Nejlepší štace jsem zatím zažil v Domažlicích a Táborsku, říká prvoligový debutant 1.FK Příbrami

Jakub Šiman má za sebou, po opuštění plzeňské juniorky, v jejíž dresu si zachytal i v UEFA Youth League, celkem velkou nálož hostovaček po klubech 2. a 3. ligy. Od sezóny 2015/2016 působil postupně v Domažlicích, Sokolově, opět v Domažlicích, Olympii Radotín, Táborsku a znovu přes Sokolov se dostal k přestupu do Příbrami, kam ho Viktoria Plzeň prodala loni v létě. S prvním týmem v Příbrami se od té doby připravoval a teď mu dal trenér Horváth příležitost.

Jakube, gratuluji k prvnímu prvoligovému startu, i když asi nebyl úplně podle představ. Jak jsi se cítil, když ti trenér Horváth oznámil, že budeš v základu?

Děkuji moc, samozřejmě by bylo hezké začít první ligový start vítězstvím. Ale z osobního hlediska si myslím, že jsem zápas zvládl poměrně dobře. Na zápas jsem se moc těšil, i Pavel Horváth mi říkal, ať si zápas užiju a nejsem zbytečně nervózní, což jsem udělal.

Jak bys porovnal utkání s Libercem a to poslední se Spartou?

Těžko se to porovnává. Mrzí mi, že jsme v zápase se Spartou předvedli lepší výkon, než v zápase s Libercem, ale prohráli jsme vyšším rozdílem. I když byla Sparta jednoznačně lepším týmem, měli jsme v zápase pasáže, kdy jsme dobře kombinovali, což třeba v domácím utkání s Libercem nebylo. Věřím, že to přeneseme do dalšího zápasu v Ostravě a přinese to i bodový zisk.

Když jsme takto na začátku narazili na trenéra, byl to právě on, díky němuž jsi zamířil do Příbrami? Nebo tě lákal někdo jiný?

Ano, musím říct, že vděčím hlavně jemu, ale když se vrátím na začátek, velké DÍKY patří určitě Jardu Beláňovi z Viktorky Plzeň. Půl roku jsem se s ním připravoval na něco, co by mohlo přijít v létě. Když mu volal Pavel Horváth, že hledá do Příbrami brankáře, doporučil mně na letní kemp, po kterém jsem v Příbrami zůstal.

Od roku 2008 jsi byl kmenovým hráčem Viktorie Plzeň, ale zejména v posledních letech jsi doslova létal po republice po hostováních, až do minulého léta, kdy jsi přestoupil do Příbrami. Jaké to bylo? A proč to nikdy nevyšlo v prvním týmu Viktorky?

V době, kdy jsem byl ve věku toho přelomu do dospělého fotbalu, byla Viktorka nejlepším týmem v ČR. Hrála poháry v Evropě, takže bylo nemožné, abych se bez zkušeností prosadil v prvním týmu do základu. Nechtěl jsem být v Plzni pouze brankář č.3 a rozhodl se sbírat zkušenosti po hostováních. Jsem za to rád, protože jsem poznal fotbal z více stran, ať už těch dobrých, tak i špatných.

Na jakou svou štaci vzpomínáš nejraději?

Kazda štace mi něco dala, ale vyberu Domažlice a Táborsko. V obou týmech byla skvělá kabina a výborní fotbalisté. Klobouk dolů před klukama z Domažlic, kteří dopoledne chodí do práce a odpoledne jsou schopni hrát tak líbivý fotbal. A i když jsem byl v Táboře jen půl roku, hrozně mi mrzelo, že jsme 2. ligu nedokázali zachránit.

A teď hodně do minulosti. Pověz nám, kde jsi s fotbalem začínal, než jsi se dostal do Plzně a kdo byl tvůj vzor?

S fotbalem jsem začínal v pěti letech u nás v Holoubkově (okr. Rokycany, pozn. redakce). Trénoval nás můj táta a i jeho považuji za jeden ze svých vzorů. Nebýt jeho, nikdy bych nebyl tam, kde jsem dnes. Když ale vyberu fotbalové vzory, byl a je to Petr Čech a Martin Ticháček. Jinak, do Plzně jsem se dostal přes Rokycany, ještě ve věku mladších žáků.

Vzpomeneš si na nějakou osobnost v jednom z týmů, ve kterých jsi působil, která ti udala ten správný směr, motivaci a na kterou jen tak nezapomeneš?

Chci a musím zmínit znovu Martina Ticháčka. Když skončil aktivní kariéru, začal dělat trenéra gólmanů v mládežnických kategorií Viktorky Plzeň, byl to právě on, který mi vždy vedl tím správným směrem. A určitě je i jeho zásluha, že jsem se do ligy dostal.

Jaké máš ve fotbalu cíle? 26 let je na brankáře ještě dobrý věk a to nejlepší máš ještě před sebou. Chtěl bys dosáhnout něčeho velkého?

Hlavním cílem je momentálně záchrana v lize. Co se týče mých osobních nejbližších cílů... Chtěl bych odchytat co nejvíce zápasů v lize a pomoci Příbrami z dolních pater tabulky. V budoucnu bych se rád podíval do zahraničí a posouval tak svoje limity dál a dál.

Určitě máš nějaký svůj oblíbený tým, za který by sis chtěl zahrát. Máš i tým, proti kterému bys rád nastoupil?

Jsem fanoušek Chelsea, takže bych si jednou rád zahrál v jejím dresu na půdě Anfield Road proti domácímu Liverpoolu. (smích)