Zápisník Lukáše Váchy - O čtvrtfinále Evropské ligy mě připravila borelióza

V derby se Slavií jsme čekali na posily z áčka. Dorazili Lukáš Juliš, Costa a Matěj Pulkrab. Posil mohlo být i více, ale Štětina a Tal Ben Chaim nakonec nehráli. Moje pozice se obětovala kvůli tomu, abychom mohli hrát na dva útočníky. Pro mě tak nebylo místo a vyhodnotili jsme si s trenérem, že bude lepší, když se nechá dvojice defenzivních záložníků Mareček, Šimáček, kteří hrají každé utkání spolu a jsou sehraní. Na pravé straně zálohy byl Karabec a nalevo Horák. Domluvili jsme se s trenérem, že nepůjdu ani na lavičku. Abych šel do hry na patnáct, dvacet minut, když by byl zápas rozhodnutý, nemělo smysl. Lepší je dát v takovém případě šanci mladým. Zahrát si derby je pro ně i za odměnu. V závěru šel na hřiště Vojta Patrák, stejně jako v minulém zápase. Jeho střela se v závěru odrazila v Julišovi, který vstřelil branku na 2:1. Nechci říct, že jsem nebyl zklamaný, když jsem vypadl ze zápasu. Věřil jsem klukům a podporoval jsem je. Potlačil jsem trochu svoje ego vůči týmu. Kdybych já šel na lavičku, tak se tam nedostane mladý kluk, který maká. Takhle na střídačce má aspoň šanci se dostat na hřiště.

Do utkání jsme vstoupili docela nervózně, i když jsme věděli, co nás bude čekat. Po sérii několika rohů jsme nedokázali odvrátit balón z našeho vápna a inkasovali jsme první branku. Nedokázali jsme si nabrat ve vápně hráče, na kterého měla být osobka. Po obdržené brance jsme si dokázali vypracovat dvě stoprocentní šance, které ale brankou neskončily. Poté dvakrát střílel Mareček, který byl hodně nebezpečný. Slavia už v prvním poločase žádnou příležitost neměla. Dokázali jsme ze šance Matěje Pulkraba vytěžit branku a srovnat skóre. Ve druhém poločase jsme byli lepším týmem, viděli jsme, že Slavii dochází síly. Hra se hodně kouskovala, protože bylo dost střídání a nějaká ošetřování. My jsme měli několik příležitostí, které jsme nedokázali proměnit. Patnáct minut před koncem měla velkou šanci Slavia a mohla odskočit do vedení. Nás podržel brankář Čtvrtečka, který šanci chytil. Následnou dorážku vyhlavičkoval na hranici sebeobětování z brankové čáry Costa, který se srazil ještě s útočníkem Slavie. Ten musel potom střídat, protože měl asi zlomený nos a tržnou ránu v obličeji. Tam jsme měli štěstí a Slavia mohla ten zápas zvrátit na svou stranu, myslím ale, že by to bylo nezaslouženě. V závěru jsme si vytvořili tlak, který jsme dokázali využít. Byli jsme hladoví po gólu a z levé strany jsme se dostali do vápna a Lukáš Juliš šťastně dorazil míč do brány. Vyhráli jsme tak derby a byli jsme lepším týmem. Na rozdíl od utkání s Pískem, které se nám nepovedlo, jsme tentokrát předvedli dobrý výkon. Na utkání jsem byl samozřejmě osobně, nemohl jsem na střídačku, tak jsem utkání sledoval z tunelu. Zápas provázela skvělá atmosféra v publiku. Naši fanoušci se na derby těšili. Vyhráli jsme dospělé derby, bylo to super utkání a divákům děkuji, že přišli.

