SK Jaroslavice

První fotbalové zápasy se hrály na hřišti v Přílukách, kde se našlo pochopení pomoci novému sportovnímu klubu. Funkcionáři S.K. Jaroslavice měli ztíženou situaci v tom, že v obci nebyl vhodný pozemek pro hřiště. Přesto se již v září 1934 začalo budovat improvizované hřiště u Cekotového. První mistrovský zápas byl sehrán 31. března 1935 v Luhačovicích, kam jely dva autobusy s příznivci kopané. V roce 1936 bylo slavnostně otevřeno nové hřiště v Jaroslavicích. Bylo však v provozu pouhé dva roky a nevyhovující terénní podmínky způsobily, že se muselo budovat hřiště nové. Byly hledány všechny možnosti, až nakonec jako východisko z nouze byl vybrán pozemek, kde se nachází nynější hřiště. Snížení terénu si vyžádalo přemístění asi 800 krychlových metrů zeminy, aby se docílil rovný terén pro hřiště. Na jeho výstavbě pracovali tři stálí pracovníci, ostatní práce obstarali brigádníci. Finanční prostředky si S.K. Jaroslavice vypůjčil ve spořitelně ve Zlíně. Nebyla to lehká doba, ale velká obětavost a nadšení všech členů sportovního klubu byly korunovány úspěchem, když 26. června 1938 bylo nové hřiště slavnostně otevřeno. Za zmínku stojí, že sportovní klub měl i svůj zábavní odbor, který sehrál řadu divadelních her a estrád, a finanční výtěžek se stal vítaným přínosem pro sportovní pokladnu. Prostředky na činnost se sháněly obtížně, a to byla jedna z možností, jak mohli sportovci získat alespoň to nejpotřebnější. Po sportovní stránce začínaly Jaroslavice s jedním fotbalovým mužstvem, k němuž přibylo později druhé a potom ještě žáci a dorost. Vedle kopané se hrála ještě házená mužů i žen ( po čase se obě družstva rozpadla ) a stolní tenis.

Ve čtyřicátých letech bylo fotbalové hřiště rozšířeno a začaly se stavět dřevěné kabiny. Ze začátku se mužstva převlékala na jevišti v bývalém hostinci. Voda však na místě nebyla, a tak se hráči museli chodit po utkání umývat znovu až k pumpě u bývalého hostince, nynější osvětové besedy.

V roce 1942 měl S.K. Jaroslavice 90 členů a v roce 1944 se podařilo fotbalistům postoupit až do I.B třídy. Byla to doba, kdy Jaroslavice dosahovaly největších sportovních výkonů. Utkání byla vždy hojně navštěvována příznivci kopané. Jaroslavický oddíl byl uznáván jako dobrý soupeř a často se stávalo, že hostující mužstva odcházela vysoko poražena. Velmi těžká a odpovědná práce spočívala na funkcionářích v době okupace. Byly to právě fotbalové zápasy, kde se občané mohli navzájem setkávat a posilovat v očekávání blízkého konce války.

Po osvobození, kdy dochází k sjednocení tělovýchovy, vzniká v Jaroslavicích tělovýchovná jednota, která se po roce 1948 stává složkou Národní fronty, a podílí se na celkovém dění v obci. Členové se zapojují do budovatelské práce, např. brigádnicky pomáhají v místním JZD. Začíná se modernizovat i celé sportoviště. V roce 1960 byly dostavěny zděné šatny a po zavedení vodovodu v obci dostalo potřebné hygienické zařízení. Vodovod byl zaveden na hřiště ze vzdálenosti asi 300 metrů. Dnes je v kabině dobře vybavená umývárna s teplou vodou a sportoviště tak získalo potřebnou úroveň. Tomu odpovídá i činnost oddílu kopané, který má družstva žáků, dorostu a dospělých. V průběhu trvání jednoty byly však dobré výsledky v činnosti vystřídány i situacemi, které přímo ohrožovaly existenci oddílu kopané. Odchod hráčů v důsledku zaměstnání a generační problémy značně ovlivňovaly celkovou úroveň kopané v Jaroslavicích.