Jsem ráda, že se ženský fotbal už bere jako normální věc

Trénujete dívky v ABC Braník. Jak velký je o fotbal zájem mezi dívkami? Je znát nějaký nárůst oproti dřívější době?

Ano, na ABC Braník máme dívčí mládež již třetím rokem. I za tuto poměrně krátkou dobu vnímám velký nárůst holek, které s fotbalem chtějí začít. A na věku úplně nezáleží. Začínají u nás holky ročníku narození 2013, které jsou ve fotbalové školičce, poté i starší holky patřící do kategorie přípravky. Ale přijdou i hráčky starší, které se zařadí mezi starší žákyně a také to zvládnou. Důležitý je pohybový základ a všestrannost. Nárůst hráček ale vnímám i v jiných klubech, kde se v mnoha klučičích týmech pohybuje alespoň jedna dívka. Jsem ráda, že už se to bere jako normální věc.

Jak daleko je česká špička od té světové?

Na klubové úrovni se nám se Slavií daří probojovat až do čtvrtfinále nebo osmifinále Ligy mistryň. Takže se utkáváme se světovou špičkou a často s ní sehrajeme i vyrovnané utkání. Na úrovni reprezentace se České republice bohužel zatím větších úspěchů nedaří dosáhnout. A můžeme říct, že světová špička je hodně hodně daleko před námi. Ale tím, jak roste atraktivita a popularita ženského fotbalu v Česku, tak roste i kvalita hráček. Postupně se tak přibližujeme, ale nárůst je bohužel pomalejší. Letos sehrajeme kvalifikaci na ME, kde máme cíle jasné. Tam se tedy ukáže, jak na tom jsme!

Je šance se v ženském fotbalu zabezpečit nebo jej alespoň mít jako hlavní zdroj příjmu během kariéry?

V cizině je to určitě více pravděpodobné. V těch lepších soutěžích, jako je Německo, Švédsko, Francie, Anglie či třeba Itálie to určitě možné je a možná si i něco málo ušetříte do budoucna. V Česku už se finanční situace také lepší, ale o hlavním zdroji příjmu mohou mluvit možná hráčky Slavie a Sparty. V ostatních klubech hrají holky buď úplně zadarmo a nebo dostávají menší příspěvky například na cesty či bydlení. To jim ovšem nebere chuť k fotbalu. Na vlastní kůži jsem si to vyzkoušela minulou sezónu v Liberci.

Je 2. liga ryze amatérská nebo ne?

Co vím, tak ano. Jelikož i první liga je z velké části amatérská, tak by bylo divné, kdyby na tom 2. liga byla lépe.

Jaké byly Vaše fotbalové začátky?

Moje fotbalové začátky byly skvělé. Venku na sídlišti mezi klukama, kteří mi dali velkou fotbalovou školu. Otrkala jsem se mezi nimi a naučila se mnoho dovedností. V sedmi letech jsem rok působila v týmu FC Královské Vinohrady, kde jsem dokonce byla kapitánkou. Tým se bohužel z nějakých důvodů rozpadl a já se rozhodla zkoušet i jiné sporty. Sedm let jsem zůstala u házené a až ve čtrnácti letech se vrátila zpět k fotbalu. Zapojila jsem se do starších žákyň na Slavii, kde jsem až s výjimkou minulé sezóny doteď.

Zahrála jste si Ligu mistryň i za reprezentaci. Dokážete přesto vyzdvihnout největší fotbalový zážitek?

Zahrát si Ligu mistryň a za reprezentaci byl vždycky můj sen. Jsem moc ráda, že se mi to obojí splnilo a mohu zažívat skvělé okamžiky na hřišti. Největší zážitek je pro mě asi stále čtvrtfinále LM na novém stadionu Lyonu, kde na nás přišlo kolem 15 000 diváku. Lyon je světovou špičkou v ženském fotbale. I přes velkou prohru jsem si z toho zápasu odnesla hodně. A samozřejmě každý zápas na domácím Edenu! To je sen snad každého slávisty.

Jak byste přilákala k fotbalu více dívek?

Sama se snažím k fotbalu stále lákat nové a nové hráčky. Ne vždy je to ale lehké. Často se bojuje s tím, že si lidé, hlavně rodiče, myslí, že to není sport pro holky. Když pak ale poznají, jak to u nás na Braníku funguje, mění názor. Snažíme se, aby fotbal holky především bavil, měly mezi sebou dobrou partu a na každý trénink se tak těšily. Je důležité u nich nejprve vybudovat vztah ke sportu, k samotnému fotbalu, a pak na to začít nabalovat ty fotbalové dovednosti. Pokud je to nebude bavit nebo si k tomu nezískají silnější emoční pouto, dřív nebo později s fotbalem končí. A to nechceme.