Zápisník Lukáše Váchy – O zranění, roli nejstaršího v kabině, naději českého fotbalu Karabcovi nebo o tom, že derby vyhraje Sparta

Do zápasu s Příbramí jsem kvůli zranění zad nemohl nastoupit. Utkání jsem viděl a držel jsem klukům palce. Zdravotní stav mi nedovolil dostavit se přímo na utkání, tak jsem alespoň koukal doma. Myslím si, že jsme ten zápas měli pevně v rukou, hráli jsme slušně a i na to kolik bylo změn, tak to kluci zvládli perfektně. Nepustili Příbram do žádné větší šance a dokázali vstřelit dvě branky. Měli jsme ještě několik šancí, které zůstaly nevyužité. Myslím, že výhra byla zasloužená. Po zaváhání ve Varech jsme chtěli získat doma tři body a to se povedlo. Do zápasu nastoupil, na podobném postu jako hraji já, teprve šestnáctiletý Adam Karabec. Adam s námi byl několikrát na tréninku, myslím, že je to velká budoucnost a velký talent Sparty, potažmo českého fotbalu. Je v podobném věku jako Adam Hložek, má před sebou ještě složitou cestu a záleží hlavně na něm. Nejen Adamův výkon, ale i jeho posun do B týmu je taková první vlaštovka našeho nastaveného systému. Měl v zápase jednu velkou šanci, kterou neproměnil, ale po celou dobu zápasu působil velmi jistě. Pomohlo mu i to, že se hrálo proti Příbrami, kde jeho věkový rozdíl proti soupeřům není tak velký. Proti jinému soupeři, který hraje ČFL několik sezón, by to asi bylo těžší. Fyzicky to zvládl skvěle, byl fotbalový a zápas se mu celkově povedl.

Zápas Sparta B : Příbram B 

Jako každý sportovec, tak i já nemám rád, když jsem zraněný. Nemohu totiž pomoci svým spoluhráčům, což je nepříjemné. Já jsem těch zranění měl za svoji kariéru docela dost, ne že bych se smířil s tím, že nemohu pomoci v zápase, ale tak to prostě je. Nemám to moc rád. Vždy chci pomoci týmu a někdy je to až za hranou. Já jsem chtěl pomoct klukům ve Varech, kde už jsem hrál s problémy se zády. Zvítězit jsme tam nedokázali a já jsem se vypnul na další zápas nebo dva. Teď jsem tedy ve stavu zraněných a prožívám to složitě. Udělal jsem to jako „mladej Janek“, místo toho abych si odpočinul, tak jsem šel do zápasu se zdravotním problémem. Toto bych mladým klukům předávat neměl. Když je někdo zraněný, měl by si odpočinout, než aby ho to vyřadilo na delší dobu. Snažím se dát co nejdříve dohromady, ale nějaký čas to bude asi trvat.

Poprvé zažívám to, že jsem v kabině nejstarší. A dělám tedy „starýho“. Když jsem hrál v osmnácti letech v Jablonci „starýho“ mi dělal náš asistent trenéra Luboš Loučka. Já když jsem v Jablonci začínal, moc mladých v kabině nebylo a cesta ke starším nebyla jednoduchá. Ve Spartě je to trochu jinak a asi je to i jinou dobou. Myslím, že já mám s mladými spoluhráči dobrý vztah. Samozřejmě oni mají trochu respekt. Respekt mají do té doby, než jim člověk povolí a začne s nimi dělat srandu. Já se k nim snažím být v některých ohledech vstřícný a jsou věci, s kterými jim mohu poradit. Nejsem takový, že bych je péroval. Člověk je tak trochu i vychovává, protože někteří jsou mladší o deset, jiní i o dvanáct let, snažím se jim říct některé věci, jak fungují v životě i v kabině, než přejdou do chlapských mužstev a budou se s nimi potkávat každý den. Tady jsem starší jenom já, takže ta atmosféra v týmu někdy pohltí spíš mě a chovám se jako mladý. Užívám si to s nimi. Kluci si do mě rádi rýpnou kvůli věku. Já to od nich samozřejmě beru. Jak člověk ukáže, že si ze sebe dokáže udělat srandu, tak je atmosféra hned lepší. Nehoním si svoje ego a tu legraci přijmu. Teď si ze mě utahují zase kvůli mému zdravotnímu stavu nebo z toho, že jsem po zápase víc unavený, než jsou oni.

Ve šlágru kola Plzeň přivítala Táborsko. Škoda, že Plzeň nezvládla penalty, byli bychom v čele tabulky. Takhle jsme o skóre druzí. Na druhou stranu, pro nás je dobře, že oba konkurenti nějaký bod ztratili. Vltavín doma překvapil a porazil Domažlice 1:0. Za Vltavín chytá Patrik Štorc, který byl také ve Spartě. Byli jsme spolu v kontaktu, hřiště jim tam napadla nějaká plíseň a je to děsné. Je umění tam vůbec dát nějaký gól a Patrik říkal, že když ho dají, tak už to nějak umlátí. Překvapením soutěže pro mě je od začátku Králův Dvůr. Na Admiře zaznamenali teprve druhou prohru v sezóně. Štěchovice potvrdily, že doma zápasy zvládají a porazily Motorlet.

My v sobotu dopoledne hrajeme právě na Motorletu. Budeme chtít samozřejmě zvítězit a získat tři body. Chceme potvrdit výhru z domácího hřiště. Potřebujeme vyhrát, abychom šli do dalšího utkání s Táborskem v dobré pozici. Čeká nás těžký soupeř, který dokázal remizovat s Plzní. Kluci dnes určitě dostali o soupeři informace od trenéra a ještě je určitě dostanou před utkáním.

Před zápasem se v kabinách pouští různá hudba. Já nemám nějaký vyhraněný styl. V autě poslouchám spíše rádio. Zrovna před týdnem vyšli PSH, to jsem si poslechl, tento styl hudby se mi líbí. PSH to je vlastně taková živoucí fosílie. To když pustím klukům v kabině, tak to někteří ani neznají. Občas si poslechnu nějakou hitparádu. Teď přes léto jsem jezdil spíše na motorce nebo na skútru, tak jsem neposlouchal skoro nic, protože tam to nejde.

V neděli čeká ligu největší zápas podzimu, derby. Jako sparťan si samozřejmě myslím, že vyhrajeme. Je to specifický zápas. Je to těžký zápas. Ne, že by nemělo favorita, jak se říká. Vždy je každý tým v nějakém rozpoložení. My vždycky když jsme nastupovali na derby, tak si pamatuji pana Lavičku, který říkal: „Koukejte se na to, když jste v čele, tak oni tam chtějí být místo vás.“ Z tohoto pohledu jsme nastupovali do utkání soustředění, aby se před nás nedostali. Teď je situace obrácená a pro kluky to bude obrovská motivace, protože se tři roky nezvítězilo. Je to dlouhá doba a my na to nejsme zvyklí a ani bychom zvyklí být neměli. Budu klukům samozřejmě držet palce a jako před každým derby si přeji výhru Sparty. Těch derby jsem dost odehrál a vím, že atmosféra bude bouřlivá. Fanoušci soupeřům přichystají nepřátelské území, což je správně. Těším se na to a doufám, že derby bude velkolepé a bude to svátek fotbalu a věřím v to, že vyhrajeme.