Reprezentace přichází o kapitánku, Voňková se ve 29 letech loučí s kariérou

Své rozloučení si určitě představovala jinak, v posledním utkání totiž český výběr podlehl Polkám 0:5 v přípravném utkání, které se odehrálo ve Španělsku. Voňková celou situaci kolem odchodu okomentovala pro portál zeny.fotbal.cz

„Není to rozhodnutí ze dne na den. Jelikož mě dlouhodobě trápila zranění a poslední dva roky to bylo jen o zranění. Měla jsem rehabilitaci, vrátila se, zranila se a stále dokola. Takže mě to vysílilo i po psychické stránce. Musím říct, že ten výhřez ploténky mě dokázal vypnout natolik, že jsem se rozhodla změnit priority. Zdraví je přeci jen důležitější než fotbal, který miluju, a proto to samozřejmě nebylo jednoduché rozhodnutí, ale myslím si, že to je správná cesta kvůli zdravotnímu stavu,“ svěřila se.

„Když se zpětně podívám, kde jsem všude působila, ať už v českých velkých klubech Slavii a Spartě, pak v zahraničních velkoklubech jako jsou Bayern Mnichov a Ajax, tak to je pro mě osobně určitě velký úspěch a myslím si, že je to úspěch i pro český ženský fotbal. Doufám, že jsem nějakým hráčkám nastolila trochu cestu, že jít do ciziny je možnost a věřím, že se to teď dalším hráčkám povede a budou následovat ostatní, co již v zahraničí nyní působí. Koukám na to pozitivně, myslím, že jsem toho dokázala celkem dost a musím říci, že jsem na sebe pyšná, že se mi povedlo, co jsem chtěla dokázat,“ shrnula.

„Já si pamatuji, že jsem v áčku mohla být i dříve, ale v přípravném utkání s klukama jsem si udělala křížový vaz a to mě trochu zbrzdilo. Ale beru to tak, že se to prostě mělo stát, že jsem byla až moc mladá na to, jít do A týmu. Určitě na to ale vzpomínám. Byla tam velká jména a byla to trochu jiná doba. Když jsem přišla vlastně jako mladá holka, tak třeba sestry Martínkovy, Petra Bertholdová a další, to pro mě byly ikony ženského fotbalu a české reprezentace. To bylo neskutečné k těmto hráčkám vzhlížet a já jsem s nimi mohla hrát v jednom týmu a vlastně jsme spolu šly tu cestu až do teď,“ ohlédla se česká útočnice. První gól si však nevybavuje. „Musím se přiznat, že to tyto věci si moc nepamatuji, asi to bylo s tím Maďarskem,“ uvedla ke statistické zmínce k brance z listopadu 2010.

U fotbalu se však chystá zůstat i po hráčské kariéře. „Naskytla se mi další šance na Ajaxu, za což jsem velmi šťastná, že mi umožnili zůstat, kde si mě chtěli za každou cenu nechat. Přeci jen po dvou letech, ač jsem toho moc neodehrála, tak je moc hezké, že si mě váží a nabídli mi možnost být asistentkou trenéra u druhého týmu. Bude to něco nového, nová výzva, na kterou se velmi těším. Momentálně mě čekají zkoušky na kondičního trenéra, mám fitness trenéra a budu začínat rehabilitačního trenéra. Mám tedy o zábavu postaráno a moc se těším. A samozřejmě na co se nejvíc těším, že se nám v srpnu narodí syn. Takže něco hezkého končí a něco krásné začne,“ prozradila Voňková.

Trénování ji úplně neláká. „Nikdy jsem neměla v hlavě, že bych byla hlavní trenérkou, spíše mě to táhne trochu být bokem. Asi mě ovlivnilo i to, že ráda běhám a posiluji, a jelikož ke mně bohužel ta zranění patřila, tak jsem určité věci studovala, začalo mě to bavit a naplňovat. Takže mě to táhne spíše tímto směrem,“ nastínila. Časem by se nebránila ani práci pro reprezentaci. „To by samozřejmě byla krásná odměna, ale kdyby něco přišlo teď momentálně, tak bych to určitě odmítla. V reprezentaci by měli být nejlepší, nejzkušenější a kvalifikovaní lidé. Kdybych časem nabrala zkušenosti, tak bych se tomu v budoucnu nebránila,“ řekla.

Své cíle si však téměř splnila všechny. „Jak jsem říkala, ve fotbalové kariéře se mi splnilo pomalu vše, až na reprezentaci, kde jsme bohužel nepostoupili na velký turnaj. Musím se upřímně přiznat, že kdyby se to letos povedlo, tak to pro mě byla ta motivace, že bych to ještě kousla a bojovala dál. Ale takový je fotbal, mrzí mě to kvůli holkám. Jsem ráda, že i do té poslední kvalifikace jsem zasáhla, takže trochu zásluhu na tom ještě mám. Když se kouknu nyní na náš tým, jak se vše vyvíjí a posouvá dopředu, tak když holky na sobě budou dál makat a budou mít jen ty nejvyšší cíle, tak věřím, že co mě se nepovedlo, podívat se na ME nebo MS, tak věřím, že holkám se to určitě podaří. Já jim to moc přeji,“ uvedla.

Mladé hráčky vybízí k pracovitosti. „Dříve nám starší hráčky dávaly opravu „čouda“. Teď to vidím i v Ajaxu, kdy je holkám osmnáct, dostanou drahé auto, mají sponzory a vše mi přijde v dnešní době moc jednoduché. Dříve to bylo, že sis věci musel nějak zasloužit. Teď někdo nehraje jeden zápas a je uražený. Ta cesta pro tyto hráčky bude ještě dlouhá a musejí hodně pracovat a mít trochu více respektu ke starším a zkušenějším hráčkám. I když ty jim občas budou dávat za uši, tak by to měly brát tak, že je chtějí motivovat, aby byly nejlepší,“ dodala na závěr.

Lucie Voňková odehrála za reprezentaci 72 utkání a vstřelila 22 branek. Za svou bohatou kariéru si prošla Slavií, Spartou, Bayernem či Ajaxem. Stala se naší nejlepší fotbalistkou v letech 2016 a 2017. 

Za celou redakci přejeme Lucce mnoho štěstí jak do kariérního, tak osobního života.