ROZHOVOR s Jiřím Novotným: Tvrdost k fotbalu patří, nejsou to šachy

Pane Novotný, na začátek bych Vám chtěl moc poděkovat, že jste přijal nabídku na rozhovor. Ve svých dvaapadesáti letech stále létáte na hřišti jako ďas. Jak to děláte?

Není vůbec za co. Tak za prvé mě to stále strašně baví a za druhé, musím zaklepat, drží zdraví. To je asi ten hlavní důvod, proč pořád můžu takhle sportovat.

Jaká je motivace hráče, který získal čtrnáct titulů se Spartou, zahrál si Ligu mistrů a působil i v reprezentaci, zahrát si I.B třídu?

Tak já myslím, že to není o té motivaci, ale o tom, že člověka to musí bavit. Dělá to, protože ho to baví a má to rád. Proto to hraju.

Jak už bylo zmíněno, se Spartou jste získal celkem čtrnáct titulů a držíte tak český rekord. Jakého z těchto titulů si ceníte nejvíce a proč?

Těžko vybírat. Ke každému z těch titulů se muselo dojít dlouhou cestou a je těžké vyzvednout jeden. Samozřejmě nejvíce si pamatuju ten první, který jsem se Spartou získal v nějakých sedmnácti letech. Přišel jsem tenkrát do kabiny a kolem mě byli samí reprezentanti, takže jsem byl trochu zakřiknutý. Jelikož tam ale byla výborná parta, tak mě hned přijali. Takže na ten první titul vzpomínám asi nejvíce. Byl jsem vyjukaný dorostenec a v tu chvíli jsem si asi ani neuvědomoval, co jsem dokázal.

Právě ve Spartě se kolem vás vystřídalo několik desítek výborných fotbalistů, jako například Pavel Nedvěd nebo Tomáš Rosický. S kým se Vám ve Vaší kariéře hrálo nejlépe?

Řekl bych, že jsem měl vždycky štěstí na to, že jsem kolem sebe měl dobré fotbalisty. Dá se říct, že jsme kolikrát hráli i poslepu, jak jsme byli sehraní. Těžko ale někoho vyzvedávat, každý byl svým způsobem něčím výjimečný. Strašně si ale vážím toho, jak mě naučil hrát Pepa Chovanec. Hrozně mi pomáhal a radil, jak mám hrát. Já, jako mladík, jsem byl ze začátku přece jenom nervózní a když jsem na hřišti nevěděl, co s balónem, tak jsem ho nahrál právě Pepovi a ten to vyřešil za mě. Tyhle zkušenosti jsem se potom snažil zase já předávat mladým hráčům.

Dva roky jste strávil také v ruském týmu Rubin Kazaň. Jak na toto působení vzpomínáte?

Strašně rád. Bylo to moje první angažmá v zahraničí. Tenkrát jsem tam šel ještě s Tomášem Čížkem a tentýž rok tam přišli také Adam Petrouš a Richard Dostálek. V tom mančaftu jsme v tu dobu měli takovou kolonii asi patnácti cizinců. Byli tam kluci z Brazílie, Jihoafrické republiky, Kostariky, Uruguaye, takže to byla taková směsice. Ta parta se dala hrozně rychle dohromady, a i díky tomu jsme jako nováček vybojovali třetí místo a prodrali se do pohárů, což bylo krásné. Dodneška tam mám spoustu kamarádů, se kterými si občas i zavolám, takže na toto období vzpomínám strašně rád.

Nepochybuji o tom, že jste doteď fanouškem Sparty. Co říkáte na nového trenéra Priskeho? Věříte, že se Spartě po dlouhých osmi letech konečně podaří znovu získat mistrovský titul nebo to bude další zpackaný projekt?

Nemyslím si, že dlouhodobé neúspěchy Sparty tkví v trenérech. Za mě se to tam celkově nedělá tak dobře, jak by mělo. Doufám a věřím, že už se to teď dá dohromady a že Sparta bude zase taková, jakou by si ji každý sparťanský fanoušek přál, aby byla. Aby byla vítězná, aby to na hřišti klapalo, aby táhli všichni za jeden provaz. Ne však jen na hřišti, ale už seshora, od vedení.

Pojďme ke Kralupům. Máte za sebou půlku sezóny, jak se Vám v modrobílém dresu zatím líbí?

Moc. Je tam skvělá parta, příjemné prostředí. Jsem za tento půlrok strašně rád, a i když to někdy nebylo takové, jaké jsme si to představovali, tak jsme všechny zápasy dokázali zvládnout a postoupit do I.A třídy.

Jak už jste zmínil, přispěl jste k postupu, díky kterému si Kralupy po téměř devatenácti letech zahrají I.A třídu. Jaké jsou ambice do příští sezóny? Půjdete si znovu za postupem?

Myslím, že tohle není o mně. Tady záleží na vedení, jaké ambice mají, jestli chtějí postoupit do krajského přeboru nebo kam to chtějí dotáhnout. Takže tohle je otázka spíše pro vedení.

Všechny čtenáře určitě zajímá, jak na Vaši přítomnost na hřišti reagují protihráči. Chodí do soubojů s Vámi méně nebo naopak více? Nebo si myslíte, že Vás vnímají jako běžného protihráče?

V některých zápasech je znát, že vědí, proti komu hrají. I přesto, že některá utkání byla vyhrocená, tak si nemyslím, že by to bylo něco zákeřného. Nějaká ta tvrdost k fotbalu patří, nejsou to šachy nebo něco takového, je to kontaktní sport. Myslím, že každý se na mě chce trochu vytáhnout, ale to je normální, v jejich pozici bych asi nebyl jiný.

Jak dlouho ještě plánujete běhat po travnatých plochách?

Tak dokud bude držet zdraví a dokud mě to bude bavit, takže těžko odhadnout.

Kdybyste měl vybrat nejlepší moment z celé Vaší kariéry, jaký by to byl?

Těch momentů je víc, takže je těžké vybrat jeden. Rád ale vzpomínám na nultý ročník Ligy mistrů, kdy jsme dokázali přejít přes Olympic Marseille a poté doma porazit Barcelonu.

Pane Novotný, děkuji, že jste si našel čas. Je něco, co byste chtěl na závěr čtenářům, fanouškům nebo komukoliv jinému vzkázat?

Já na nějaká moudra nejsem, takže bych chtěl akorát poděkovat za rozhovor a popřát všem hlavně zdraví.

Zdroje fotografií - AC Sparta Praha, Natálie Hunalová