ROZHOVOR se Zdeňkem Ondráškem: Angažmá v Bukurešti bych nazval životní zkušeností

Momentálně hrajete v barvách polské Wisly, do posledních zápasů jste však nezasáhl kvůli zranění kolene. Jak jste momentálně na tom? Na kdy odhadujete svůj návrat na trávník?

Byla to smůla. Hrál se poslední zápas sezony, do konce zbývalo nějakých třicet minut a stalo se to, co se stalo. Momentálně jsem tři týdny po operaci, takže rehabilitace je v plném proudu. Pauza bude dlouhá a návrat odhaduji na leden či únor příštího roku.

V paměti českých fanoušků jste určitě nejvíce zarytý díky vítěznému gólu proti Anglii. Popište nám svoje pocity, když jste vstřelil tuto branku, muselo to být neuvěřitelné.

Upřímně řečeno, několik desítek vteřin jsem nevěděl, kde jsem. Bylo to něco krásného, přesně tohle jsou chvíle, pro které žijeme a pro které člověk dře každý den.

Byl to Váš nejhezčí moment kariéry?

Stoprocentně.

Přiznejte se, kolikrát jste si gól pustil ze záznamu?

Už to budou tři roky, takže už to několikrát bylo. Žena mi ho ale připomíná před každým zápasem. (dodává s úsměvem)

Máte ještě stále reprezentační ambice?

Já se nevzdávám. Premiéru jsem měl ve 30 letech, tak proč bych ještě šanci obléknout reprezentační dres nemohl dostat ve 34-35. 

Teď k něčemu méně hezkému, a to k angažmá v Bukurešti. Hned po prvním utkání o Vás šéf klubu řekl, že nejste hráč pro jeho tým, že vůbec nedosahujete jejich úrovně. Byla to pro Vás velká rána?

Sport je nahoru dolů. Osobně jsem šéfa nikdy nepotkal, takže jsem si to nebral k srdci. Byl to jeho názor. Já dělal vše, co jsem měl, takže jsem měl čisté svědomí. Život jde dál, nikdy jsem nechtěl hrát tam, kde mě nechtěli, takže jsem odešel. Jednoduché.

Kvalitu máte, to jste ve své kariéře několikrát dokázal. Jakto, že působení v Bukurešti skončilo takovým fiaskem?

Nenazval bych to fiaskem, nazval bych to životní zkušeností. Dnes o tom mohu říct a možná to i nějakému mladému hráči pomůže být připraven i na takové věci ve sportu.

Jednu sezonu jste strávil i v plzeňské Viktorii. Jak hodnotíte své působení tam?

Velmi pozitivně. Jsem rád, že jsem tam měl šanci hrát, poznal jsem tam spoustu skvělých lidí. To, že nám sezona nevyšla, bylo zklamání, ale to je fotbal.

Podle všech informací jste ve své kariéře obdržel dvě červené karty. Vzpomenete si, za co byly?

První jsem dostal v Budějovicích proti Plzni za dvě žluté karty. Druhou v Tromsø, též za dvě žluté karty. Na ten zápas si vzpomínám, bylo to hodně vyhrocené a asi jsem se nelíbil panu rozhodčímu. (směje se)

Na závěr Vás poprosím, abyste řekl jednu nejdůležitější schopnost, kterou by měl podle Vás disponovat správný útočník?

Být vždy připraven na všechno, co se přihodí před brankou.