Další kolo nás čeká poslední Rakovník. Podle papírových předpokladů bychom měli zvítězit. Nechceme určitě soupeře podcenit, víme, že dostali spoustu branek. Naposledy jsme na domácím hřišti prohráli s Pískem, takže bychom chtěli navázat na výhru v derby a pokračovat na vítězné vlně. Doma chceme být úspěšní. Doufám, že zvítězíme a připíšeme si tři body. Bylo by to důležité, protože nás ve středu čeká odložený zápas s Plzní. V případě dvou výher by nám čelo tabulky neuteklo a byli bychom v kontaktu s Táborskem. Měli by opět přijít tři kluci z áčka. Oni mají předzápasový trénink a odjíždějí do Opavy. Pokud se nikdo nezraní, tak nejspíš dvě, tři jména dorazí. Když by nikdo nepřišel, tak jsem přesvědčený, že to zvládneme také. Kluci už ukázali, že jsou v soutěži konkurenceschopní. Pro nás se nic s posilami z áčka nemění, pořád chceme hrát svůj fotbal a vyhrát.

Důležitou částí výkonu na hřišti je psychika. Hlava je minimálně osmdesát procent výkonu. Je  důležité se umět vyrovnávat s těžkými situacemi a nechávat faktory, které nemůžete ovlivnit, za sebou. Já mám zkušenosti s mentální přípravou. Když jsem přestupoval do Sparty, tak jsem pravidelně používal mentálního kouče, který mi dal základní informace, jak řešit krizové situace a jak ovládat emoce. V tuto dobu chodím k jednomu člověku na fyzioterapii spojenou s psychoterapií. Pracuje s energiemi a vnímá hodně emoce. Je to takové dva v jednom, psycho-fyzio. Začal jsem k němu chodit asi před dvěma měsíci, kdy jsem měl problémy se zády. Je to takové jiné. Ten člověk je hodně vnímavý. Poradil mi věci, které jsem ještě nevěděl. V některých věcech mi otevřel oči a rozšířil obzory. Člověk se prostě učí celý život. Já ty emoce na hřišti neskrývám. Co se týče kluků z týmu, tak by bylo určitě dobré s těmi emocemi pracovat, aby byli srovnaní a měli pohodu. Já mám super domácí pohodu, což je důležité. Mám doma ideální stav, který funguje, mám zdravé obě holky a dělají mi jenom radost. Ty pozitivní emoce si poté přenáším i na hřiště. Mít tu pozitivní energii i v kabině je strašně důležité, protože spolu trávíme hodně času.

K fotbalu samozřejmě patří nejenom výhry, ale i porážky. Největší prohru jsem zažil při angažmá v Jablonci na hostování. Byla to moje první ligová štace. Byl jsem tam pod trenérem Kozlem, kterého potom vyhodili, protože jsme byli asi po sedmi kolech předposlední. Přebíral to potom pan Komňacký s panem Weberem. Pamatuji si, že mě poslali s béčkem na přátelské utkání do Dřážďan. Drážďany si domluvili, že mělo přijet áčko, což se nestalo. Oni hráli druhou Bundesligu a my jsme tam dostali nařezáno 10:0. Byl to hrozný blázinec, pamatuji si, že tam za ně hrál nějaký Čech, jméno si nevybavím. Hrozně nás tam zvalchovali, byla to nějaká slavnost a počítali s příjezdem áčka, tak postavili nejsilnější sestavu. Byla to asi nejpotupnější prohra, kterou jsem zažil. Já osobně jsem žádné derby ve Spartě neprohrál, ale každé prohrané derby je také potupa. Každou sezónu jsme hrávali takové ty sranda zápasy proti vesnicím, co vyhráli nějakou soutěž. To byly dost divoké výsledky, třeba 20:1. Jednou jsme museli hrát na jeden nebo dva doteky. Bylo to takové kuriózní. Nejvyšší výhru v soutěžním utkání si úplně nevybavuji. Nikdy jsem nesehrál zápas, kdy bychom vyhráli třeba 7:0 jako Teplice na Slavii. Olomouci jsme dali v titulové sezóně doma 5:0.

