Jakartovický patriot Michal Janech nedá na svůj klub dopustit

Jsi odchovancem SFC Opava. Jak vzpomínáš na doby ve žlutomodrém?

 Vzpomínky jsou krásné. Součástí Opavy jsem byl od 9 let, začínal jsem jako hráč, ale pak jsem se rozhodl, že budu chytat a už jsem u toho zůstal. Zachytal jsem si mladší i starší ligový dorost a projezdil celou republiku. Po dorostu jsem se dostal do B mužstva, to byla velmi dobrá zkušenost. Chodil jsem i trénovat s A  mužstvem, do kterého jsem nakoukl v době, když hrála Opava krajský přebor. Poté přišel postup do druhé ligy.

Tam si také dělal už v osmnácti letech dvojku zkušenému Novákovi ve druhé lize…

 Ano, ale tam už jsem šanci chytat nedostal. V té době chytal zkušený a kvalitní Novák. Já mohl jen získávat zkušenosti po jeho boku během tréninku a sledovat ho v detailech. Byl jsem mladý, takže jsem chtěl chytat a hledal jsem, kde bych dostal šanci se rozvíjet.

Opava se relativně slušně drží ve druhé lize i dnes. Myslíš, že je v silách klubu se jednou podívat zpátky mezi ligovou elitu? 

Opavu sleduji a mám výborný tým v čele se zkušenými Pospěchem a Vaškem. V týmu je i pár kamarádů, se kterými jsem i hrával, tak bych jim přál, aby se liga Opavy vrátila co nejdříve. Všichni, co zažili podobnou atmosféru, která bývala v dobách Kaučuku!

Během kariéry si přišel do kontaktu také s ostravským Baníkem a celkem z Ústí nad Labem…

 To vyplynulo v době, kdy jsem působil v B tymu. Byl jsem v kontaktu s panem Vojáčkem a jezdil tam i trénovat a pár přátelaků jsem tam odchytal. Zájem tam byl, ale nedopadlo jednání s Opavou. To stejné bylo s Ústím, kde to vedl současný trenér Slovácka, pan Habanec. Tam to bylo to podobné jako s Baníkem, takže se dá říct, že tímto se uzavřela možnost chytat velký fotbal.

Před několika lety jsi byl součástí spanilé jízdy Jakartovic, které se dostaly z třetí třídy až do krajského přeboru. Nebyla tato soutěž pro klub až příliš velkým soustem?

 Ano, díky panu Brodňanovi, který byl prezidentem klubu a starosta obce. Ten si mě vzal pod křídla a jeho priorita byl postup, co nejvýše to půjde. První rok se mluvilo dokonce o divizi. To jsme byli po podzimu na 3. místě, ale tam už by musel být pořádný fotbalový stánek, tak se čekalo, zda nějaké dotace vyjdou a bohužel se tak nestalo. Pak to bylo, jako ve většině klubů. Docházely peníze a hráči odcházeli. Druhý rok už to bylo spíše, ať si to zahrajeme pro radost, nabereme zkušenosti a šanci dostali mladí. Pak byla zvolena nová starostka a pan Brodňan skončil ve funkci prezidenta klubu. Na udržení vyšší soutěže už to nestačilo.

Pak přišlo nepříjemné zranění v dresu Hradce nad Moravicí…

 Po pádu z kraje do 1.B jsem ještě podzim zůstal, pak mě dlouho volali z Hradce, tak jsem tam v zimě odešel. Bohužel hned v prvním utkání přišla zlomenina nohy a sezona pro mě skončila. Vrátil jsem se zpátky do Jakartovic. Také proto, že v Hradci nastaly obrovské problémy a skončil v okresu.

Ted oblékáš opět dres svých rodných Jakartovic. Jak hodnotíš právě probíhající sezonu? Splňuje tým ambice, které si stanovil v létě?

 U nás je to těžké, ale tým máme kvalitní. Čtyři hráče z Ostravy, co hráli futsal i divizi a další šikovné mladé kluky. Když se sejdeme kompletní, tak vozíme body i z těch nejtěžších půd soupeře! Potom přijde domácí zápas proti lehčímu soupeři, k tomu omluva některých hráčů, nebo zranění a hosté si v klidu odvezou  body. Tak je to celou sezonu. Myslím si, že to není ono. Chtěli jsme bojovat na špici.

Do jaké míry jsi zatím spokojený se svými výkony? Zápasy tě zastihly ve vynikající formě, ale přišlo také několik laciných gólů…

 Tak na půl, lepší zápasy střídají ty horší, ale je to i tím, co jsem řekl předešlé otázce. Tým  pokaždé  hraje v jiné sestavě a i já si musím zvykat pořád na jiné rozestavení a složení obrany. Je to také v nerozehranosti. Tím vznikají právě i ty moje chyby.  V téhle soutěži to tak bohužel je, že každý pracuje a nemůže byt na každém zápase, aby tým hrál celou sezonu v jedné sestavě a bez chyb.

Jakartovice prošly prakticky všemi soutěžemi v kraji. Dá se obrazně řečeno říct, že okres stačí, nebo má klub ještě ambice se podívat výš?

 Po velkém pádu jsme chtěli hlavně, ať se tady hraje fotbal dál, to se povedlo díky lidem, co mají fotbal rádi a pomohli. Takže se klub stabilizoval a myslím, že v téhle situaci okres stačí. Pokud by se podařilo třeba další rok bojovat o postup, tak proč ne.

Kromě brankářské jedničky zastáváš také funkci ve vedení klubu…

 Ano, jsem ve výboru a pomáhám se vším, co se dá. Sháním hráče, sponzory, starám se, aby hráči měli slušné vybavení, co se týče míčů na trénování a zápasy a vše kolem toho. Když je potřebu, sednu na traktor a poválcuju hřiště!

V sobotu jsem si všiml, že zápasy Jakartovic prožívá velmi emotivně i tvůj otec. Je tak domácím tématem číslo jedna, fotbal?

Táta je velký sportovec. Býval i dobrý brankář, takže to mám na talíři pořád. Když se prohraje, nebo pustím špatný gól, tak dostanu seřváno a pokaždé řekne, že na fotbal už nejde.

Láká tě ještě pořád zkusit si vyšší soutěž?

Jsem tady hrozně spokojený. Kousek od domu mám jak hřiště, tak práci. Jakartovice jsou srdcová záležitost a snažím se pro klub dělat maximum. Je mi 29, tak nemůžu říct, že kdyby přišla nějaká hodně dobrá nabídka, která by nešla odmítnout, tak bych možná do toho šel, ale dojíždět někam 50 km se mi třikrát týdně už nechce.