moc pocitů nevnímám, ale ihned po zápase jsem měl samozřejmě velkou radost z výhry.

Začli jsme dobře, ale bohužel brzo inkasovali. Veřil jsem ale, že to otočíme. Z týmu cítím už při rozcvičkách velkou sílu. Zápas jsme otočili a první poločas již dohráli. Druhou půlku byla v poli o trochu lepší Roudnice, ale moc šancí si nevypracovala. Závěr utkání jsme rozkouskovali a konečně trochu zkušeněji zápas dohráli. Chtěl bych soupeře pochválit za bojovnost a agresivitu, kde v soubojích dokázali rozdat, ale i přijmout. Byl to důrazný, ale férový zápas.

Jsem spokojen, že jsem se po delší době dokázal dostat v zápase do svého „tranzu“. Jinými slovy jsem spokojen s nasazením. Ale s fotbalovou stránkou jarní část tolik spokojen nejsem. V zimě jsem toho moc neodtrénoval a teď bohužel zvládám trénink jen 1x týdně a je to znát.

Těším se na to. Připraveni jsme. Jsem rád, že je v pondělí svátek, který doufám budeme moct využít k léčení menší kocoviny z vítězství. Ale počítáme s těžkým zápasem.

Ty nejvyšší.

Šestou sezónu. Kapitán je Berus. Bez něho a Pavla Kozáka by fotbal v Železnici nebyl na takové úrovni. V Železnici jsem si ještě nezvykl mít pásku na ruce a taky téměř každý zápas zapomenu jít na úvodní los.

Chci si každý zápas užít a letos vyhrát 1.A. Ideálně, aby rozhodují gól padl v 90. minutě v Bělohradě.