Sezóna 2015/2016 pro nás byla úspěšná v Evropské lize. Začalo to bohužel vypadnutím v předkole Ligy Mistrů s CSKA Moskva. Těch utkání z Evropy si pamatuji docela dost, protože to je taková odměna a svátek. Zápasy v Evropě, stejně jako v reprezentaci, jsou něco navíc. Nikdy jsem se bohužel nepodíval do Ligy Mistrů, to mě mrzí. Hráli jsme pouze předkola. Zpátky k CSKA. Venku jsme hráli 2:2, super pozice do odvety. David Bičík tam chytil penaltu, já jsem udělal obrovskou chybu na půlce, z které jsme dostali gól na 2:1. Potom srovnal Láďa Krejčí po mém centru z levé strany. Dával gól hlavou, což byl ojedinělý moment. Moc gólů hlavou v kariéře asi nedal. Doma jsme nastoupili výborně a po čtvrthodině jsme vedli 2:0. Hráli jsme skvěle. Dohrávali jsme v deseti, kdy byl dost sporně vyloučený Marek Matějovský. První branku jsme dostali po takovém nedorozumění mezi Costou a Bičíkem, kdy si dávali přednost a Musa dával na 2:1. Na stadionu bylo v ten moment hrobové ticho a ani jsme nevnímali, že ten gól padnul. Potom Musa vyrovnal a Dzagojev dával na 2:3 a bohužel jsme vypadli. Já jsem to utkání odehrál s naprasklým meniskem.

Kvalifikaci o Evropskou ligu jsme potom hráli proti Thunu. Doma jsme vyhráli 3:1, dva góly dával Bořek Dočkal a jeden Costa. Já odehrál jen půl hodiny a musel jsem střídat, protože jsem si ten meniskus utrhnul i s chrupavkou. Odveta se hrála na umělce v Thunu a postoupili jsme. Do skupiny jsme dostali Schalke, Tripolis a APOEL Nikosie. Já jsem byl zraněný a dlouho jsem nehrál. Dokázali jsme remizovat na Schalke, kdy dával jeden gól David Lafata. První utkání se hrálo v Asterasu, tam jsme remizovali 1:1, neuznali nám tam regulérní gól na 2:1. Já nastoupil až do pátého utkání ve skupině, kdy jsem se vrátil po zranění. Trenér Ščasný se mě zeptal, jestli nastoupím a já jsem odehrál utkání devadesát dní od zranění. Potřebovali jsme bod, abychom postoupili. Vyhráli jsme 1:0 gólem Kuby Brabce. Pak jsme jeli ještě na Kypr a tam jsme vyhráli 3:1. Góly dávali Juliš a Lafata. Postoupili jsme tak do dalších bojů.

Dostali jsme Krasnodar a doma jsme hráli 1:0 po gólu Juliše, který využil centru Bořka Dočkala. Venku jsme vyhráli 3:0. Přežili jsme dvacet minut jejich obrovského tlaku. To byla smršť, Krasnodar hrál výborně. Podržel nás David Bičík. Pak dával gól Lukáš Mareček, další přidali Martin Frýdek a Fatai. Oni dostali červenou kartu a my jsme jim nepůjčili balón. Hráli jsme super. V dalším kole nás čekalo Lazio Řím. Doma jsme hráli 1:1, za Lazio dával gól Parolo, za nás Martin Frýdek. To byl krásný gól. Lafi mu to dával do vápna a on to pravačkou z voleje trefil do branky. Další naše povedené utkání. Jeli jsme na Lazio a tam jsme vyhráli 3:0. Už v poločase jsme vedli o tři branky, které vstřelili Dočkal, Krejčí a Juliš. To byl obrovský zážitek. Bylo to nádherné. Ve čtvrtfinále jsme dostali Villarreal já jsem bohužel nemohl hrát. Měl jsem boreliózu. Byl jsem zklamaný, že nemohu hrát, ale spíše jsem řešil své zdravotní problémy než fotbal. Ta zranění se se mnou táhla celou dobu. Na Villarreal už kluci nestačili a vypadli. Přesto to byla super jízda Evropou.