ROZHOVOR s Martinem Janáčkem: Do poslední minuty jsem věřil, že přestup do Benátek klapne

Do posledního dne přestupového období se řešil Váš případný přesun do italských Benátek, nakonec to ale nevyšlo. Mrzí Vás to?

Mrzí mě to strašně moc, protože to byla obrovská šance. Do poslední minuty jsem věřil, že to klapne. Nedá se ale nic dělat, musím se koukat dopředu, a ne na to, co bylo.

Na čem přestup ztroskotal?

Kolem 22. hodiny to vypadalo už jako skoro hotová věc. Před 23. hodinou se ale seknul agent brankáře, který měl z Benátek odejít, a tím ten můj přestup blokoval. Nakonec se nedohodli, a tím pádem jsem nemohl přijít já.

Jaká byla Vaše reakce, když jste se dozvěděl o této nabídce?

Nejdřív jsem tomu nechtěl ani věřit, protože po podzimu, který jsme s Budějovicemi měli, to bylo jako sci-fi. Ještě k tomu byl i pro mě osobně ten podzim nahoru dolů. Byl jsem za to ale strašně rád, protože poslední období nebylo pro mě ani pro mé blízké jednoduché. Tohle by bylo takové zadostiučinění.

V týmu Českých Budějovic asi i příčinou řešení Vašeho případného přestupu momentálně zastáváte roli brankářské dvojky za Colinem Andrewem. Chystáte se znovu zabojovat o roli jedničky?

To se chystám určitě, ani nemám jinou možnost a chci chytat.

Pozice Českých Budějovic v tabulce nevypadá po podzimu vůbec dobře, Váš tým se momentálně nachází na poslední příčce se ziskem čtyř bodů. Jak moc náročné období to je?

Náročné to je hodně. Jsem poprvé v situaci, kdy se takhle dlouho nevyhrálo. Fotbal hrajete, abyste dělal radost fanouškům a sobě. Bohužel jsme té radosti moc nepřinesli, spíš skoro žádnou.

Jaká panuje atmosféra v kabině?

Není to jednoduché, hlavně po všech těch prohraných zápasech. Nikdy v kabině ale nebyla nějak hrozná nálada a vždycky jsme věřili, že ten další zápas zvládneme. I s tímhle jdeme do jarních utkání, že to musíme zlomit.

Věříte, že možnost záchrany je stále reálná?

Já tomu věřím stále, zápasů je ještě hodně. Musíme ale začít vyhrávat, protože i bod za remízu je málo a ostatní týmy také budou bodovat.

Jaký moment na podzim byl pro tým ten vůbec nejtěžší?

Myslím si, že jak pro mě, tak pro celý tým to byl zápas v Jablonci, kam jsme jeli nabuzeni po remízovém utkání v Pardubicích. Věřili jsme, že tohle utkání bychom mohli zvládnout a přetrhnout tu špatnou venkovní šňůru. Během úvodních pětadvaceti minut ale bylo po zápase, kdy jsme prohrávali 3:0. To bylo něco hrozného.

Sám jste zmínil utkání v Pardubicích, ve kterém jste získali první venkovní bod v sezoně. V zápase jste se blýskl skvělým výkonem, včetně chycené penalty. Co Vám po utkání říkali spoluhráči?

Samozřejmě, že tam byla nějaká euforie a kluci mi gratulovali a byli rádi. Na druhou stranu byla škoda, že jsme tam nedokázali vyhrát. Rád na ten zápas ale vzpomínám.

Budějovice na podzim čelily poměrně vysokému počtu penalt. Co se Vám většinou honí hlavou, když je na Vás zahrávaný pokutový kop?

Na podzim se mi už asi při páté penaltě honilo hlavou, že už je to tady zase a že už to není možné. Jediné, co se mi honí v hlavě, je to, abych dokázal nějak přečíst toho hráče a snažím se ho nějak rozhodit.

V mládežnických letech jste působil mimo jiné také v pražské Spartě. Za tu jste v sezoně 2018/19 nastoupil do 21 ligových utkání v rámci nejvyšší dorostenecké soutěže. Jak vzpomínáte na tohle období?

Vzpomínám na to rád. Ze začátku to nebylo jednoduché, jelikož to bylo všechno nové. Jak jsem si na to ale zvyknul, tak to bylo skvělé a ve spoustě věcech mě to posunulo.

Do A-týmu klubu z Letné jste se neprobojoval. Mrzí Vás to zpětně, nebo jste takové ambice neměl?

Myslím si, že každý, kdo je ve Spartě, má ambice dostat se do A-týmu. Já ale tenkrát chytil dobu, kdy tam byl Stramaccioni a létaly tam miliony. Byl tam Dúbravka, Koubek, Bičík a Nita, takže i pro mě to byla skvělá zkušenost, být na hřišti s těmito gólmany.

V roce 2019 jste byl ze Sparty poslán na hostování do týmu FK Motorlet Praha, který hrál třetí nejvyšší soutěž. V létě 2020 jste ze Sparty trvale přestoupil právě do Českých Budějovic. Byl to velký skok, ze třetí do první ligy?

Ani bych neřekl, že to byl tak velký skok, jelikož jsem s A-týmem trénoval od nějakých patnácti let každý den, takže jsem na to byl už trochu zvyklý. Pomohla mi určitě i zkušenost ze Sparty, kde jsem trénoval s áčkem. Tam na vás byl při tréninku stejný tlak jako v zápase.

Je Vám teprve 24 let. Jaký je Váš největší cíl v kariéře?

Já mám vždy ty nejvyšší cíle. Teď to bylo těžké tomu stále věřit, ale to, co přišlo týden dozadu, mi dalo sílu a víru v to věřit dál. Věřím tomu, že se mi to splní a splatím tím důvěru všem, kdo mi věřili i těm, co na mě plivali.