ROZHOVOR s Tomášem Jablonským: Slavia je konečně tam, kde má být

Pane Jablonský, děkuji moc, že jste si našel čas na rozhovor. Momentálně hrajete za Hřebeč. Jak se Vám daří?

Dobrý den, je mi potěšením. V Hřebči jsem maximálně šťastný, máme skvělý tým. Tuto sezonu jsme dosáhli na vítězství v poháru SKFS, díky kterému jsme se dostali do vyřazovacích kol Mol Cupu. Je to hlavně díky tomu, že jsme v Hřebči jedna velká rodina, a pak se to promítá i na hřišti.

Hrajete stále na pozici levého beka?

Hraju konečně na postu, který mám od malička nejraději, a to je podhrotový útočník. Na této pozici mám “volnost” a jsem často na míči. Zde můžu spoluhráčům pomoct jak nejlépe umím.

I přesto, že jste většinu kariéry odehrál na pozici levého obránce, přezdívalo se Vám Baggio. Proč?

Ta přezdívka se mě ujala v žácích na Hájích v Praze, kde jsem působil od 7 do 14 let. Tam jsem právě hrával středního ofenzivního záložníka a Baggio byl a stále je pro mě vzorem už od mistrovství světa z roku 1994 v USA. Ta přezdívka se chytla tak moc, že mi tak říkají spoluhráči i kamarádi ještě teď.

Ve Slavii jste zažil několik úspěchů a zahrál jste si i Ligu mistrů. Proti jakému nejslavnějšímu fotbalistovi jste si zahrál?

Ve Slavii ty dva roky, když si mě pan trenér Jarolím v 19 letech vytáhl do áčka a já měl tu možnost už v tomhle věku zahrát si Ligu Mistrů, byly úžasný. Měl jsem právě tři starty, dvakrát proti Arsenalu a jednou proti Seville. V té době byl celý Arsenal hvězdný, byl zde Rosický, Fabregas, Walcott nebo Gilbertu Silva. Proti Seville jsem hrál na lajně proti Dani Alvesovi a Jesusu Navasovi. Poté ještě v Evropské lize za Slovan Bratislava jsem se na hřišti potkal proti Neapoli s Higuainem, Hamšíkem a nebo také Callejonem.

Poté jste přestoupil do Jablonce, kde jste strávil bezkonkurenčně nejdelší kus své kariéry a vstřeli jste i tři branky. Jaký byl Váš nejhezčí moment v Jablonci?

V Jablonci to bylo opět skvělé. Šli jsme tam s Honzou Kovaříkem jako výměna za Adama Hlouška, který šel do Slavie. Hned v první sezoně jsme skončili v lize druzí za Spartou a hráli finále domácího poháru s Plzní, které jsme ale bohužel prohráli. To jsme si ale za 3 roky vynahradili a pohár v Chomutově proti Boleslavi vyhráli. Celkově nejhezčí momenty byly ty první tři roky, kdy jsme měli silný tým, hráli útočný fotbal a dařilo se nám.

Poté jste působil ještě v Bratislavě a následně jste se vrátil do Slavie. Jak hodnotíte svůj návrat? Odehrál jste 21 ligových utkání.

Návrat hodnotím opět pozitivně. Když jsem odešel do Jablonce, tak se bohužel ve Slavii děly věci, že se kupovali drazí hráči, kteří však nehráli za Slavii, ale za sebe. Postupem času se přestávalo vyhrávat, až to málem skončilo i pádem do 2. ligy. To se naštěstí nestalo a když mě po konci ve Slovanu Bratislava Slavia chtěla s tím, abych jim pomohl, tak jsem neváhal, protože to je můj srdcový klub. Naštěstí tým převzali ti správní lidé a vybudoval se tam kolem Milana Škody, Jirky Bílka, Míňi Černého a dalších, v čele s pane trenérem Uhrinem, takový tým, kde jsme hráli jako jeden. Porazili jsme doma v derby Spartu 1:0 a nakonec jsme postoupili do kvalifikace Evropské ligy. Poté už to jelo, další tituly a Slavia je konečně tam, kde má být. Jen škoda minulého ročníku. Tenhle už to ale snad zase vyjde a bude se slavit double.

Dostal jste se i do reprezentace do 21 let. Měl jste někdy ambice, že byste se mohl na hřišti objevit i v dresu seniorské reprezentace?

Tam jsem se dostal hlavně diky Slavii. Poté, když jsme měli ty skvělé tři roky v Jablonci, tak jsem byl v širším kádru seniorské reprezentace. Tam byli ale v té době na pozici levého obránce hvězdy jako Jankulovski, Dáňa Pudil a jiní, kteří byli kvalitou úplně jinde, než já, takže v té době si myslím, že jsem měl největší možnost díky formě. Pořád to ale ode mě bylo málo, abych se do reprezentace dostal.

Na závěr se Vás zeptám, co byste vzkázal mladým hráčům, kteří by chtěli také dávat góly, jako jste chtěl vy, ale musí hrát v obraně, jako jste hrál vy?

Poradil bych jim, aby se hodně tlačili do zakončení, do vápna. Aby byli drzí, odvážní a do zápasu chodili s pozitivní myšlenkou, že si samozřejmě splní všechny úkoly v obraně, ale i s tím, že jdou toho góla dát. Určitě důležitý je trénink, kde si můžou natrénovat modelové situace, ve kterých se v zápase pak objeví, ať to mají už v sobě, když do zápasu jdou.