ROZHOVOR s Tomášem Čelůstkou: Ještě jsem nezažil, aby dvoufázový trénink v létě probíhal v osm ráno a v sedm večer

Od nové sezony hrajete za kyperský klub Karmiotissa. Jak jste zatím spokojen v novém angažmá?

Jsem spokojen. Je to mé první zahraniční angažmá, o kterém jsem tak dlouhou dobu snil. Letos v létě se mi tento sen naplnil a jsem za to moc rád, protože vím, že spousta kluků sní o tom, aby si zahráli venku, mimo ČR, a to stěstí neměli. Snažím se tuto šanci chytit za pačesy.

Jaký je život na Kypru?

Život na Kypru je fajn. Je zde stále teplo, takže chodíme i nadále v kraťasech a triku. Ovšem v létě je zde pekelně, ještě jsem nezažil, aby dvoufázový trénink v létě probíhal v osm ráno a v sedm večer. Ale nejde to zde jinak, v létě jsou na Kypru obrovská vedra.

Stýská se Vám po Česku?

Stýská, i tohle je pro mě nové. Vždy, když jsme se ženou chtěli, vyrazili jsme v ČR po zápase nebo ve volném dni na Moravu za rodinou a přáteli. Teď jsme odkázáni sami na sebe. Máme ale to štěstí, že zde máme i české a slovenské spoluhráče, takže se vlastně cítíme jako doma.

Přestoupil jste z Pardubic, ve kterých jste působil od sezony 2017/18. Sledujete svého bývalého zaměstnavatele?

Sleduju. Viděl jsem v podstatě všechny zápasy Pardubic, které kluci odehráli a ta jejich situace mě trápí, protože si myslím, že si zaslouží být v tabulce výš.

Pardubicím se od Vašeho odchodu nedaří. Něco na tom bude, ne?

To rozhodně ne. V létě klub opustilo kolem 6-7 hráčů, a to byl asi ten hlavní důvod, proč se Pardubkám na podzim tolik nedařilo. Klub musel skládat nový tým, kluci si na sebe museli zvykat. Ten závěr podzimu už měl velké parametry a já věřím, že Pardubky na jaře na novém stadionu budou šlapat za záchranou.

Jaký byl nejhezčí moment během Vašeho působení v Pardubicích?

Těch bylo několik. Postup do ligy, premiérový start v lize, premiérový gól v lize. Těžko vybrat ten nejhezčí moment, bylo jich víc.

Jak jste prožíval střetnutí se Spartou, kde jste se setkával s Vaším bratrem Ondřejem Čelůstkou?

Nikdy bych nevěřil, že se nám někdy podaří potkat se v lize, ale sen se stal skutečností. Už jako malí kluci jsme o něčem podobném snili a není nic hezčího, než když si své sny splníte. Nám se to podařilo, všechny zápasy jsme si užili a prožívali je na maximum. Tyto momenty v nás už zůstanou.

Kdo z Vás je lepší fotbalista?

Samozřejmě, že já. (směje se)

Když jste byli malí, soupeřili jste spolu ve fotbale?

Nejen ve fotbale. Měli jsme partičku kamarádů, se kterými jsme za naším činžákem ve Zlíně hrávali více sportů, a někdy to bylo opravdu na nože

Chtěl byste si s ním někdy zahrát v jednom klubu?

To už je teď asi opravdu jen ten poslední sen, který nám chybí. Moc bych si to přál a vím, že můj brácha taky.