ROZHOVOR s Martinem Jiránkem: Fanoušci na stadionu jsou pro fotbalisty to nejvíc, co může být

Momentálně působíte v Červených Janovicích. Jak se Vám daří?

Tak náš cíl byl postoupit a to se nám povedlo, takže jsme spokojení. Za chvíli se už začneme chystat na novou sezonu.

Působil jste v mnoha klubech, největší kus kariéry jste ale jednoznačně odehrál ve Spartaku Moskva, kde jste byl i kapitánem. Vaše výborné výkony neunikly pozornosti velkoklubů jako Liverpool, Juventus, Tottenham nebo Bayern. Přesto jste ale po angažmá ve Spartaku zamířil do Birminghamu. Přišla nějaká konkrétní nabídka od něktérého z gigantů?

Já myslím, že je to jednoznačné. Kdyby tam bylo něco konkrétního, tak bych si samozřejmě místo Birminghamu vybral nějaký z těch "top" klubů. Jediná nabídka kromě té od Birminghamu byla od Schalke, to už ale bylo poslední den přestupů, takže se s tím stejně už nedalo nic dělat.

A kdyby nabídka z Schalke přišla dřív, vybral byste si německý klub?

Možná ano, ale těžko říct. V tu chvíli už jsem nad tím neuvažoval, asi bych určitě musel zvážit nějaké věci. Naproti tomu, angažmá v Anglii pro mě vždycky byl dětský sen, takže těžko říct. Možná jo, možná ne.

Právě v Birminghamu jste po chvíli Vašeho působení tam nastoupil do finále ligového poháru proti favorizovanému Arsenalu. Vyhráli jste 2:1. Jak na zápas vzpomínáte?

Ten zápas byl svátek fotbalu. Hrálo se ve Wembley, bylo vyprodáno, 90 tisíc lidí, skvělá atmosféra, skvělý soupeř a ještě k tomu se nám podařilo zvítězit, takže vzpomínky jsou jen ty nejlepší. Myslím si, že tohle je sen každého malého kluka, zahrát si v takovém utkání.

Po skončení sezony jste s Birminghamem neprodloužil smlouvu. Proč? Bylo to kvůli sestupu?

Je to tak, nechtělo se mi určitě hrát ve 2. lize, takže jsem se rozhodl takhle.

Poté jste podepsal dvouletý kontrakt s ruským celkem Terek Groznyj. Dal jste zde jednu branku, která stála za to, byla totiž skoro z půlkruhu. Jak Vás to napadlo, vystřelit z takové dálky?

Vyšlo to ze situace. Po chvíli, když jsem si zpracoval balón, jsem nepřemýšlel, že budu střílet a chtěl jsem ten náš útok nějak prodloužit, rozehrát to do strany. Něco mi ale v tu chvíli řeklo, abych vystřelil. Ani jsem nevnímal, kde jsem, takže jsem to zkusil a dopadlo to takhle.

Zkoušel jste podobné dalekonosné střely i v následujících utkáních?

Myslím, že když to člověk zkouší z takové dálky, tak je ta šance na gól minimální. Tohle se povede buď jednou za kariéru nebo nikdy, takže dál už jsem to nezkoušel, protože jsem si myslel, že by to asi bylo zbytečné.

Jak hodnotíte svůj návrat do Česka v závěru kariéry?

Původně jsem chtěl ještě zůstat v zahraničí, nakonec jsem se ale na poslední chvíli rozhodl pro Čechy. Co na to říct, samozřejmě spokojený jsem, ale mrzí mě sestup s Příbramí.

Pojďme k reprezentaci. Figuroval jste na EURU 2004, včetně památného zápasu s Nizozemskem. Nejlepší utkání ve Vaší kariéře?

Byl to skvělý zápas. Určitě velice zajímavý pro diváky a celkově bych ho asi zařadil mezi ty nejlepší v mé kariéře. Myslím si, že je dobře, že se nám povedl a i další utkání bylo velice kvalitní.

I přesto, že v prvním utkání s Lotyšskem jste se na hřiště podíval až v 87. minutě, do zápasu s Nizozemskem jste nastoupil od základu. Jakto?

Přesně si na tu situaci nevzpomínám, ale mám pocit, že jsme měli nějaký problém se zdravotním stavem některého z hráčů, takže to byl nejspíš ten důvod.

Ve čtvrtfinále s Dánskem jste se deset minut před koncem první půle zranil. Mrzelo Vás to v tu chvíli hodně? Věděl jste, že na šampionátu končíte nebo jste si myslel, že to nebude nic vážného?

Mrzelo mě to hodně. Věděl jsem, že nás čeká další zápas a tím, že je to turnaj a zápasy jdou rychle za sebou, tak jsem věděl, že už si nezahraji. Možná tam byla minimální šance, že bych mohl hrát finále, tam jsme ale bohužel nepostoupili.

Je něco, co byste chtěl na závěr vzkázat čtenářům, fanouškům nebo komukoliv jinému?

Fanděte fotbalu a choďte se dívat na všechny možné zápasy. Fanoušci na stadionu jsou pro fotbalisty to nejvíc, co může být.