Vyhrál jsi hráče kola za zápas s Převýšovem. Jaký byl ten zápas z tvého pohledu?
Tento zápas byl velice vyrovnaný. Na obou stranách bylo velice hodně šancí. I Když se podařilo po chybě při přímém kopu vstřelit soupeři gól, my zápas nevzdali a během několika minut jsme zápas otočili.
Dle mých informací hraješ na stoperu. Nebojíš se řídit tým?
Ano hraju v zadu, ale letos spíše jen druhého stopera. Za muže je to jiný fotbal, takže se stále učím, jak pořádně řídit obranu, ale snad se do toho postupem času dostanu. V zádu mě opravdu baví hrát. Jinak hraji také rád na pozici levého obránce a také levého záložníka.
Jako stoper máš vše před sebou, tak bys měl všechno řídit…
Nejlepší na stoperovi je to, že všechno vidíte před sebou a snažíte se, aby soupeř neskóroval. I když rád střílím góly, baví mě více hrát v zádu. Věřím, že se do toho ještě více dostanu a budu zvládat tuto pozici na jedničku!
Do kádru si nakoukl i v loňském roce. Jaký to byl pocit?
Byl to skvělý pocit, i když jsem to moc ještě nezvládal. Hráli jsme GIST pohár a já hrál na pozici levého záložníka, pro mě tu dobu neobvyklá pozice. Snažil jsem se vydat ze sebe vše, abych mohl ukázat, že se na mě můžou za pár let spolehnout.
Je velký rozdíl mezi dorosteneckým a dospělým fotbalem?
Je to úplně jiný fotbal, rychlejší, kombinovanější a především tvrdší. Dospělý fotbal mám opravdu raději, protože si lépe zahraju a moje výkony jsou lepší, jak za dorost.
Zahraješ si vůbec ještě za dorost?
Za dorost hraju stále. Je to dané s trenéry tak, že dorost je pro mě číslo 1, ale to i pro mě. Potřebujeme dohrát tuto sezónu, a jelikož se nás neschází moc, tak musí hrát úplně každý. Za Béčko hraji skoro každý víkend, pokud zrovna nehrajeme my, jako dorost. Nevím, jak to bude příští rok s dorostem, sice budu ještě moci hrát, ale několik starších hráčů bude muset hrát pouze za muže. Bohužel je jich spousta a nebude mít ani brankáře, který už se také postěhuje do chlapů.
A jak to je s Vaším áčkem? Už jsi tam také nakoukl?
Ano za áčko jsem si zahrál již dvakrát. Poprvé ve svých 15 letech, když jsem po svém zápase s dorostem měl chuť si ještě zahrát a tak mě chlapi vzali sebou. Sice jsem hrál asi 10 minut, přesto to byl pro mě neskutečný zážitek a to nemluvě o tom, že zrovna na tomto zápase byl pán Douděra, takže jsem byl s áčkem i na fotce.
Jste na druhém místě. Mluvíte někdy o postupu?
Doufám, že letos postoupíme. Také doufám, že o tom uvažují i trenéři, jelikož bych si rád zahrál výš. Hlavně se musíme také udržet s áčkem v I. B třídě.
V dalším kole Vás čeká Lužec. V druhém kole Vás porazil 2:1. Povede se odveta?
Minule jsme ztratili, protože byl zrovna troj zápas. Teď pravidelně chodí pár dorostenců na zápasy béčka, navíc hrálo i áčko, tak na zápas s Lužcem jel malý počet hráčů. Pokud se sejdeme, věřím, že Lužec obereme o všechny body.
Jako mladý kluk máš určitě ještě fotbalové ambice. Kam až sahají?
Moje hlavní ambice je hrát za SK Čechie Hlušice A, to je pro mě to nejdůležitější. Také chci stále hrát po boku svého bratra nebo mého nejlepšího kamaráda Dominika Václavíka. Ale pokud se mi bude vést a budu mít na více, tak proč ne, ale záleží jen a jen na mě. Je mi teprve 16. let, tak kdo ví, co se stane.
Máš nějaký fotbalový vzor?
Ano to mám, jako každý fotbalista. Mezi mé vzory patří Eden Hazard a Frank Lampard. Chtěl bych dosáhnout toho, co dosáhli oni, i když vím, že je to nereálné.
A nějakého trenéra, na kterého rád vzpomínáš?
Mám rád své trenéry. Jestli je to J. Průcha, J. Trejbal nebo druhý J. Trejbal, na tom nesejde. Oni mě podporují a chválí za mé výkony, což mi dodává ještě větší sebe jistotu. Rád také vzpomínám na trénování s trenérem žáků Pavlem Novákem, se kterým hraju za hlušické Béčko. Nedávno se bohužel v zápase s Klamoší zranil a musel jít na operaci. Držím mu palce, ať se co nejdříve uzdraví.
V týmu je ještě o dva roky starší Lukáš Beránek. To je tvůj příbuzný?
Ano, je to můj bratr. S ním jsem začínal hrát fotbal, ještě když jsem chodil do první třídy. Hrál jsem s ním úplně všude, od žáků až po chlapech. Teď hrajeme spolu za B tým.
Popiš nám ve zkratce tvou fotbalovou kariéru.
Začalo to právě v první třídě, když mě můj bratr dotáhnul k fotbalu. Začali jsme chodit na tréninky a občas hráli i za starší dorost. Sice jsme hráli třeba jen 8 minut, ale rád jsem si zahrál. Poté jsme se spojili s Lužcem a mě fotbal pod vedením nejmenovaného trenéra přestal bavit. Byl jsem jen na pár zápasech, ale jeden rok jsem toho moc nenahrál. Následně jsme se vrátili do Hlušic, kde nám založili žáky. Byli jsme tým, který se vždy držel uprostřed tabulky. Po žácích na nás čekal mladší dorost, kde jsme si docela vedli. Poté jsme hráli 3 roky Jičínské kadety a na jaře tohoto roku se nám podařilo vyhrát 10 zápasů z 12. Měsíc nebo dva, po mých 16. narozeninách tohoto roku jsem si šel zahrát za Béčko do Lovčic, kde jsme dokázali v desíti hráčích uhrát remízu. Trenérovi se můj výkon líbil a tak hraji už pravidelně za béčko. S Dorostem hrajeme KS Dorostu, kde se nám nedaří, a nacházíme se na posledním místě.
Děkuji za rozhovor.
Především já děkuji za rozhovor, byla to pro mě veliká čest :)